Za dvacet let působnosti ve střediscích Emauz, která jsou v Praze, Mostě a Rychnově nad Kněžnou, nalezly střechu nad hlavou stovky klientů. Konec minulého roku ale zastihl organizaci zadluženou a uprostřed propletených soudních kauz.
EMAUZY NETRANSPARENTNÍ
„V současné době je zahájeno správní řízení ve věci zrušení registrace poskytovatele sociálních služeb o. s. Emauzy ČR z důvodu neplnění podmínek registrace,“ vysvětloval koncem minulého roku mluvčí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje Imrich Dioszegi situaci kolem dalšího přetrvání organizace. Poměrně komplikované sdělení se v realitě projevilo jednoznačně. Obyvatelé rychnovského azylového domu se museli k 23. prosinci 2010 vystěhovat.
Část do míst, kde měli nahlášené trvalé bydliště, další do blízkého zařízení Diakonie Broumov a zbytek do rychnovské ubytovny. V médiích se mluvilo o nešťastném dárku k Vánocům. „Nelze stanovit, zda a kdy bude registrace zrušena. Pokud bude zrušena, bude zrušena registrace poskytovatele jako celku, tj. včetně všech poskytovaných služeb – a to i služeb poskytovaných v Praze a v Mostě,“ doplnil poté mluvčí Královéhradeckého kraje. V praxi to znamená, že sdružení může přijít i o všechny ostatní prostory, které spravuje. Několikaleté spory totiž těžce poznamenaly její fungování.
Vystěhování klientů předcházelo rozhodnutí rychnovských radních ukončit pronájem azylovému domu, které sdružení spravovalo, neboť „emauzští“ neplatili poslední půlrok energie. Nemohli, protože banka jim jako jeden z výsledků soudních pří obstavila účty. Městu dlužili skoro dvě stě tisíc korun. Podle Radomíra Raise, který poslední dva roky vystupuje jako zástupce a zároveň místopředseda sdružení, se vedení organizace snažilo s městem dohodnout na jiném řešení. Což by pro město znamenalo, že jim dlužnou částku prozatím odpustí. Starosta Jan Skořepa ale nepovažuje nakládání s financemi v Emauzích za transparentní, proto k dohodě nedošlo.
Množství vnitřních soudních sporů ovlivňuje organizaci od roku 2004. Sdružení se totiž rozpadlo de facto na dvě frakce. Organizace má hned dvě členské základny, z nichž se obě považují za pravomocné a vystřídaly se v jejím faktickém vedení. Ve zkratce lze spory vnímat i jako rozdíl v chápání způsobu provozování dobročinné činnosti. Každá z frakcí si totiž i obsah práce s klienty představuje trochu jinak.
FRANCOUZSKÁ INSPIRACE
Pro osvětlené příčin současné situace je potřeba jít hluboko do minulosti. Sdružení bylo založeno v roce 1991, kdy byl systém sociálních služeb, jak jej známe dnes, v plenkách. Snahy zakladatelů souvisely s porevoluční amnestií, která přispěla k nárůstu počtu lidí bez možnosti ubytování a hmotného zajištění. Emauzy ČR se původně jmenovaly Křesťanské společenství domů emauzských a jejich první sídlo bylo v Praze. Inspirací pro jejich vznik se stalo původně francouzské komunitní hnutí Emauz, které se soustředí na pomoc lidem z okraje společnosti: propuštěné vězně, lidi bez domova, závislé na drogách, duševně nemocné.
V příběhu Emauz ČR je hlavní postavou iniciátor vzniku sdružení a jeho první předseda Fridolín Zahradník, tajně vysvěcený kněz a později biskup, který byl za minulého režimu vězněn. Mimo Fridolína Zahradníka byli zakládajícími členy Růžena Tóthová, František Vogl (dnes vedoucí odboru sociálních služeb Městského úřadu v Rychnově), Václav Pavlosek, Karel Pražák a Milan Beran. Prvním trvalým objektem, který sdružení získalo, byl Emauzský dům v Mostě, jež funguje dodnes. Záhy získalo i kasárna v Klášterci nad Orlicí a faru v Javornici u Rychnova. Během dvaceti let spravovalo sdružení desítky objektů. Nebyly to jen azylové domy, ale i farmy, skladiště nebo markety s levným zbožím a podobně.
Rychnov nad Kněžnou, kde se Fridolín Zahradník narodil, je pro historii Emauz klíčovým místem. V roce 1993 podepsal předseda Zahradník smlouvu s městem Rychnov nad kněžnou o pronájmu objektu v Ekologické 515, a to „za účelem poskytování nestátních služeb charitativní povahy“. Právě zde ještě v právě uplynulém prosinci pobývalo přes dvě desítky potřebných. Sdružení se ve smlouvě zavázalo rekonstruovat objekt a provozovat zde sociální služby za symbolické nájemné sto korun ročně po dobu deseti let a dodatkem ke smlouvě z roku 1994 s prodloužením na padesát let. Zdejší základna pomohla hnutí rozvíjet se i v českých končinách.
