Odborník si rovná brýle, pokašlává a chystá se citovat výzkumy. Laik vzpomíná na loňský kolaps tety Květy nebo stav, v němž se v srpnu vrátila z dovolené kolegyně recepční. Pravděpodobně ale oba znají moment, kdy končící volno nepřináší pocit nově nabyté energie, pohodu nebo snad chuť do další práce. Místo nich se hlavou honí neodbytné myšlenky: do práce ne!
RELAXEM K TOTÁLNÍMU VYČERPÁNÍ
Je matoucí, když se v závěru období, které nás mělo naplnit silou do dalších dní, cítíme naopak zcela vyčerpáni. Jeden by až na chorobu pomyslel, další chmurné představy tak přivolal a náladu ještě o něco níže srazil. Není ale třeba se děsit, lékaře vyhledávat či poslední záležitosti kvapem urovnávat. Nejedná se totiž o chorobu, ale stav, který potkává kde koho a jako takový neunikl ani pozornosti zvídavých badatelů. Ti, v souvislosti s vyčerpáním na konci dovolených, mluví o ztížené aklimatizaci, o depresivních pocitech provázejících návrat, o frustraci z nenaplněných potřeb a také o výrazném stresu. Taková smršť negativních prožitků samozřejmě nevzniká jen tak samovolně. U jejího zrodu může stát třeba celkově krátká doba volna, případně jeho nevhodně naplánovaný obsah, který není dostatečným relaxem. Vše pak ztěžuje nemožnost nebo neschopnost plně se odpoutat od starostí spojených se zaměstnáním a každodenním životem.
Je logické, že pokud samotná dovolená nesplní to, co jsme od ní očekávali, ani návrat do všedních dní neprobíhá jednoduše. Dobrá zpráva je, že abychom se takovým pocitům vyhnuli, není nutné se dovolené zcela vzdát a rovnou se upracovat k smrti. Je jen třeba ji drobně přizpůsobit.
VÍCE JE PROSTĚ VÍCE
Co je lepší? Dvě čokolády najednou nebo jedna teď a jedna za dva měsíce? Pokud si místo pochutin představíme volno, je uždibování k ničemu. Podle psychologů trvá ideální a hlavně účinná dovolená alespoň dva týdny. I dovolená snů, kde všechno šlape podle předem detailně stanoveného plánu, vyžaduje přejezdy, nastěhovávání, vystěhovávání a další nezbytné logistické operace. Co teprve, když se objeví nečekané dobrodružství v podobě zpožděného letadla, drobné zdravotní obtíže nebo nenadálého střetu se svérázným domorodcem. V čekárnách všeho druhu čas ubíhá tryskem, a volno je tak rázem v trapu. Navíc i častým cestováním zocelené tělo potřebuje čas, aby se novému prostředí přizpůsobilo. Také mozku chvíli trvá, než přepne na uvolněnější mód. Zvlášť, je-li celoročním pracovním procesem nastavený na stálé řešení akutních problémů či formulaci vět, které by nezněly jako urážky, ač jimi vlastně jsou. Navíc nejen příjezd na prázdniny, ale také návrat z nich má své tempo a zabere podle odborníků alespoň dva dny.
Možná má svůj půvab přiřítit se nad ránem z letiště, ve sprše oškrábnout zahraniční špínu a po krátkém šlofíku zamířit do zaměstnání. Pokud ale nechceme mít z dovolené další řadu infarktem hrozících situací a úkolů typu ASAP (pro šťastné neznalé: as-soon-as-possible), od nichž jsme si dovolili odjet, méně než dva týdny rozhodně nestačí. Vědomi si faktu, že v běžné populaci je poměrně nízké zastoupení rentiérů, kteří pracují jen ze sportu, trvají odborníci pouze na jedné dvoutýdenní dovolené ročně. Zároveň ale striktně doporučují doplnit ji dalším týdnem v zimě a co tři měsíce prodlouženým víkendem.
DOVOLENÁ JAKO DALŠÍ ÚKOL?
Stačí letmý pohled na nabídku cestovních kanceláří, pár kliků po internetu nebo debat s přáteli a máme jisto. Správné a in prázdniny, to jsou fyzické výkony na hranici lidských možností, probíjení se neprostupnou džunglí a pantomimická komunikace s místním indiánským kmenem. Beze studu lze také mluvit o týdenním pobytu, jehož cena zhruba odpovídá ročnímu rozpočtu menšího státu. O dovolené, jež tyto náležitosti nevykazuje, se ve slušné společnosti raději nehovoří.
