Nafukovací hala, která letos v zimě mohla sloužit jako provizorní přístřeší pro lidi bez domova, nakonec v Praze stát nebude. Na konci ledna to oznámil pražský primátor Bohuslav Svoboda. Ukončil tak několikatýdenní rozpačité přešlapování kolem daru jabloneckého podnikatele Dalibora Dědka, který halu městu bezplatně věnoval. Tápání radnice, jež podnikatelovo gesto provázelo, spolu s výroky pražského náměstka Ivana Kabického opět potvrdilo, že vedení miliónového města nemá jasnou představu o tom, jak by měla vypadat jeho sociální politika, alespoň co se lidí bez domova týče. Přitom ještě před koncem minulého roku se zdálo, že v tomto směru se v Praze po mnoha letech konečně blýská na lepší časy.
Na židle nebo mimo město
Pár dnů před příchodem arktických mrazů je plovoucí ubytovna Hermes skoro plná. Hlavní nápor se ale čeká až s příchodem „opravdové“ zimy. Už nyní ovšem na nábřeží pod Štefánikovým mostem stojí vedle bezdomovecké lodi bílá dodávka z centra pražských sociálních služeb. Muž a žena v reflexních vestách nabízejí přechodným obyvatelům Hermesu zdarma teplou polévku s kouskem chleba. Mají v plánu ji tady rozdávat každý den, dokud nepřejdou mrazy. Loď se má navíc otevřít i přes den a na noc se mají do jídelny přidat židle.
V Praze žije kolem čtyř tisíc bezdomovců. Radnice má aktuálně k dispozici zhruba čtyři sta lůžek v azylových domech a tři sta šedesát po speciálních ubytovnách. Na první pohled je zřejmé, že zejména v zimě to nemůže stačit. Problém, který se každý rok opakuje, magistrát obvykle řeší ad hoc. Jednou jsou to vojenské stany, jindy se neziskovým organizacím připlácí za to, že otevřou svá centra a kanceláře přes noc a nechají lidi pospávat na židlích. „Přesto jen za loňskou zimní sezónu umrzlo v Praze na ulici dvacet dva lidí,“ říká Martin Potůček z Centra pro sociální a ekonomické strategie při Univerzitě Karlově.
S přípravami na letošní zimu se ale začalo relativně včas, i díky aktivitě tehdejšího radního pro sociální oblast Petra Dolínka (ČSSD). Na podzim sice zkrachovalo výběrové řízení na přechodné ubytovny pro lidi bez domova, neboť se do něj nikdo nepřihlásil, ale radní Dolínek sliboval montované haly, „které bude podle aktuálních potřeb možné rychle instalovat ve vhodných lokalitách,“ jak potvrdila mluvčí magistrátu Tereza Krásenská.
Krátce na to se ovšem rozpadla magistrátní koalice a Petra Dolínka nahradil v oblasti sociální politiky dosavadní náměstek primátora pro zdravotnictví Ivan Kabický (ODS). O montovaných halách se přestalo mluvit a do té doby relativně nenápadný politik, který se podle svých slov dodnes „s bezdomoveckou agendou teprve seznamuje,“ přišel namísto toho začátkem ledna s nápadem de facto vyvážet mimopražské bezdomovce z města. Za této situace se nafukovací hala, kterou Praze daroval Dalibor Dědek, zdála jako malý dar spadlý z nebes.
V Holešovicích ne!
Chaos, který při změně „šéfa“ pražské sociální politiky (nikoliv poprvé) nastal a který anonymně potvrzují i magistrátní úředníci, se ovšem na osudu nafukovací haly zřetelně podepsal. Podle Dalibora Dědka „seznamující se“ Kabický halu, do které se vejde sto dvacet lidí a která byla na podnikatelovy náklady upravena podle kritérií pražského magistrátu, nejprve uvítal. Pak ale začal argumentovat tím, že její provoz je pro město příliš drahý (šedesát tisíc korun týdně). Když chtěl dárce z Jablonce financovat provoz haly sám, začaly se ozývat z magistrátu názory o nepřípustnosti nestandardních řešení. Primátor Svoboda ve finále symbolicky pohovořil o nedostatku kázně na straně bezdomovců, kteří by byli s to halu zapálit a uhořet v ní. Magistrátní vedení nakonec halu nepřijalo. Z několika důvodů.
„Problém není v tom, že není hala nebo peníze, ale fakt, že lidi bez domova nikdo nechce,“ komentuje situaci Miroslav Pípal, ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy. Má s tím vlastní zkušenosti. Nafukovací halu odmítlo postavit na svém území vedení radnice na Praze 8. Magistrát ji chtěl původně umístit na Rohanském ostrově. Na dotaz novinářů zaujali stejný postoj také zastupitelé na Praze 7, které ale nikdo z magistrátu oficiálně neoslovil.
V této městské části, v Holešovicích, sídlí denní stacionář Armády spásy. Místní radní jednají v současnosti s magistrátem o jeho přestěhování. Neboť, jak říká mluvčí radnice na „sedmičce“, Martin Vokuš: „Armáda spásy nepatří do rezidenční čtvrti.“ Kvůli stacionáři prý dochází ke kumulaci negativních jevů, jako je „znečištění nebo narušení veřejného pořádku.“ Podobné výhrady má radnice i k lodi Hermes, jež je sice na Vltavě, ale její pasažéři v ranních hodinách a letních měsících prý znečišťují prostranství blízkých Letenských sadů, které již pod Prahu 7 patří. Unikátní způsob nouzového ubytování na řece (alespoň v Evropě) přitom zvolilo vedení magistrátu v roce 2007 jako ideální řešení v okamžiku, kdy se v žádné pražské městské části nepodařilo umístit denní středisko pro lidi bez domova, jež původně sídlilo v Bolzanově ulici na Praze 1. Centrum provozované neziskovou organizací Naděje muselo o rok dříve (2006) ustoupit komerčním záměrům majitele objektu, ve kterém tehdy sídlilo.
