NP č.437 > Dějiny přítomnostiTřetí pokusAxel Berger

Po dvou neúspěšných pokusech udělat Ukrajinu konkurenceschopnou na světovém trhu může být nynější třetí pokus Mezinárodního měnového fondu korunován větším úspěchem. Pro většinu obyvatelstva Ukrajiny to ovšem bude mít katastrofální důsledky.

Málokdy přiznala nějaká vláda už na počátku své činnosti tak nepokrytě své plány v sociální oblasti jako ta současná ukrajinská. Arsenij Jaceňuk se při převzetí funkce dočasného předsedy vlády poněkud sebelítostivě prohlásil za „politického sebevraha“ vzhledem k očekávaným „nepopulárním opatřením“. Funkce se ale očividně ujal docela rád.

Dočasný prezident Oleksandr Turčynov hájil nastávající „kurs tvrdých škrtů“ ještě razantněji. Koncem února 2014 prohlásil na své první tiskové konferenci, že je třeba zamezit insolvenci země, znovu získat důvěru věřitelů ai nvestorů a normalizovat život občanů. Není žádným tajemstvím, kdo je hlavním adresátem tohoto programu opětovného získání důvěry. Ukrajina v budoucnosti splní „všechny podmínky MMF“, slíbil Jaceňuk ještě před příjezdem delegace Mezinárodního měnového fondu v rozhovoru pro Financial Times začátkem března. „Nemáme jinou volbu,“ dodal ukrajinský premiér, navrhovaný i pro další funkční období.

 

LAVÍROVÁNÍ MEZI BLOKY

Mezinárodní měnový fond působí na Ukrajině od hospodářského kolapsu – hrubý domácí produkt Ukrajiny klesl po vypuknutí krize asi o 15 procent, průmyslová výroba dokonce o 34 procent – a oznámení dalekosáhlé platební neschopnosti země v roce 2008. Dosud ovšem s minimálním úspěchem. Už v říjnu roku 2009 nedokázal tehdejší prezident Viktor Juščenko prosadit proti většině v ukrajinském parlamentu dodržování kritérií vyžadovaných MMF ohledně „existenčního minima a minimální mzdy“, ačkoliv šlo kromě snížení státních dotací na energie, privatizace a škrtů ve veřejných službách a v sociálních výdajích o jednu z nutných podmínek pro získání podpůrných úvěrů prostřednictvím zvláštní organizace OSN. Důvodem byla kromě jiného jednání s ruskou vládou, iniciovaná tehdejší premiérkou Julií Tymošenkovou, o zlevnění dodávek plynu a zvýšení tranzitních poplatků pro ruský plyn. Tato jednání měla vládě poskytnout větší prostor, nakonec však prospěla především Julii Tymošenkové a jejím přátelům.

O nic lépe nefungovala spolupráce MMF ani s prezidentem Viktorem Janukovyčem, který zastával úřad od roku 2010. Vláda neprosadila hospodářské reformy, sjednané ve smlouvě o pomoci z roku 2010, píše se ve stanovisku k situaci na Ukrajině v prosinci 2013. „Program se po krátké době zastavil,“ a tak slíbené peníze nebylo možné vyplatit, napsali experti MMF. Také Janukovyč se snažil dát místo reforem přednost spolupráci s Ruskem (které nabídlo úvěr ve výši 15 miliard eur bez specifických podmínek), aby nepřišel o post prezidenta. Že mu to nijak nepomohlo, a dokonce to možná urychlilo jeho pád, je ironií dějin.

Lavírování mezi bloky ale musí v budoucnu ustoupit „spolehlivé spolupráci“ s MMF, říká Jaceňuk. Také ředitel evropského oddělení MMF Reza Moghadam je po návštěvě Ukrajiny, kteráproběhlazačátkembřezna2014,vysloveně nadšený novou „prozápadní“ vládou. Prohlásil, že tato vláda je pevně rozhodnutá uskutečnit „agendu hospodářských reforem“. Jaceňuk vyčíslil, že Ukrajina nyní potřebuje finanční pomoc nejméně ve výši 20 miliard eur. A MMF koncem března přislíbil, že v následujících dvou letech poskytne vládě úvěr ve výši 14 až 18 miliard dolarů. Spolu s přislíbeným úvěrem a finanční pomocí Evropské unie a USA by tak ukrajinská vláda mohla počítat až s 27,5 miliardami dolarů, což při současném kurzu zhruba odpovídá částce, kterou uvedl Jaceňuk.

 

PENÍZE NEJSOU NIKDY ZADARMO

Požadavek ředitelky Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde, aby Ukrajina „zařadila o stupeň vyšší rychlost“, lze chápat jako výhrůžku. A ukrajinská vláda už začíná reagovat. První opatření ke snížení rozpočtového deficitu, který činil v roce 2012 ještě 7,2 procent a podle odhadů v loňském roce ještě výrazně stoupl, již učinila. Minulý týden oznámila, že deset procent z celkových 249 000 míst ve veřejném sektoru se v následujících měsících zruší. Ještě zásadnější může být snížení dotací na plyn pro domácnosti, které činí asi 7,5 procent státního rozpočtu. MMF jej požaduje už léta.

