Chtiva denního tisku stojím v místní trafice. Zrak těká po změti časopisů, mysl je zaměstnána výběrem. Když tu klika cvakne, dveře letí, vchází zákazník a jemu vstříc se line zvučné „dobrý den, co to bude“. Po chvíli podivného ticha přicházím k sobě. Opravdu není nutné, abych příchozího obsloužila já. Od mé brigády v trafice uplynulo letos přesně dvanáct let. I přesto se v obchodech, restauracích a občas na úřadech automaticky chovám jako personál. A vážně tenhle svůj zvyk nenávidím.
Na zazvonění vstávám i slintám
Zvyky a návyky jsou atomy našeho života. Bez schopnosti vytvářet návyk by vzalo za své jakékoli učení a využívání zkušenosti. Ranní rychloodchod z bytu pět minut po zaznění budíku by se změnil v několikahodinovou život ohrožující odyseu. Žádné čištění chrupu jednoruč, přičemž druhá ruka z trčícího chroští tvoří účes. Konec poslepu zalité kávy, jež zajistí bdělost. Pěkně zkoumání terénu, hledání možností, ověřování variant, pokusy a omyly.
Rychlopsychologický pohled vidí návyky jako řetězce chování (či myšlenek), které jsou naučenou reakcí na určitý podnět. Světoznámí psi v laboratořích ruského fyziologa a psychologa Pavlova po chvíli drilování reagovali na rozsvícení světla sliněním. Podobně lidé, vybaveni rozvinutější nervovou soustavou a cepováni kulturou, reagují na prudké napřažení ruky a vyslovení jména druhé osoby opakováním jejího chování, místo aby ji jako potenciálního agresora srazili k zemi.
Americký psycholog Allport definuje zvyky jako zobecněnou reakci na situace, které se opakují a jsou si podobné. Prakticky vzato, návyky člověku usnadňují a zpřehledňují život, dovolují činnosti vykonávat bez výrazného soustředění, případně automaticky. Vykonávání rutinních aktivit, jejichž neměnnost je bezpečná, je také spojováno se snižováním úzkosti. Například právě píšící autorka je ve dnech složitostí často přistihována při vaření.
Dobrý sluha, omezující pán
Řidič tramvaje automaticky prolupující zrak ve 4.00, aby o hodinu později již brázdil ulice, je se svým návykem jistě spokojen. Povýšen na ředitele dopravního podniku, stává se náhle otravným šéfem, který požaduje porady v nelidskou dobu, ale s příchodem odpoledne ztrácí glanc. Rychlé usrknutí horké polévky uprostřed sněhové bouře může zachránit život. Je-li ovšem předvedeno na rodinném obědě, vztah s tchýní už nezachrání nic. Hojně rozšířené zlozvyky jako je okusování nehtů a cucání prstů kromě společenského znemožnění způsobují také urputné kožní infekce a doživotní vady chrupu. Jak se tedy ze zvyků stanou zlozvyky a co s nimi?
Nežádoucí návyk je chování, které člověk opakuje, ač nevede k cíli, který původně mělo, případně způsobuje problémy a často je neuvědomované. Nejčastější, snadno pozorovatelné a těžko odnaučitelné zlozvyky jsou spojovány s nutkavým chováním, které by mělo omezovat úzkost. Psychoanalytická teorie vidí zdroje zlozvyků v nevědomých pohnutkách, pudových potřebách a agresi obrácené proti sobě. Past negativního návyku spočívá v emocích, které jsou s ním spojeny. Označení chování za nežádoucí implikuje potřebu ho odstranit a to vzbuzuje další tenzi. Pokud sama sebe přistihnu při kousání nehtů, budu se pravděpodobně stydět za svou slabost a prožívat vinu kvůli nevhodnému chování. Jmenované prožitky nevyvolají úzkost a napětí snad jen u samotářského yettiho s autistickými rysy. Je-li mé psychické ustrojení slabší, pravděpodobně budu mít nutkavou potřebu tíseň snížit, a co je blíž než vlastní ruka?
Psychologové a jim podobní věnovali řadu času bádání o genezi zvyků, popisování jejich funkce a vlivu. Vkrádá se otázka, jak se staví k jejich odnaučování. Existují více či méně smysluplné návody na odstranění nežádoucích návyků. Prvním principem je vždy uvědomění. Jednoduše – když vedena zvykem dojedu noční tramvají ke svému starému bydlišti, načež následuje hodinový přesun na správné místo provázený krupobitím, otiskne se tato událost do mého vědomí velmi zřetelně. Pravděpodobnost opakování je pak dost nízká.
V případě drobných zlozvyků vyžaduje jejich uvědomění výraznější soustředění. Nápomocné, ač poněkud otravné, je upozorňování blízkým okolím. Je-li zlozvyk identifikován, dalším krokem se stává hledání jeho spouštěče. Znalost impulsů, které nechtěné chování vyvolávají, nabízí preventivní vyhýbání se této situaci nebo plán na její zvládnutí. Aby odstranění zlozvyku neznamenalo traumatickou situaci, je vhodné naplánovat, jaké činnosti se věnovat místo něj. V ideálním, takřka čítankovém případě, toto nové konání přináší zisk a stává se návykem pozitivním. Účinnou se jeví i taktika eliminace zisku či příjemných pocitů, které zlozvyk přináší. Kromě všech vyjmenovaných postupů existuje řada bariérových řešení, jako jsou laky na nehty či vlasy odporné chuti, zábrany vkládání předmětů či končetin do úst. Jsou-li zlozvyky důsledkem duševní choroby či enormní psychické zátěže, je na místě zvolit prostředky psychoterapeutické či psychofarmaka.
Mé milé (zlo)činy
Jedním z mých zlozvyků je konzumace naprosto nevhodných potravin v pozdních večerních či nočních hodinách. Vím, že to dělám, znám všechny důsledky, argumenty proč je takové chování ničivé, nezdravé, hloupé a po většinu času se mu ubráním. Někdy je ale jasné, že sníst steak v jednu ráno je prostě středobod mé existence.
Bez toho nemůže svět pokračovat a život by pozbyl smyslu. V takových dnech jsem pro noční banket schopna neuvěřitelných skutků, jako je pěší cesta nocí do nonstop potravin, konverzace s místní obsluhou a ostrahou, otrhání bylin ze sousedova truhlíku nebo nelítostné otevření dlouho schovávaného vína „pro zvláštní příležitost“. I pro takové chování existuje vysvětlení. Každý člověk má přirozenou potřebu řádu, stejně jako jeho porušování. Ignorovat pravidla, vědomě přestupovat, co je nařízené, vhodné či požadované, to jsou aktivity přinášející libé pocity. Vzrušení ze zakázaného, oslnění vlastní odvahou, prožitek nezávislosti či nekonvenčnosti.
V některých případech jde o skutečný materiální zisk (kdo alespoň jednou v životě neodkýval při placení o dva drinky méně?) nebo vylepšení statusu ve společenské skupině („… a to už jsem ti říkala, jak jsme si stopli auto městský policie a ukecali je, aby nás vzali na Žižkov?“). Nebo o vědomí, že se dokážu vzepřít výchově, požadavkům společnosti a očekáváním, které na mě má („učitelka taky někdy může u pitomýho testu z pravidel provozu počítačové učebny podvádět“). Uvolnění z pevně nastavených struktur uklidňuje, dodává sebevědomí a paradoxně může posilovat naši ochotu se do nich vrátit a vidět jejich užitečnost. Nevhodné návyky jsou někdy velmi zdravé. A jaký svůj zlozvyk si plánujete užít vy?
Autorka je spolupracovnicí redakce.
