Někteří politici se svými libůstkami jakoby byli obdařeni darem nesmrtelnosti. O stejně hvězdný comeback, který se svého času podařil senátoru Jiřímu Čunkovi s populárním programem nenávisti ke svým „opáleným“ bližním a chirurgickým čištěním společnosti od vředů, se nyní pokouší Ivana Řápková, která se z mediálního výsluní poněkud vytratila po té, co nebyla k nalezení její diplomová práce z plzeňských práv. Na pomoc si vzala tentokrát dvě těžké váhy, senátory Jaroslava Doubravu, který svého času posílal na Šluknovsko armádu, aby zabránila „Cikánům zapalovat města podobně jako v Anglii“, a Jaroslava Zemana. Ten pro změnu nemá daleko k rétorice třetí říše, když v četných interview bez obalu mluví o „řešení cikánské otázky“ a varuje před „novou kastou cikánských feudálů“, kteří prý rozmařilým životem na sociálních dávkách tunelují státní rozpočet.
V žaludku leží trojici politiků právě onen návrat do království hojnosti v podobě necelých tří a půl tisíc korun pro dlouhodobě nezaměstnané, k němuž mělo dojít poté, co Ústavní soud v roce 2012 zrušil jeden z pilířů Drábkovy „sociální reformy“, povinnou veřejnou službu, kterou označil za novodobé nucené práce. Řápková a spol. se nyní snaží vrátit do hry tento institut v podobě, jak vypadal v roce 2009, kdy mu do českého právního řádu pomohl někdejší ministr práce a sociálních věcí Nečas s prozaickým odůvodněním, že bude populární.
Opatření, díky kterému se budou lidé bez práce znovu nuceni promenovat v oranžových vestách před sousedy kvůli tomu, aby si přilepšili tisícovku k tzv. existenčnímu minimu ve výši dvou tisíc korun, nyní odůvodňují zvýšenou motivací k nalezení zaměstnání a snahou o udržení pracovních návyků. S receptem proti vysoké nezaměstnanosti a nedostatku pracovních míst v sociálně vyloučených lokalitách tak chrabří bojovníci proti nepřizpůsobivým zatím nepřišli. Jasné je jen to, že si lidé bez práce budou nejspíš muset svou státní almužnu znovu zasloužit - aby nezpychli.