Téměř všude na Ukrajině lidé topí plynem, za nějž dosud platili jen 16 procent ceny na světových trzích. Státní koncern Naftogas nedávno oznámil, že cenu plynu pro domácnosti zvýší od 1. května o polovinu. Mnozí Ukrajinci mohou příští zimu očekávat s velkými obavami. Rovněž na důchodech se má ušetřit. Jaceňuk sice zatím jen oznámil, že se zruší pouze zvláštní důchody pro státní zástupce, soudce a milicionáře, ale v delším časovém horizontu se může snížit i celková výše důchodů. Snížení dotací na energie a následně pravděpodobně i snížení dotací na nájemní bydlení bude znamenat pro velkou část důchodců – asi 80 procent z nich pobírá státní minimální důchod, který v přepočtu činí 81 eur měsíčně – další propad do chudoby.

Pokročit má také privatizace, což byl odjakživa jeden z nejdůležitějších cílů MMF. Na konferenci nazvané „Setkání evropských obchodníků v Kyjevě“, které se uskutečnilo před příjezdem delegace MMF, už Jaceňuk oznámil, že zahájí „privatizaci části plynového a ropného sektoru Ukrajiny“. Podle různých a dosud nedementovaných zpráv má být prodej plynové sítě americkému koncernu Chevron už hotovou věcí. Také se připravuje zrušení zákazu prodeje zemědělské půdy cizincům, což má zahraničním investorům umožnit přístup k ukrajinské černozemi, která patří k nejúrodnější půdě na světě. Není pochyb, že ukrajinští oligarchové – padesát nejbohatších Ukrajinců vlastní asi dvě třetiny veškerého majetku země – si přitom přijdou na velké peníze. Už při prvních privatizacích po vstupu MMF na Ukrajinu skončily na jejich kontech například čtyři miliardy za ocelárny Kryvorižstal a několik set miliónů dolarů za ukrajinský Telekom.

Předávání gubernátorských postů na východě Ukrajiny oligarchům, například v Dněpropetrovské oblasti bankéři a třetímu nejbohatšímu Ukrajinci Ihoru Kolomyjskému nebo v Doněcké oblasti Serhyji Tarutovi, který je vlastníkem ISD – Průmyslového svazu Donbasu, jednoho z největších ocelářských holdingů na světě, jenom ozřejmuje, že oligarchové by tratit neměli. Zárukou toho by měl být i kandidát na budoucího prezidenta, takzvaný čokoládový král Petro Porošenko.

Profitovat chtějí ale také americké koncerny, které mají „strategické partnery na Ukrajině“, jak řekl Barack Obama, a především Západní Evropa. MMF požaduje zrušení vazby hřivny na dolar, v důsledku čehož nejen vzroste inflace, která zlevní investice v této bývalé sovětské republice, ale také mzdy budou vystavené ještě většímu tlaku, a to nejpozději po podepsání asociační dohody s EU po prezidentských volbách v květnu, a tak budou investice ještě rentabilnější.

 

PROSTOR PRO SNÍŽENÍ

Západní neoliberálové doufají, že na Ukrajině dojde k „restrukturalizaci mezd a důchodů“. Také německé ministerstvo zahraničí zdůrazňuje, jak je to pro firmy na Ukrajině výhodné. V nejnovější zprávě o Ukrajině ministerstvo uvádí, že země nabízí „při relativně nízké úrovni mezd vysokou úroveň vzdělání“. Ještě přesněji to nechal propočítat Spolkový svaz německého průmyslu – BDI, který zadal mezinárodní srovnání nákladů na pracovní sílu ve zpracovatelském průmyslu. Tyto náklady činí na Ukrajině přesně 3 eura na hodinu, což je pro kapitál potěšitelně velmi levné. Ukrajina se tak s odstupem řadí daleko nejen za průmyslové země – v západním Německu činí náklady na pracovní sílu 38,90 eur na hodinu, ve východní části Německa 23,60 eur na hodinu, ve Francii 36,80 eur a v USA 25,90 eur na hodinu – ale I za Polsko (6,65 eur), Rusko (5,90 eur) a dokonce i Čínu (4,00 eur). V Evropské unii je pracovní síla levnější jen v Bulharsku – 2,90 eur na hodinu.

Přání ještě víc snižovat mzdy nevyjadřuje jen tato studie. Také ukrajinská vláda a MMF už oznámily, že chtějí mzdy přizpůsobit světovému trhu. Přestože průměrná mzda je na Ukrajině v přepočtu 300 eur a minimální mzda 110 eur, vláda a MMF mají očividně za to, že ještě existuje prostor k jejich snížení. Už nyní žije více než 30 procent ukrajinských obyvatel z příjmu, který je nižší než existenční minimum. A bude jich víc. Oprávněné jsou obavy, že se v Kyjevě, Berlíně, Bruselu a Washingtonu nakonec nespokojí ani s tím.

Článek vyšel v časopisu Jungle World 15/2014. Přeložila Jana Zoubková.

 

 


autor / Axel Berger VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA