Když 27. 2. 2015 zesnul herec Leonard Nimoy, známý především jako pan Spock ze seriálu Star Trek, přemalovávali jeho kanadští fanoušci pětidolarové bankovky. Vážený Sir Wilfrid Laurier se tak pomocí několika tahů černé fixy změnil na povědomou tvář mimozemského důstojníka. Tento na první pohled podivuhodný čin však nijak nevybočuje z dalších fanouškovských aktivit, které seriál provázejí již od poloviny šedesátých let.
STRUČNÉ DĚJINY VESMÍRNÉ FLOTILY
Výprava do míst, kam člověk dosud nevkročil, začala 8. září 1966. Tehdy americká televizní stanice NBC odvysílala první díl seriálu, poté co scenárista Gene Roddenberry po dvou pilotních dílech konečně přesvědčil nedůvěřivou televizní společnost. Seriál si rychle vybudoval solidní, avšak poměrně úzkou fanouškovskou základnu (tvořili ji především studenti a mladší vysokoškoláci), což tehdejšímu televiznímu trhu nestačilo. Natáčení i přes masivní podpůrnou kampaň ze strany fanoušků po 79 epizodách v roce 1969 skončilo.
Další šance vidět nová dobrodružství oblíbené posádky, nepočítáme-li nepříliš úspěšný pokus o animovaný seriál, přišla až po úspěchu konkurenčních Hvězdných válek v roce 1977. Plánované pokračování seriálu s pracovním názvem Fáze II bylo přepracováno do filmového scénáře a snímek měl premiéru v roce 1979. S dvouletými až tříletými přestávkami pak vzniklo dalších pět celovečerních snímků, ke kterým se na konci osmdesátých let přidala nová řada seriálu – The Next Generation.
V úhrnu tvoří „kánon“ Star Treku šest televizních sérií a dvanáct filmů. Zhlédnout je vcelku zabere něco kolem 23 dní. K tomu připočtěte ještě takzvaný „rozšířený vesmír“: například nejrůznější knihy či komiksy. Stále jde ale jen o špičku ledovce.
NÁSTUP FANOUŠKŮ
Fanouškovská obliba posádky vesmírné lodi Enterprise představuje jev, který do té doby neměl v televizní zábavě obdoby. Její první projevy šlo vysledovat již roku 1967, kdy se nadšení diváci odmítli smířit s možností, že bude jejich oblíbený pořad pro finanční neúspěch stažen z vysílání, a vydali se demonstrovat za třetí (a poslední) řadu příběhů s kapitánem Kirkem a televizní společnost zaplavilo nevídaných 115 000 dopisů. Když pak seriál třetí řadou definitivně skončil, přesměrovali fanoušci své aktivity z podpory vysílání na vlastní tvůrčí činnost.
Velice záhy začaly vznikat fanziny – fanouškovské časopisy. První se jmenoval Spockanalia a kromě amatérských povídek přinášel i rozhovory s herci, kteří ovšem odpovídali ve stylu seriálových postav. Opravdový boom nicméně nastal až v době, kdy se seriál přestal vysílat. O explozi můžeme mluvit zejména v letech 1975–1977, kdy jenom v USA vycházelo asi 450 různých startrekovských fanzinů. Ve stejné době vznikají i kluby, kde mohli fanoušci nerušeně sdílet svoji zálibu v seriálu.
Pro takové aktivity můžeme najít celou řadu důvodů. Význam může mít už sama forma seriálu. Zatímco celovečerní filmy spíše vyprávějí příběhy, televizní seriály se soustředí na postavy a na vlastní vizi světa. Rozvíjet něčí dokončený příběh je poměrně obtížné. Rozsáhlý svět Star Treku se oproti tomu zabydluje velice snadno, a ačkoli jeho původní publikum nebylo příliš početné, bylo mladé, aktivní a velice kreativní. Ke Star Treku jej přitom přitahovala řada věcí. Velkou roli sehrál jistě fakt, že členové posádky Enterprise nejsou zrovna urostlí bojovníci, ale spíše vědci a odborníci, kteří řeší morální dilemata častěji než stav fotonových torpéd či pěstní souboje. Zejména studenti se s nimi mohli velice snadno ztotožnit.
Důležitým faktorem byl i důraz tvůrců na pestré složení posádky. Kapitán Kirk byl sice muž – běloch v nejlepších letech – ale obklopovali ho Rus, Číňan, černoška a oblíbený mimozemšťan pan Spock, který zprvu televizní společnosti vadil, protože jeho špičaté uši mohly někomu připomínat Satana.
