10. září 2011 došlo v Krupce na třetí opakování komunálních voleb. Dvě předchozí – říjnové a květnové – soud kvůli nakupování hlasů zrušil. To je ale jen jeden z příznaků mnohem většího problému, který na periferii republiky vyrůstá. Někdy zaznívá kritika, že důraz na korupční témata dělá z politiky detektivku. Někdy není vyhnutí. Vyloučená lokalita v patnáctitisícovém městě představuje určitý extrémní případ a varování, kam až může situace při svém přehlížení dospět.
GHETTO VOLÍ NÁRODNÍ SOCIÁLY
Za nejproblematičtější oblast v Krupce je považováno sídliště Horní Maršov. Kolem dvou ulic Karla Čapka a Dukelských hrdinů stojí deset bloků klasických paneláků, na první pohled nepůsobí ani nijak zchátrale. Rozhodně nepřipomínají Chánov nebo čtvrti v Ústí nad Labem. Ministerstvo práce a sociálních věcí řadí toto sídliště do seznamu tzv. sociálně vyloučených lokalit. Údaje byly sbírány v roce 2006, takže zřejmě budou již zastaralé a současný stav bude horší, i tehdejší popis hovoří o cca 95% nezaměstnanosti Romů, kterých zde podle tehdejších odhadů žije cca 1500–2000. Jako sociálně problémové jevy jsou uváděny „prostituce, prodej drog, lichva a krádeže. Ojediněle se vyskytují také gamblerství, alkoholismus a narkomanie.“
Jako kuriozita působí fakt, že v maršovském sídlišti v komunálních volbách pravidelně boduje Česká strana národně sociální místostarosty Zdeňka Matouše. Matouš není znám tím, že by činil cokoliv pro potřebné, kromě úspěšného boje s chudobou vlastní. Jde o politického podnikatele, který dokázal zbohatnout na nákupech pozemků, ze kterých se rozhodnutím zastupitelstva staly stavební parcely. Toto štěstí jej neopustilo a dokázal podobnou operaci udělat několikrát. Díky svému politickému instinktu nikdy nevstoupil otevřeně do krajské politiky mezi vyhlášené severočeské kmotry, ale zůstal prvním na území svého údělného knížectví. Ne snad, že by neměl kontakty – v minulosti se chlubil napojením na významné představitele policie. Jeden z jeho přátel, Roman Majerník, byl stíhán spolu s bratrem exministra Řebíčka v případu gangu policejních vyděračů z Teplic.
To, že docházelo k volebním machinacím, dvakrát potvrdil soud. Cena byla většinou 300 korun za hlas, někdy ale stačil oběd. Organi- zátoři byli lidé z místního lichvářského gangu, nicméně podle výpovědí před soudem Matouš v některých případech osobně dohlížel z auta. Jednou byl dokonce osloven novinářem.
CHUDOBA JAKO OBCHODNÍ ARTIKL
Vznik ghetta v Krupce je záležitostí několika posledních let. Mechanismus je podobný jako v jiných podobných místech: Odchod původních obyvatel v důsledku likvidace průmyslu. Pokles cen nemovitostí a uvolněné byty. Na druhé straně radnice v mnoha velkých městech provedly rozsáhlou privatizaci bytového fondu. Tam, kde si nájemníci nebyli schopni odkoupit své byty, byly domy prodány i s nájemníky. Mnohdy zcela záměrně s cílem zbavit se sociálně slabých.
I bída je něco, co se dá zobchodovat. Realitní kanceláře využily příležitost, kdy bylo možné se dostat levně k lukrativním nemovitostem, jen bylo nutné se zbavit původních nájemníků. Někteří už měli dluhy na nájemném. Těm, kteří je doposud neměli, bylo nájemné prostě zvýšeno. Většinou pak bylo přijatelnou perspektivou odevzdat byt a odstěhovat se na nové místo výměnou za smazání dluhu, eventuelně za odstupné v hotovosti. Roli nehrálo ani to, že v novém místě je nečekala žádná perspektiva. Ztrátový takový obchod rozhodně nebyl, mnozí, kteří později byt nakupovali, byli ochotni přistoupit i na podmínku, že uhradí předchozí dluh. Příchozí na sídliště Maršov jsou z Prahy, Litoměřic, Kladna, Ústí a dalších měst.