Ač jsou mírně nadsazená, vystihují předcházející slova další možné příčiny podovolenkové kocoviny. Společenský a mediální tlak nás konfrontují s představou té správné dovolené. Pokud jí podlehneme, prožijeme vlastně dovolenou někoho jiného. Proto, když plánujeme dovolenou, plánujme ji pro sebe.
Obecně také platí, že odpočinek pro tělo i duši by měl zahrnovat aktivity opačné k těm, jimiž trávíme většinu roku. Systém bagristovi knihu a lingvistického badatele k pluhu ale nemusí nést žádané ovoce. Zdá se tak, že bezpečným způsobem, jak si vhodnou formu odpočinku vybrat, je jakési kontrolované sobectví: své snové obrazy konfrontovat s vlastními finančními limity a následně hájit proti všemu.
BLÍZKOST K UDUŠENÍ
Komplikací nemusí být jen trmácení. Hodně nervů nás mohou stát i lidé, se kterými se volno rozhodneme trávit. A to i v případě, že týden prázdnin věnujeme našim blízkým. Vyslechnout jednou za rok lesnické vtipy, které tvoří valnou většinu verbálního projevu strýce Pepy, je možné. Anekdota se srnou je dokonce první dvě tři opakování vážně roztomilá. Ale snést společnost Pepy a zvěře 24 hodin? Nebo ještě více? Kulovnice se po pár dnech může zdát ideálním řešením nejen pro snížení stavu vysoké.
Podobné emoce v nás mohou na dovolené vzbudit i osoby, s nimiž po řadu let spokojeně vycházíme, čili partner, rodiče, sourozenci nebo vlastní dítka. Princip, který nás v běžných dnech chrání od případných vzteklých excesů, se jmenuje rutina. Ta vedle nudy přináší také bezpečí, v němž my i naši blízcí jednáme podle toho, na co jsme zvyklí a co od sebe očekáváme. V době dovolené to ovšem neplatí, osoby sice zůstávají stejné, ale mění se kulisy a také náplň celého představení. Rodinní příslušníci se najednou objevují na místech a v čase, kde je prostě neočekáváme, mají potřeby, které se zdají zcela nejapné, případně se chápou činností, pro než evidentně nebyli stvořeni. Zorientovat se v tom, co, kdo a jak teď vlastně bude dělat, stejně jako ovládnout některé vlastní společensky méně přijatelné impulsy, je samozřejmě další výdej energie.
Z tohoto pohledu je logické, že v poslední době roste trend k samostatnějšímu trávení nejen volného času během roku, ale také delších dovolených. Zdá se, že pokud mají lidé možnost strávit dovolenou po svém a klidně i sami, mohou si ji užít víc. Podle psychologů a sociologů se dá předpokládat, že v budoucnosti bude například více partnerských dvojic jezdit na dovolené odděleně. Stejně jako že rodiče se vydají na cesty bez svých ratolestí.
KDYŽ UŽ NENÍ VYHNUTÍ
I když nás odpor k návratu do běžných kolejí vede k rozvíjení plánů stojících daleko za hranicí reality, i když jsme si moudře ponechali na aklimatizaci dostatek času, jednoho dne dovolená prostě skončí. Není ale důvod rezignovat a nechat se všednodenností okamžitě pohltit. Aby bylo znovu na co se těšit, navrhují moudré hlavy začít už při návratu z prázdnin plánovat další, alespoň malou cestu. Jako malý osobní fetiš si do práce propašovat jakoukoli upomínku na volné dny. Odolat a nenechat se v první dny strhnout do zběsilého pracovního tempa a honby za odznakem pracovníka měsíce. Zapovězeno není ani znovuoživování dovolenkových momentů jejich sdílením s přáteli, kolegy nebo kýmkoli dalším ochotným naslouchat.
Zvlášť zdatní jedinci pak mohou první kroky k lehkému návratu udělat ještě před odchodem na dovolenou. Všichni odborníci se totiž shodují, že jak průběh volna, tak návrat na pracoviště, ulehčuje vědomí dokončenosti pracovních úkolů. Ač se sama autorka tohoto článku domnívá, že tzv. čistý stůl je povahy jasně mýtické, nebrání ostatním, aby se o jeho dosažení pokusili. Jak z předchozího vyplývá, k zvládnutí zátěže, jež ukončení volna přináší, je nutné nejen řečenou dobu dobře naplánovat, ale také jemu předcházející práci uzavřít.
Autorka je členkou umělecké skupiny KZL.
