Zdá se, že literatura severských zemí se těší velkému čtenářskému zájmu, jak jsme mohli vidět také na letošním pražském festivalu Svět knihy, kde byla hlavním tématem. V té finské můžeme, především v posledních dvou desetiletích, sledovat nárůst svérázného spojování prvků fantastické literatury a žánru sci-fi, pro něž se zažil název suomikumma neboli Finnish Weird, do češtiny volně přeložený jako „finské podivno“. Antologie povídek tohoto pomezního žánru Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy vznikla v překladatelském semináři Oddělení finských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v semináři nakladatelské praxe na téže fakultě. Cílem vydání je doplnit a zpřehlednit tento výrazný směr současné finské literatury: ukázat jeho hlavní rysy i různá pojetí.
Kalevala, voda živá
S texty podobného rázu jsme se v českém překladu mohli seznámit už dříve. Za všechny jmenujme především „zakládající“ román nejvýraznější představitelky směru Johanny Sinisalo Ne před slunce západem (česky 2003 v překladu Violy Parente-Čapkové), která ostatně pojem „finské podivno“ použila poprvé. Z děl mladší generace připomeňme dystopický román Emmi Itäranty Strážkyně pramene (česky 2014, překlad Michal Švec) nebo i u nás velmi úspěšnou knihu Pasiho Ilmari Jääskeläinena Literární spolek Laury Sněžné (česky 2015, přeložil Vladimír Piskoř).
Jednotlivé texty reprezentativního souboru povídek pocházejí od současných finských autorů, kteří nejsou přímo spojeni příslušností k jednomu směru. Jednotícím principem je užívání prvků folklórního vyprávění a mytologických textů, jako je například národní epos Kalevala. Tedy textů stojících v samém základu vlastní literatury, které jsou dodnes pokladnicí atributů, postav, situací i stylistických postupů známých každému Finovi. Z druhé strany směr charakterizuje spojení prvků tradičního vyprávění s moderními tématy i vizemi sci-fi literatury.
Trollové proti sexismu
Jednotlivé texty oscilují mezi oběma zmíněnými podžánry, autoři si podle potřeby vybírají z jednoho či druhého. Objevují se tu témata ryze moderní, jako jsou ekologie a její spojení s etikou, migrace nebo třeba genderové otázky. Vedle toho ale najdeme nadpřirozené bytosti, nevysvětlitelné úkazy, různá uhranutí, zakletí a jiná kouzla. Pro ilustraci vzpomeňme námět zmíněné prvotiny Johanny Sinisalo: hlavní postavou je troll, který má jak zvířecí, tak lidskou povahu, a autorka s jeho pomocí řeší otázky vykořisťování lidí a přírody i způsob, jímž se moderní Evropa staví k přijímání jinakosti.
Právě otázka identity člověka je stěžejním tématem většiny povídek v souboru. A je lhostejno, zdali se jedná o otázky spojené s tím, že je člověk napůl vlkodlak, anebo napůl robot. Autoři se mezi žánry svobodně pohybují, mohou si z jednoho nebo z druhého vypůjčit styl, postavy či prostředí. Podle toho odkud čerpají, jsou pak texty zaměřené spíše do budoucnosti a blíží se klasické sci-fi (například povídka Pasiho Ilmari Jääskeläinena), jiné jsou dystopické, v popředí je filozofické téma (povídka Leeny Krohn), nebo se drží v rovině folklorního vyprávění (například text Anne Leinonen). Rozpětí je široké, jedno však textům zůstává společné: rozostřená hranice mezi reálným a nereálným vytváří zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru, příhodně nazvanou „podivno“
. Pro styl „Finnish Weird“ je charakteristická také jistá neuspořádanost. Texty libovolně překračující hranice žánrů čtenáři příliš nevycházejí vstříc. Věci, které se dějí, nemají racionální vysvětlení, fantaskní obrazy působí přímo, navodí onu „podivnou“ atmosféru a pak se vytratí do temnoty, z níž se vynořily. Proto může být jejich čtení někdy náročné. Odměnou nám ale budou překvapivě silný zážitek a nové úhly pohledu.
Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy, Pistorius & Olšanská, Příbram: 2016, 125 stran.