K tomu, aby letos pražské vedení „lámalo“ kvůli nafukovací hale očekávatelný nesouhlas zástupců jednotlivých městských částí, „evidentně chyběla politická vůle,“ říká magistrátní zaměstnanec, který si nepřeje být jmenován.
Další osud neznámý
Rok 2011 přitom patřil v oblasti pražské „bezdomovecké“ politiky rozhodně k těm nadějnějším. Chybějící lůžka přes zimu jsou jen jedním z důsledků absence dlouhodobé vize představitelů Prahy, co si vlastně s lidmi bez domova počít.
Po výstřelcích, jakým byl Akční plán radního Jiřího Janečka (ODS) z roku 2010, ve kterém bylo mimo jiné zcela vážně navrhováno zřízení tábora pro lidi bez domova kdesi na okraji Prahy, přišel radní Dolínek s poměrně ambiciózní Koncepcí pro postupné řešení problematiky bezdomovectví. Dlužno říci, že jde o první takto ucelený dokument, který hlavní město v této oblasti má od roku 1989.
Koncepce do roku 2014 počítá nejen se znatelným posílením terénní práce včetně sociální intervence v domácnostech, ale i s rozvojem dalších sociálních služeb včetně zdravotní péče, s novými nízkoprahovými centry, s vybudováním azylových bytů pro matky s dětmi, tréninkovými byty a zimní noclehárnou. Důraz se klade na prevenci, sociální bydlení a v neposlední řadě i na zlepšení mediálního obrazu lidí bez domova. Podle Miroslava Pípala z Armády spásy právě negativní pohled veřejnosti na bezdomovce a sociálně slabé brání skutečnému zájmu městských politiků o jejich osud.
„Pro mne osobně je důležitý vznik koncepce, … že vůbec existuje,“ říká Ilja Hradecký, ředitel občanského sdružení Naděje, který je jedním z autorů dokumentu. Podle něj nastala před rokem příznivá konstelace, kdy měl na formulaci bezdomovecké politiky v takto osvícené podobě zájem tehdejší radní pro sociální politiku Petr Dolínek i primátor Svoboda.
Materiál je sice hotov, prošel připomínkovým řízením, ale „stará“ radnice ho již nestihla odhlasovat. Jeho další osud je proto nejistý. Dolínkův nástupce, Ivan Kabický, na přímý dotaz ohledně budoucnosti koncepce poněkud neurčitě říká: „Po dvou měsících, kdy jsem tuto agendu převzal, je předčasné dělat závěry nebo unáhlené kroky.“
V několika předchozích rozhovorech, které médiím poskytl, již ale naznačoval, že koncepce dojde přepracování. Nebyl přitom ale příliš konkrétní. Zastal se nových center pro lidi bez domova, ovšem zcela proti duchu koncepce otevřeně (domovské právo) či skrytě (evidence lidí bez domova a následné poskytovaní služeb jen „pražským“) požadoval odchod mimopražských bezdomovců z města. Znamenalo by to obrat o sto osmdesát stupňů.
Muž na radnici
Ivan Kabický navíc avizoval snížení objemu finančních prostředků, které město na tuto reformu dá. Autoři koncepce původně odhadovali, že by mohla do roku 2020 přijít na částku mezi padesáti až osmdesáti milióny korun. Ilja Hradecký ovšem podotýká: „Koncepce je důležitá právě jako celek, jednotlivé body na sebe navazují a nelze je jen tak vytrhávat.“
Jedním z důvodů, proč každý nový muž na radnici může otočit kormidlo tak nečekaným směrem, je fakt, že dlouhodobější představa o problematice bezdomovectví a jejím řešení chybí nejen v Praze, ale i na celorepublikové úrovni. Jednotlivá města si tak určují pravidla hry podle svého a často, jak je vidět i v hlavním městě, pouze podle náhodného obsazení rozhodujících postů.
Alarmující je v této souvislosti, jak říká Martin Potůček z Centra pro sociální a ekonomické strategie, zejména absence konceptu sociálního bydlení podpořená notně odřeným leitmotivem, podle kterého „by se každý měl o své bydlení postarat sám.“ A také nečinnost ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva práce a sociálních věcí.
K nejčastějším důvodům, proč lidé končí na ulici, patří podle průzkumů ztráta zaměstnání a následná nemožnost udržet si bydlení. V Praze by podle autorů koncepce mělo v důsledku ekonomické krize lidí bez domova stále přibývat. Během dvou let by jich mělo být o dva tisíce více než nyní, do roku 2020 by jich dále mohl být až dvojnásobek, kolem třinácti tisíc, pokud se naplní nejpesimističtější odhady.
Nová přepracovaná koncepce má být představena letos v červnu. Nyní v zimě magistrát vsadil na již několikrát vyzkoušenou variantu „židle“, kdy lidé bez přístřeší mohou ve vybraných objektech strávit noc a někdy i den sedíce na židlích. Strategie má být doplněna o malé stany, pokud teplota opakovaně klesne pod mínus pět stupňů. Do uzávěrky tohoto čísla zemřelo v Praze na podchlazení deset lidí.
