Už delší dobu na nás reklamní materiály jisté sítě drogerií pokřikují s poněkud drzou deklarací: „Zde jsem člověkem!“ Jako by nám chtěly říct, že lidskými bytostmi jsme jen tehdy, když nakupujeme u konkrétního řetězce. Nebo že by nás jimi dělal soubor činností provozovaných mezi uchopením a odložením nákupního košíku? Či snad klíč k lidství najdeme v sortimentu těchto obchodů? Jistě by množství asociací, které toto heslo evokuje, stálo za výzkum odborníků.
Jestli byl podobný výzkum proveden, nevím. Slogan se však nedávno dočkal zajímavější tématizace. Když vyjdeme z drogerie v pasáži pražského Paláce Archa, narazíme na plakát představení, jehož titulem se stala stejná věta. Inscenace Zde jsem člověkem! je společným projektem britské kapely The Tiger Lillies, režiséra Jiřího Havelky a irského scénaristy i dramatika Jocelyna Clarkea.
DO PEKLA
Archa o spolupráci s The Tiger Lillies na divadelním projektu stála už dávno a skutečně se stačí jen krátce podívat na jakékoli vystoupení skupiny, abychom onen zájem plně pochopili. Mnoho tvůrců hudebního žánru dark cabaret (k němuž lze The Tiger Lillies zařadit) se pohybuje na pomezí šansonu, moderní hudby a autorského divadla. The Tiger Lillies ale patří k nemnoha skupinám, které dokážou spojit neobvyklé scénické charisma s originálně pojatým obsahem. V jejich textech se to sice hemží zločinci, úchyly, prostitutkami či ďábly. Nechutnost střídá nechutnost, hrubá líčení pohlavních chorob předcházejí neméně vulgárním popisům zápachu výkalů. Z pod sprostého povrchu však často prosvítá překvapivě přesná reflexe dnešního světa a v nevybíravých formulacích najdeme velkou dávku poezie. Nejinak je tomu v písních, pro něž byl volnou inspirací Rabelaisův román Gargantua a Pantagruel. Texty o „světě vzhůru nohama“, matce vraždící dítě či vzpouře „groteskního těla“ rámuje dvouverš: „Dobří, hodní, spravedliví, ať vás hodí do Pekla / Čím víc chcete sedřít síru, tím víc se k vám připekla“.
Písně jsou propleteny s hranými scénami. Nacházíme se v prostředí, které připomíná laboratoř nebo jakousi podivnou lékařskou ordinaci. Jiří Zeman Sönmez nás tónem odborníka (jenž se ale často mění v tón vlastní spíše moderátorovi teleshoppingu) provádí cestami ke splnění základního lidského úkolu: stát se opravdovým člověkem. Co je k tomu potřeba udělat? Inu, neexistuje radikálnější způsob, jak se odlišit od zvířete, než podřídit se pravidlům absolutní sterility. Právě podle nich, jak říká moderátor, musíme určovat každou složku našeho života: péči o tělo, vzhled, osobní vztahy, stravování, sexuální život, smrt.
GROTESKNÍ HYGIENA
První okamžiky představení mohou vyvolat jisté zklamání. Zdá se podle nich, že nebudeme sledovat nic jiného než hudební show s drobnými divadelními vsuvkami. Ovšem postupně nás inscenace zaujme. A rozhodně to není jen zásluhou množství bizarních rekvizit, zajímavé scény Vladimíra Němečka či komického nadání Zemana Sönmeze, jenž se zpěvákem Martinem Jacquesem tvoří velmi povedené duo. Časem začneme mezi groteskními úkony prováděnými na jevišti, vtipnými moderátorovými monology a ráznými texty písní nacházet souvislost a upoutá nás myšlenka inscenace: není moderní posedlost hygienou paradoxně tím, co nás od opravdového „lidství“ odděluje? Není vlastně popřením toho, co člověka spojuje se světem zvířat, popřením jeho samotné podstaty? A je morální se stávět mimo přírodu?
Inscenace za svůj úspěch bez pochyby nejvíc vděčí autorovi scénáře Jocelynu Clarkeovi. Mistrné propojení Rabelaise, motivu drogerie a specifické stylistiky prezentovaných písní opravdu vzbuzuje respekt. Zde jsem člověkem! je podle popisu tvůrců hudební moralitou. A – navzdory jisté sebeironií, s jakou autoři použili tuto nálepku, se zdá být jako moralita pádnější než díla mnohých, kteří o roli moderních kazatelů stojí zcela vážně.
The Tiger Lillies a Jocelyn Clarke: Zde jsem člověkem! Here I am Human!, světová premiéra 19. září 2010, Divadlo Archa
