Obsazení žen do filmu lze těžko považovat za akt feminismu. Zároveň se však nejde ubránit dojmu, že jde o něco pozitivního: vždyť hollywoodské filmy s ženskými hlavními hrdinkami jsou většinou určené ženám a filmy s mužskými hrdiny jsou většinou pro všechny. Troufalý nápad scénáristů nicméně vyvolal nemalé emoce a následná kritika se nesla hlavně na vlně nostalgie, když žehrala na zneuctění hýčkaného kultu. Podobné nároky fanoušků na zachování genderové čistoty zábavného, nicméně nijak výjimečného osmdesátkového blockbusteru v době neustálého faceliftu úspěšných titulků minulosti vyznívají zákonitě do ztracena. Daleko zajímavější je ptát se, jak bude ve světě Krotitelů duchů fungovat ženská parta. Zachová si remake reaganovskou atmosféru, kde stát se plete podnikavé skupině živnostníků pod nohy a věda má smysl jenom tehdy, když se dá přetvořit ve zbraně? V osmdesátých letech, kdy se z hipíků staly parodie sebe sama, vyslali Krotitelé duchů jasnou zprávu o potřebě správných amerických požárníků hasících trable s démony. Jakou atmosféru budou mít ženské Krotitelky, využije se naplno subverzivní potenciál ženského obsazení? Bude doktorka parapsychologie flirtovat s naivním a krásným studentem? Možná. Ale i v případě, že půjde o špatný film, bude samotná existence Krotitelek duchů krok správným směrem.
Na druhou stranu, je potřeba připomenout zdráhání filmového průmyslu točit originální filmy. Místo toho se zvedají tržby ozkoušenými franšízám. Když už se ale sází na jistotu zajetých značek, je dobré vidět alespoň genderovou diverzitu. Zvlášť pokud povede k oslabení stereotypů – třeba ženy a sci-fi.