V Krupce většina domů, které tvoří sídliště Horní Maršov, patří Okresnímu stavebnímu družstvu v Teplicích. I pro ně byl příjem nových nájemníků výhodný. Jistinu v podobě několika prvních nájmů platí realitní kancelář, a pokud noví nájemníci neudrží tempo s placením, do roka je čeká další vystěhování. Poptávka je zatím stále vysoká. Sídliště je přeplněné, v některých bytech jsou k trvalému pobytu přihlášeny desítky osob. To z něj v kombinaci s neexistencí pracovních míst dělá jen další tikající časovanou bombu. Odsud vede cesta především skrze exekuční vystěhování. Kvalita života zde prudce klesá a každý, kdo neodešel za prací, se snaží na poslední chvíli uniknout. Ilustrativní může být cena bytů. Podle nabídky realitních kanceláří lze 3 + 1 s rozlohou 80 m2 na ulici Karla Čapka pořídit od 120 000 Kč a v době přípravy tohoto článku takových nabídek viselo několik. Již o několik set metrů dále stejný byt stojí 660 000 Kč.
ZPĚT DO FEUDALISMU?
Většina obyvatel sídliště jsou nově příchozí. Bílí obyvatelé vesměs odešli a odchází i většina starousedlých Romů, někteří i pod nátlakem bossů, kteří ovládají sídliště. Jak mizí původní společenské vazby, na sídlišti stále otevřeněji vládne skupina lichvářů a lidí spojených s organizací prostituce a prodejem drog. Jeden z místních bossů Ondřej Holub byl soudem označen za organizátora nakupování hlasů pro místostarostu Matouše, čímž se kruh uzavírá. Tak jak na sídliště přicházejí další obyvatelé, situace se zhoršuje. Místostarostovi stoupá počet voličů – stoupá ale i kriminalita, zvyšuje se nevraživost okolí a stále větší masa lidí je v stále větší pasti, vydána na milost a nemilost lichvářům. Ti ale figurují ještě v jedné roli – jako organizátoři obrany komunity při pochodech Dělnické strany, která se rozhodla problém využít pro svou rasistickou propagandu. Podobně jako středověcí feudálové i lichvářští bossové zdůvodňují svou moc domnělou ochranou „poddaných“ před nebezpečím. Tento stav vyhovuje všem zainteresovaným. Všichni navzájem posilují své pozice.
Na jednom z veřejných mítinků v Krupce rozverně vykřikoval Matoušův příznivec, podle vzhledu majitel diskotéky nebo autobazaru, „že komu se nelíbí výsledek voleb, může požadovat odebrání volebního práva cikánům“. Posiluje i místní Dělnická strana, ale jejími příznivci zde nejsou prototypy neonacistů, spíše důchodci, kteří se nemohou odstěhovat a musejí být velice zoufalí, když vidí ve Vandasovi záchranu. Pro opravdové neonacisty z řad přespolních členů této strany je taková Krupka naopak dar z nebes.
DAŇ ZA NEROVNOST
Romové se začali propadat v sociálním žebříčku jako jedni z prvních, a mají tak náskok. Jejich sociální sešup začal ještě v době, kdy většina obyvatel po rovnostářství socialismu věřila ideologii, že v nových poměrech se nikdo nebude mít hůře, maximálně jen lépe. Nepokoje v severních Čechách jsou mimo jiné způsobené i nárazem reality na tuto představu.
Ve chvíli, kdy existuje fixní výše příjmu v podobě sociálních dávek a podpory a k tomu zvyšující se cena bydlení, je jasné, že chudí a nezaměstnaní během krátké doby budou neviditelnou rukou trhu strkáni do několika lokalit, které se za nimi zavřou. Sociální nerovnost v ČR je jev, který postupně nabírá dynamiku a začíná se projevovat i prostorově. Naprosto stejné hrozbě vystěhování kamsi na periferii čelí např. důchodci.
Stát a jeho policie zde není schopen zakročit proti organizovanému zločinu. Není schopen účinně zasáhnout proti korupčním a klientelistickým skupinám. Nedokáže vystoupit dokonce ani proti nižším patrům kriminálního podsvětí na ně navázaným – lichvě, prodeji drog a organizování prostituce. Výnosy z trestné činnosti pak dál živí propletenou chobotnici. Důvěra v právní stát je ohrožena, když státní orgány nejsou schopny prosazovat zákon a chránit občany všech národností.
Řešením by bylo otočit směr společenské dynamiky. Postihovat zločince, snižovat napětí, chránit občany a rozšiřovat prostor možností těch nejubožejších vrstev, aby se mohly vymanit z pasti závislosti na státu i z nadvlády „vlastních“ kriminálních autorit.
Autor působí jako analytik v Transparency International.
