Lidská povaha je nevyzpytatelná a disponuje variabilitou vskutku neuvěřitelnou. Každý z nás v sobě může zničehonic objevit náklonnost k aktivitě, jež mu dosud byla zcela lhostejná. Najednou tu ale je a my jí chceme věnovat čas, nejlépe ten, který dosud máme volný.
TY NEMÁŠ ŽÁDNÉ ZAMĚSTNÁNÍ?
Snaze definovat, co to vlastně je volný čas, případně i čím by jej měl člověk naplnit, se v minulosti věnoval kde kdo. Samotný Aristoteles nazýval dobu volna „scholé“, přičemž radil věnovat ji rozjímání vedoucímu k moudrosti a osobnímu rozvoji. Ve středověké křesťanské společnosti se rozumělo samo sebou, že volný čas patří modlitbám a bohu. Přemítat o tom, co dělat, když zrovna není co dělat, bylo logicky hříchem. A zatímco renesančně rozevlátí oslavenci života doufali, že ve volném čase se člověk stane ještě dokonalejším, utopisté již plánovali přidělování jasně vymezeného volna plošně všem. Sociologicky nejvýznamnější je ve XX. století vzniklé pojetí volného času v díle Joffre Dumazediera. Podle jeho teorie je existence volného času vlastně měřítkem a také nejdůležitějším výdobytkem pokroku. Pozornost, které je této oblasti života akuálně věnována se odráží i ve vzniku oboru rekreologie jako svébytné a specifické vědy. Studovaný rekreolog by měl mít přehled ve všemožných způsobech trávení volného času a dokázat ušít vyvážený rekreační plán na míru komukoli.
PRÁCE JE PRO LIDI, CO „NEMAJ“ KONÍČKY
Praví oblíbené pořekadlo a mírně tak dehonestuje pracující coby nekreativní bábovky, jimž pro nedostatek fantazie nezbývá, než své dny postupně zabíjet v pracovním procesu. Zaměstnanci, ba ani zaměstnavatelé všeho druhu ale nemusí truchlit a v panické snaze o záchranu sebevědomí hledat sbírku známek z doby základní školy. Protože zastoupení rentiérů v české populaci je mizivé, můžeme bez obav říci, že i ti nejzarytější hobbisté pracují. Co víc, u některých lze předpokládat, že je do výdělečné činnosti žene právě jejich nenažraný kůň. Není třeba vynášet hned trumfy v podobě kalkulace ročního rozpočtu potápěče zaměřeného na hledání vyhynulé ryby, jež se podle místních drbů objevuje každý čtvrtý úplněk v okolí Kajmanských ostrovů. Finančně jednoduché není ani včelaření (včelstvo musí někde bydlet a někde se pást) či sběr lístků z metra světových metropolí (dovoz jmenovaných dokladů známými je prostě trapas). Své si žádá i oblíbený geocatching, čili hledání pokladu pro dospělé vybavené GPS navigacemi, nezdolnou trpělivostí a touhou po nalezení té pravé plastové krabičky se vzkazy předešlých šťastlivců. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že některé koníčky vyžadují sebezapření a disciplínu ještě dříve, než dojde k jejich naplnění. Kdo se jim chce věnovat, musí překonat sám sebe a pracovat a pracovat, aby si na koníčka vůbec vydělal. Výkřiku uvádějícímu tento odstavec lze jednoduše oponovat též klasickým: „Bez práce nejsou koníčky!“
CHVILKA TAXONOMIE ANEB ZAŘAĎ SI SVÉ HOBBY
Rozmach v oblasti volnočasové náplně a vznik dalších a dalších koníčků jistě vyvolává údiv těch, kteří právě vzniklým hobby neholdují a spokojený úsměv těch, jimž se stane pracovní náplní. Jak se ale v množství možností, kterak strávit volné chvíle, vyznat? Internetové zdroje vymezují aktivity vázané do indoorového prostředí jako je kulinářské průzkumnictví, pletení, drhání a další, již dle názvu obrovskou trpělivost vyžadující, činnosti. Muži mohou trpělivost uplatnit při sestavování Brooklynského mostu či letadla concord v měř ítku 1: 1500. Pokročilejším je určena stížená verze, v níž jsou jako stavební materiál použita párátka. Dále jde o klasické domácí sběratelství všeho druhu, ale i sběračské kratochvíle, které v první fázi vyžadují výraznou fyzickou aktivitu v terénu. Klidnému těšení nad nově nabytými exponáty předchází třeba napínavý lov hmyzu, zkamenělin či podpisů známých osob. Také pěstit a chovat lze doma v podstatě cokoli, od marihuany a strašilek až po psí plemena, jež jsou schopna opustit byt pouze oděna ve smokingu. Užitečné, obskurní nebo úplně nesmyslné, pro nadšence jsou koníčky nedotknutelné. 17Outdoorové aktivity zahrnují vedle většiny sportovních pokusů a zmiňovaného hledání pokladů, také zahradničení, sadaření a následné vypalování finálních prodůktů. Specificky českým fenoménem, který stojí na pomezí outdoorového a indoroového hobby je pak chalupaření a s ním často spojené kutilství, tedy výroba předmětů, které lze zhusta pořídit za zlomek času i finančních prostředků, jež jim kutící laik věnuje. Z hlediska organizace a rozvoje jsou čeští kutilové a chalupáři daleko vpředu před ostatními hobbisty. Jejich guru je pak všeobecně proslulou postavou a zná jej prostě každý.