Důraz na porozumění různým kulturám, který se táhne celým seriálem, rezonoval s duchem šedesátých let. Složení posádky umožňovalo i společenským vyděděncům, aby se ztotožnili s některou z postav. To v době prvního vysílání platilo především pro Afroameričany. Sám Martin Luther King rozmlouval Nichelle Nicholsové, představitelce poručíka Nyoty Uhuru, záměr v seriálu skončit. Představovala totiž jedinou možnost vidět v televizi vzdělanou a respektovanou černošku, která mohla být vzorem pro mladé. Význam měla také utopická vize společnosti bez válek a sociálních rozdílů. V době rasových nepokojů, vrcholící války ve Vietnamu a hrozby jaderného konfliktu byla hvězdná flotila téměř idylickým místem, kterého se fanoušci pochopitelně nechtěli vzdát jen proto, že se seriál zrovna nevysílá. Tak se zrodil fenomén trekkies – fanoušků, pro něž je Star Trek víc než seriál.
TREKKER NEBO TREKKIE
Jak přibývalo fanoušků, začali se také rozrůzňovat. Ustálily se přitom dvě hlavní možnosti. Ta ležérnější se skrývá pod zkratkou FIJAGH, Fandom Is Just A G-damm Hobby, tedy je to jen koníček, ortodoxnější pojetí pak má iniciály FIAWOL – Fandom Is A Way Of Life, je to způsob života.
Sociologické výzkumy užívají jemnější rozlišení. Pracují spíše s pojmy jako fanoušek, nadšenec, trekkie a trekker. Prostý fanoušek sice sleduje seriál, ale nenavštěvuje srazy a nesbírá související předměty, což jej odlišuje od nadšence. U trekkerů a trekkies je situace ošemetnější. Pojem trekker vesměs označuje dospělého, který sleduje seriál a účastní se různých setkání. Trekkie patří k tvrdému fanouškovskému jádru.
TEXTOVÍ PYTLÁCI
O „pytlácích“ v souvislosti s trekkies poprvé mluvil v roce 1992 americký teoretik Henry Jenkins, který zároveň patří mezi průkopníky takzvaných „acafans“ čili akademiků, kteří jsou zároveň fanoušky. Zatímco média ukazovala fanoušky jako skupinu asociálních exotů, kteří si po večerech nasazují špičaté uši a na videu si pořád dokola přehrávají 79 dílů seriálu, Jenkins chápal fanoušky jako mnohem aktivnější. Tak jako se pytlák vkrádá na území, které někomu patří, a vezme si z něj to, co právě potřebuje, tak si i fanoušci z televizní předlohy berou to, co jim přijde zajímavé, a přetvářejí to k obrazu svému. Vedle oficiálního „kánonu“ seriálů a filmů se tak nachází svět fanouškovské tvorby, který může být mnohem rozsáhlejší a spletitější než jeho předloha.
Nejradikálnějším příkladem je tzv. slash fan fiction, tedy příběhy, které fanoušci píší o milostných vztazích dvou postav stejného pohlaví. Ve světě Star Treku jim dominují příběhy označované jako S/K a jak již název napovídá, popisují lásku kapitána Kirka a prvního důstojníka Spocka. Ačkoliv se už dříve objevovaly příběhy o lásce Sherlocka Holmese a doktora Watsona, právě povídky S/K ustavily slash fan fiction jako zvláštní žánr, který později získal popularitu i mezi příznivci Pána prstenů a především Harryho Pottera. Podle výzkumů píší tyto povídky především ženy. Zatímco muže zajímají spíše technické podrobnosti a kreativní energii věnují například stavbě modelů vesmírných lodí, divačky v seriálu postrádají romantiku a povídkami tento nedostatek vyplňují. Když se tento žánr v sedmdesátých letech objevil poprvé, ani fanoušci samotní se nemohli shodnout, zda jde o hanobení nebo velebení oblíbených postav. Četné fanziny se proto rozdělily na ty všeobecně zaměřené a na „slashové“. Odhaduje se, že na konci osmdesátých let tvořila homoerotická dobrodružství hlavních hrdinů téměř polovinu veškeré literární tvorby se startrekovskou tematikou.
