„Ta holka sedí v jednom kuse jen u počítače. Co ji na tom může tak bavit?“ Věta, kterou v různých variacích občas vyřkne každý rodič. Někteří ji opakují do omrzení. O co se tu tedy jedná? Většinou žádné drama. Pro děti a dospívající je virtuální svět přirozeným místem, kde tráví spoustu času, rostou a učí se nové věci. A kde se chovají a jednají podle svých vývojových potřeb. Včetně těch v oblasti sexuality.
V temných slujích internetu
Standardní reakcí rodiče, který si představí dítě brouzdající po internetu, navigované svým probouzejícím se libidem, je děs a panika. Není jistě pochyb, že v houštinách virtuálního světa číhají mnohá nebezpečí – vyděrači, manipulanti schopní dotlačit dítě k virtuálnímu sexu i dospělí vydávající se za děti, co hledají kamarády. Nebezpečné může být pro dítě i setkání s videem či obrázky sexuálně explicitních situací, pro které ještě není dostatečně zralé. Rizika, která hrozí nedospělým uživatelům internetu, jsou zřejmá a nepopiratelná a snaha o jejich omezení přirozená. Představa o izolaci dospívajících od oblíbených www stránek nebo dokonalé cenzuře všeho, co se na nich objeví, je ale realizovatelná snad jen v kulisách Orwellova 1984. Koneckonců i filtry stávajících vyhledávačů, jež mají dítka uchránit před kontaktem s nevhodným obsahem, často šmahem blokují i přístup na stránky, které naopak nabízejí relevantní informace. Všechna rizika i milionkrát omílaná hesla o nutnosti zvyšovat IT gramotnost a učit uživatele zodpovědnosti teď ponechme stranou. Není možné, že by ten pekelný internet měl v oblasti sexuální výchovy i nějakou pozitivní stránku?
Co je na tom, sakra, tak láká?
Tabulkám statistiků neunikne nic, a proto víme, že děti a dospívající trumfnou starší generaci jak v úrovni IT znalostí, tak v době věnované pohybu ve virtuálním světě. Internet se pro ně stává prostředím přirozeným, a ač se to může zdát podivné, v mnoha případech bezpečnějším než realita. Výzkumy potvrzují, že při pátrání po informacích z oblasti sexu děti a dospívající upřednostňují vyhledávání na internetu před dalšími možnostmi. Ukazuje se, že tento výběr posiluje pocit anonymity a bezpečnosti, nabízí dostupnost informací právě v moment, kdy jsou potřeba, a snižuje stud a strach z odsudku, než kdyby se ptaly rodičů, učitelů či vrstevníků. Děti se také domnívají, že jejich rodiče či další dospělí nemají všechny potřebné znalosti, a proto je nepovažují za důvěryhodný zdroj. Pro utvoření představy se ale není nutné schovávat jen za záda omladiny. Kdo z dospělých čtenářů tohoto článku se nikdy neutekl ke googlu jako spáse před potenciální supertrapnou interakcí, v momentech obav, strachu, zvědavosti nebo nevědomosti, navíc ještě provázené červenáním?
Na internetu nikdo neví, že jsi pes
„Tak dneska jsem si chatovala jako sedmnáctiletej kluk!“ Věta z deníčku schizofrenika? Nikoli! Jen radikální ilustrace funkce, kterou má v psychosexuálním vývoji virtuální svět. Neoddělitelnou součástí růstu, vyzrávání, učení a vlastně jakékoli změny je totiž zkoušení. Takové testování se může týkat vlastní sexuální a genderové identity, sexuálních preferencí a orientace, stejně jako „prostého“ navazování vztahů a separace od rodiny. Pro řadu osob se kyberprostor stává místem, kde necítí úzkost a strach či obavy z odmítnutí, které je v reálném životě paralyzují. Zkoušení je zároveň nácvikem a získaná dobrá zkušenost pak může posilovat sebevědomí a přenést takto ochutnané chování do reality. Hodit se může i možnost porovnat v anonymním online prostředí zážitky, pocity a touhy s ostatními. I vlastní selhání a debakly často ztrácejí v konfrontaci s podobnými či ještě horšími prožitky druhých svou původní ostrost a virtuální svět tak může dobře sloužit k jejich normalizování.
Parafrází klasika – sex a internet k sobě patří a patřit budou. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím polemizovat, ale to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. A je jen na nás, jestli přiznáme internetu významnou roli v oblasti sexuální výchovy, nebo olepíme počítače výraznými nápisy „vyhledávání sexuálních témat způsobuje chlupaté dlaně“. V druhém případě si lze jen zamumlat: „Dobeš nás provázej!“