MY KLUCI, CO SPOLU PĚSTÍME, LEPÍME...
Některé koníčky nepochybně mohou mít destruktivní vliv na celý svět jedince, kterého si osedlaly. Valná většina z nich ale zároveň nabízí možnost potkat osoby stejně zasažené. Soukmenovce, kteří při pohledu na čerstvě vylíhnutého švába raritního odstínu nehledají DDT a nepřemáhají nauzeu. Ale naopak, lapají po dechu nadšením, bystře odhadují prodejní cenu a štastnému chovateli přispějí pro výchovu tohoto drobečka dobrou radou. Psychologové hloubající nad potřebami člověka docházejí v tomto ohledu k podobným závěrům. Lidé mají danou, vrozenou touhu patřit k nějaké skupině, cítit se v ní přijímáni a uznáváni. Je zjevné, že sdružování kolem společeného zájmu, ať už je pro ostatní jakkoli nepochopitelné, tuto potřebu naplňuje. V této souvislosti zmiňme také koncept sebeaktualizace vycházející z humanistické psychologie. Jde o tendenci člověka rozvinout všechny své potenciality, možné schopnosti a nadání. Hobby může poskytnout ideální prostor pro růst těch, které v každodenním životě nemohou nalézt uplatnění. Jakoby rozhodnutí věnovat se nějakému koníčku znamenalo: už nebudu sám! A také: budu sebou! Stačí si jen vybrat, zda noví kamarádi budou ochránci přírody, dobrovolní hasiči, žongléři, přátelé Lužice, krásného slova či žehu. Člen rodiny, jíž v krvi koluje náklonnost k rybaření či houbaření, je také zván na různé společenské akce, obesílán časopisy, letáky a oběžníky. V moderním světě přirozeně může všechno nové dění sledovat na internetu, který zároveň pro případ nouze nabízí možnost najít si nové hobby okamžitě online.
FREUDIÁNSKÁ TEČKA
Je neoddiskutovatelné, že v současné době máme jako členové euroamerické civilizace výrazně více volna, než měli naši předkové před několika málo sty lety. Otázkou zůstává, proč si někdo vybere f ilatelii, když na trhu koníčků je k mání třeba neřízené kutálení se po strmém srázu uvnitř koule z tvrzeného plastu. Psychoanalytický pohled na věc nabízí několik hypotéz. Vyjdeme-li z teorie sublimace, můžeme říct, že ve volném čase můžeme dát průchod své energii, impulsům, které ovládáme způsobem, který je společensky přijatelný či uznávaný. Tak lze vysvětlit, proč laskavá učitelka mateřské školy, zpívající 8 hodin denně říkadla o zajících, ovečkách a další mírumilovné fauně, běhá o víkendu po lese s puškou na barevné kapsle pod paží a vyjadřuje se v citoslovcích, jimž by její žáci sotva rozuměli. Smysl získává i chování asistenta výkupu lahví, jež se mezi přáteli mění ve velitele hvězdné flotily směřující k objevu nových světů. Analytici by pravděpodobně jeho počínání označili za kompenzaci, tedy snahu vyrovnat pocit podřízenosti a nevýznamnosti, jež zmiňovaný výkupář zažívá v zaměstnání. Modeláři, s nekonečnou trpělivostí stavící domečky, ulice a nádraží se vlastně mohou snažit vytvořit vlastní svět, jemuž dodávají nejen tvar a velikost, ale také pravidla a řád, často v kontrastu k chaosu, jež je obkloupuje v realitě. Také intenzivní pobyt ve virtuálních světech typu Second life může být více či méně vědomým útěkem skutečnosti, která není uspokojivá. Oproti snahám najít si hobby dodávající řád pak stojí například koníčky typu guerilla gardening či guerilla knitting. Příznivci a příznivkyně těchto chaosových akcí vyrážejí neohroženě do terénu, aby květinami či nápletem naopak porušili řád a racionalitu města. Ať už je naše hobby jakkoli podivné, dignosticky vytěžitelné či pro okolí nepochopitelné, jisté je, že bez něj by to prostě nebylo ono.
