Označení „nové“ si tyto skupiny syntetických látek vysloužily díky svému poměrně krátkému a přitom specifickému pohybu mezi ostatními psychoaktivními látkami označovanými jako drogy. Některé z nich jsou tu s námi ale už desítky let.
Prohibice jako urychlov ač
Účel jejich výroby a vlastně i počátky tohoto fenoménu si můžeme přiblížit na příkladu prohibice, respektive její americké verze z let 1914 až 1933, kdy v USA platil absolutní zákaz produkce a distribuce alkoholu. Tato myšlenka vzešla z prostředí různých především křesťanských a konzervativních zájmových skupin, například Křesťanského svazu žen. Cíl byl jasný, vymýtit ze společnosti alkohol a s ním spojené nežádoucí společenské jevy včetně kriminality. Jak to dopadlo, už víme. I díky bezpočtu gangsterských filmů z oněch dob a legendárnímu jménu Al Capone. Doba prohibice se stala synonymem reálného nárůstu kriminality a korupce a trojnásobného počtu tajných barů.
V těchto letech se šlo setkat s mechanismem, který je vlastní i současným výrobcům a distributorům syntetických drog. Pokusit se vyrobit látky pokud možno co nejpodobnější nelegálním drogám, s tím, že se ně nebudou vztahovat dobové právní normy. Tak se v dvacátých letech minulého století začaly na trhu objevovat látky jako diethylether (náhražka alkoholu) nebo dibenzoylmorfin (náhražka opia a heroinu). Mimochodem diethyleter tuto funkci plnil už v 19. století. Tehdy se považovalo za neslušné, aby dámy požívaly alkoholické nápoje, proto někdy místo nich konzumovaly jiné látky s jeho obsahem. Ač se z prohibice stal počátkem třicátých let pouhý historický relikt, princip syntetizace nových anebo snaha o znovuobjevení psychotropních účinků již stávajících, v obou případech zákonem nepostihnutelných drog, nám tu zůstaly dodnes.
Designovaná současnost
Krátký historický exkurz může ilustrovat hlavní rysy fenoménu nových syntetických drog, pro které se během osmdesátých let ujal termín designer drugs. Není tak zavádějící, a tak se ho budeme držet i v tomto článku. Výrobcům a distributorům jde o průnik na legální trh anebo přinejmenším o dekriminalizaci jejich byznysu. Jednoduše řečeno prodávat drogy tak, aby to bylo legální. Designer drugs jsou vždy o krok před legislativním procesem, který je vždy až zpětnou reakcí na jejich výskyt. Bývají vyrobeny z běžných chemikálií a svojí chemickou strukturou se liší od zakázaných drog. Díky tomu na ně nelze uplatnit právní postih jako na jiné drogy a povětšinou ani nepodléhají celosvětovému zákazu výroby a distribuce podle mezinárodních úmluv OSN.
Mezi další charakteristiky designer drugs patří nepřeberné množství produktů a názvů. Ty jsou součástí promyšleného marketingu a strategie prodeje. V současnosti nejsou tyto látky prodávány jako drogy, ale jejich prodej je maskován. Můžete si je zakoupit jako sběratelské předměty, koupelové soli, rostlinná hnojiva nebo pomůcky k vrtání.
Právě kamuflovaný prodej je jedním z největších rizik designer drugs. Koncový zákazník, často nezletilý teenager, nemá žádné ponětí o obsahu produktu, respektive o jeho účinné látce, jejím dávkování, vedlejších účincích a rizicích plynoucích z kombinací s jinými drogami a alkoholem. Což může mít často fatální důsledky včetně předávkování spojených s úmrtím.
Toto se netýká jen nových produktů, kde jdou rizika předjímat, ale v jistém smyslu i tradičních drog jako je extáze. Takřka po dvě desítky let byla její účinnou složkou látka MDMA. Ještě v roce 2003 ji pracovníci programů zaměřených na rekreační uživatele drog detekovali během testů v devadesáti procentech testovaných vzorků. Oproti tomu v roce 2009, během aktivit iniciativy Safer Party Tour na velkých letních festivalech, to bylo už pouhých deset procent. Místo MDMA a příbuzných látek obsahovaly tablety látky jako piperaziny, mefedron nebo metylon.
Od „bílé Číny“ po El Padrino
Právě reálná hrozba předávkování spojeného s úmrtím je jedním z hnacích motorů snahy zabránit masové distribuci „nových“ drog. Jasně to bylo vidět na bezproblémové spolupráci represivních složek s odborníky z oboru a v této oblasti netypicky rychlém legislativním jednání proti tzv. Amsterdam shopům. Ostatně série úmrtí stojí i na počátku tohoto fenoménu na sklonku sedmdesátých let minulého století v USA.