ZÁKLADEM JE PEVNÝ ŘÁD
„Ať jsou Emauzy jakékoliv, každému, kdo s nimi přijde do styku, významně ovlivní život,“ říká Simona Vavřínová, která se s Fridolínem Zahradníkem a sdružením setkala v roce 2000 jako sociální pracovnice. V tu dobu to již pod povrchem vřelo. Tehdejší Emauzy popsala jako impérium, v jehož čele stála charismatická osobnost Fridolína Zahradníka. Režim, který zde panoval, lze chápat dvěma způsoby: jednak jako přísný a pevný řád, nutný a prospěšný pro resocializaci klientů, ale také jako zasahování do občanských práv jednotlivců. „Klienti byli nuceni k bezplatné práci o víkendech, systémem tří černých puntíků dostávali zákaz vycházek nebo vyhazov anebo jim byly zadržovány finance. Mým úkolem například mimo jiné bylo evidovat, kdo se s kým ze zaměstnanců a klientů přátelí. Spolu s dalšími zaměstnanci jsme také nesouhlasili s netransparentním zacházením s financemi,“ vypráví Vavřínová. (Hospodaření organizace mimochodem vyšetřovala v roce 2004 policie a Zahradník spolu s účetní byli pravomocně odsouzeni za majetkové trestné činy ve sdružení.) Právě Simona Vavřínová je v následujících letech v tisku označována Zahradníkem a současným zástupcem organizace Raisem jako „saň a dračice“, škodící dobročinným snahám.
Vavřínová ale nebyla sama, kdo měl o směřování sdružení obavy. Nespokojenost členů předsednictva v roce 2003 vyústila v úmysl svolat mimořádné zasedání a na něm Fridolína Zahradníka z funkce odvolat. Při čerpání mnohamilionových dotací totiž Zahradník jakožto předseda několik let předsednictvo vůbec nesvolával.
Odvolání však Zahradník zabránil. S předstihem při školení zaměstnanců přijal do sdružení nové členy, uspořádal volby a ve funkci se nechal potvrdit. Protestní křídlo na tyto volby nereflektovalo vzhledem k tomu, že při nich nebyly dodrženy stanovy sdružení. Uspořádalo své volby a Zahradníka odvolalo.
Na řadu přišly spory a soudní pře, které mají rozhodnout, čí konference měla rozhodovací pravomoc. Strana Fridolína Zahradníka, kterého tehdy začal zastupovat Radomír Rais, se ocitla „v exilu“. V roce 2004 zvolená předsedkyně sdružení Hana Bláhová (dříve zaměstnaná v Emauzích jako právnička) spolu s novým předsednictvem přejali vedení organizace. Od té chvíle se koná řada paralelních schůzí předsednictva, kdy obě strany vzájemně neuznávají jejich platnost.
UTOPENI VE ZMATKU
Díky jednomu z rozsudků, který v propletených kauzách padl, se v roce 2009 karty obrátily a v čele Emauz stanul opět Fridolín Zahradník. Zatímco při převzetí vedení v roce 2004 u některých objektů asistovala policie, v roce 2009 to byla najatá bezpečnostní agentura. Jako hlavní zástupce Emauz jednal s institucemi Radomír Rais. Na rok 2010 však Emauzy nezískaly žádné dotace. Zatímco v plánu na minulý rok „Raisovy Emauzy“ představují nové druhy sociálních služeb, jako je například krejčovská dílna, ubytování pro ženy v nouzi a mobilní hygienická buňka, skupina klientů zasílá na příslušné úřady stížnost na úroveň poskytovaných sociálních služeb v domě, kde podle jejich slov nechybělo ani násilí ze strany zaměstnanců.
Mezi oběma stranami padlo nespočetně nařčení, ve kterých se není snadné zorientovat. Na podzim minulý rok soud zrušil rozsudek, z něhož Zahradník a Rais odvozovali oprávnění řídit Emauzy. Pře není ale zdaleka skončena a znova putuje od Nejvyššího soudu k soudu první instance, který se v původním stání zabýval pouze procesními otázkami. První stání je stanoveno na 27. ledna.
Azylový dům v Rychnově má nakonec fungovat dál. V plánu je zapůjčení budovy sdružení K srdci klíč, které má stejnou náplň činnosti jako „emauzští“. O prostory v Praze projevila při posledním jednání zájem organizace Naděje. Prorokovat budoucnost samotného sdružení Emauzy je skoro nemožné. Zatím to vypadá, že původně dobrá myšlenka se minimálně na čas v českém prostoru utopí ve vlastních zmatcích.
Autorka je novinářka.