Takové aktivity mohou pochopitelně lehce rozrušit majitele filmových studií, kteří do vlastnictví autorských práv nezřídka investovali miliony. Mnohé společnosti či autoři se proto snaží nezávislou činnost fanoušků co nejvíc omezit. Z důvodu ochrany autorských práv již byly staženy například povídky ze světa Vampire files od P. L. Elroda či gotických upířích hororů populární spisovatelky Anne Rice. Zvláštním případem jsou fanoušci švédského nábytkového giganta IKEA – populární stránku ikeafans.com společnost bez milosti zlikvidovala.
Tvůrci Star Treku však od začátku tvorbu fanoušků otevřeně podporovali, účastnili se jejich setkání a nijak se nesnažili zasahovat do jejich činností, i když to někdy znamenalo, že vedle oficiálních knih o Star Treku si zvídavý čtenář mohl pořídit i literaturu, která v lecčems původní záměry tvůrců nepřipomínala. Ve shodě s utopickými směrnicemi hvězdné flotily pro něj byli lidé na prvním místě.
GALAXIE NA SÍTI
Nástup internetu v devadesátých letech s sebou přinesl další rozvoj fanouškovské tvorby. Umožnil nejen díla okamžitě a bez kontroly prezentovat zájemcům po celém světě, ale také posílil vědomí fanouškovské komunity, protože na internetu nelze poznat, zda jste osamělý trekkie z maloměsta nebo parta zapálených studentů elektrotechniky.
Vedle e-shopu s oficiálními artefakty, kde lze pořídit téměř vše – od figurek přes kostýmy až po slipy vesmírné flotily – tak existují desítky a stovky stránek fanoušků, kteří obdobné předměty sami vyrábějí. Na první pohled nezaujatého pozorovatele upoutá jejich schopnost vztáhnout ke Star Treku téměř libovolnou dovednost. Zatímco například zručné ovládnutí šicího stroje umožňuje ušít si vlastní uniformu, truhláři vyřezávají Spockovu tvář do překližky a jiní do jeho podoby tvarují mýdlo. Kapitolu samu pro sebe tvoří různé druhy umělecké tvorby. Kromě již zmíněné a nejrozšířenější fan fiction se jedná také o veršované eposy, fanouškovské filmy či hudební skupiny. Oblibě se těší především metalová kapela Stovokor, která zpívá jazykem vesmírné rasy Klingonů, a četní „filkaři“ (termín označuje spojení sci-fi a folku). Zvláštní kapitolu pak představují internetové fanouškovské memy, které umožňují aplikovat některou ze scén seriálu na téměř jakoukoliv životní situaci.
KDE STAR TREK MŮJ
Ani čeští fanoušci nezůstávají pozadu. Ačkoli se zde původní seriál vysílal až v roce 2002, na českém internetu se zabydlel. Kromě diskusních fór vzniklo i několik domácích encyklopedií a průvodců. Fanoušci se také setkávají nejen na pravidelných sjezdech jako STARcon či CzechTREK, ale pořádají i společné výlety, na kterých se mezihvězdné výpravy mísí s bohatou tradicí trampingu.
Příznačné je prorůstání seriálu s českou kulturní tradicí. Vyniká zejména činnost divadelního souboru Tyjátrek, jehož repertoár tvoří adaptace klasických českých filmů v duchu Star Treku. Soubor zatím představil například Noc na Enterprise či Tři kapitány. Na letošním STARconu se čeká premiéra dílka Strhák, tedy kombinace Star Treku a Trháku.
K táborovým ohňům jsou zase určeny zpěvníčky, které na folkové a trampské písně roubují život posádky Enterprise. Pakliže tedy někde v lese zaslechnete verše „Tak sáhni po tom phaseru“ na melodii Bedny od whisky, vězte, že nedaleko táboří čeští trekkies.
Asi největšímu zájmu se však těší četné pokusy o fanouškovské filmy. Český film Chybějící příběhy se již nachází ve stádiu postprodukce. Američtí fanoušci zase dokončují ambiciózní film Renegades, ve kterém se dokonce objeví i někteří seriáloví herci. Rozpočet by přitom neměl překročit čtvrtinu procenta nákladů na filmy oficiální. Vzhledem ke klesajícím nákladům na technologii a stále větším dovednostem fanoušků i možnostem financovat díla takzvaným „crowdfoundingem“ se tak brzy možná dočkáme situace, kdy fanouškovská tvorba tu oficiální vytlačí do pozadí.
Autoři jsou literární vědci. Působí na Ústavu pro českou literaturu AV ČR a v redakci kulturního magazínu Lógr.