V roce 1979 byla v kalifornském Orange County nalezena těla dvou uživatelů heroinu. Vzhledem k tomu, že mrtvá těla prokazovala příznaky předávkování heroinem a v jejich blízkosti leželo „nádobíčko“ včetně injekčních stříkaček, nebyla případu věnována zvýšená pozornost. Až do momentu, kdy z výsledků toxikologické analýzy vyplynulo, že v mrtvých tělech není přítomna žádná droga. Navíc se v Orange County začaly objevovat další případy smrtelných předávkování, aniž by byla v tělech obětí nalezena jakákoli droga. Na konci roku 1980 to již bylo patnáct případů. V tom samém období policie zadržela vzorky heroinu, které žádný heroin neobsahovaly a prodávaly se pod názvem „White China“. Propojení a logická provázanost těchto dvou kauz byla nasnadě.
Vyšetřování a následné analýzy ukázaly, že „White China“ je ve skutečnosti alfa-metylfentanyl, což je jednoduchá obdoba farmaceutického fentanylu, vysoce účinného analgetika syntetizovaného na začátku šedesátých v Belgii. Jednalo se o první kauzu, kdy ilegální laboratoř vyprodukovala vlastní drogu. I když byl alfa-metylfentanyl o dva roky později zařazen mezi další zakázané látky, mechanismus a nový trend tu zůstal v různých obměnách dodnes. Možnost prodeje prostřednictvím internetu tento fenomén posunula o několik úrovní výš. Historie designers drugs je na poměrně krátkou dobu trvání docela bohatá. Výraznou postavou v jejich historii je A. Shulgin, který syntetizoval desítky látek hlavně na poli amfetaminů a entaktogenů. V osmdesátých i devadesátých letech docházelo v USA, i díky výše popsané kauze a politice „války proti drogám“, k rozsáhlé kriminalizaci nových látek. Někdy s poněkud komplikovanými výsledky. Např. TMPFF ze skupiny piperazinů byla první látkou, které byl zpětně navrácen legální status. Ostatně už v šedesátých letech provázely syntetizaci ALD52, náhražky LSD, soudní pře.
Látek, pro něž se vžil další termín „reaserch chemicals“, neustále přibývá. Jen v roce 2010 bylo v evropském systému včasného varování zaznamenáno na dvě stovky nových drog, povětšinou vyrobených v Číně. Výstižně je v roce 2009 charakterizoval ředitel Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti Wolfgang Goetz. „To, co je nové, je široké spektrum nově objevených substancí, agresivní marketing těchto produktů, které mají záměrně matoucí názvy, stoupající užívání internetu v této oblasti a rychlost, se kterou trh reaguje na legální bariéry.“
Na tomto místě je potřeba dodat, že jejich účinek může být oproti látce, již mají nahradit, dost intenzivní. Kupříkladu účinky syntetických kanabinoidů mohou hraničit s účinky halucinogenních drog. O někdy až překvapující intenzitě designers drugs vypovídají i výroky pracovníků Terénních programů ze Sdružení Podané ruce. Jejich pracovnice Lucie Mašková situaci ilustruje takto. „Když byl v blízkosti našeho výměnného místa Amsterdam shop, zaznamenali jsme docela masivní zneužívání „sběratelských předmětů“ včetně jejich nitrožilní aplikace. Zajímavé bylo, že intenzita účinku těchto látek zaskočila i uživatele s dlouhou kariérou užívání pervitinu a heroinu. Pamatuji si, jak u nás stáli a varovali ostatní klienty. Dokonce si vybavuji situaci, kdy si jeden z nich po požití látky pojmenované El Padrino přivolal sám záchranku.“ Její výrok doplňuje kolega Vojta Netík. „V té době se nám častěji ozývali kolegové a kolegyně i z jiných center anebo jiných organizací, které primárně s uživateli drog nepracují, že tam mají předávkovaného člověka z Amsterdam shopu a nevědí co s ním.“
Regulace nebo prohibice?
Jak obtížím s invazí designers drugs čelit? Pohotová reakce na výskyt Amsterdam shopů měla spíše represivní charakter. Každý na ní může mít jiný pohled, ale lepší nějaká rekce než žádná. Ale jak dál v časech, kdy oficiální autority v čele s Javierem Solanou přiznávají, že koncept války proti drogám selhal a konsekvence prohibice jsou dostatečně známy?
Možný příklad vývoje si můžeme vzít z regulovaného trhu s alkoholem, léky a tabákovými výrobky. Ty spadají do sféry právních norem, jako je zákon o potravinách a tabákových výrobcích, zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami nebo regulace reklamy na alkohol a tabákové výrobky. Díky těmto opatřením lze kontrolovat kvalitu výrobku, upozornit na jeho rizika, dávkování, exspiraci či na riziko kombinace s jinými látkami a alkoholem. Zakázat lze prodej přes internet, při kterém nelze zjistit věk kupujícího, pokud je stanoven na 18 let, nebo regulovat nepřiměřenou adoraci těchto látek v reklamě.
Samozřejmě, že každá cesta má svoje úskalí a nelze ji bezhlavě aplikovat. Ale i ve světle výše uvedených faktů stojí za to se nad ní minimálně zamyslet.
Autor pracuje v internetové poradně www.extc.cz.
