Stostránková knížka, kterou vydala obecně prospěšná společnost Gender Studies, je úctyhodným počinem autorek z řady genderových neziskových organizací. Šíře zpracovaných témat je obrovská: od trhu práce, přes domácí násilí, politickou participaci, po reprodukční práva a aktivity občanské společnosti. Jde o výsledek téměř roční práce. „Cílem projektu, který proběhl i v dalších zemích, bylo zmapovat a zhodnotit aktivity genderových a feministických neziskovek a zasadit je do širšího kontextu. Vývoj rovných příležitostí souvisí s vývojem demokracie, i když se na to zapomíná,“ říká editorka publikace a ředitelka Gender Studies Linda Sokačová.
DVOJAKÉ DĚDICTVÍ SOCIALISMU
Ačkoliv kniha pojednává o polistopadovém vývoji, minulý režim je v publikaci přítomen v pozadí všech témat. Hned v úvodu kontext výborně přibližuje příspěvek Aleny Wagnerové, která odhaluje překvapivě plastický reliéf emancipace žen za socialismu. Jak říká již název příspěvku, nešlo tehdy jen o traktoristky a jesle. Wágnerová přiznává, že socialismus se zasadil především o nezávislost žen v ekonomické rovině, zatímco o další znevýhodnění či hlubší analýzu příliš nedbal. Na druhou stranu ale ukazuje třeba zajímavou (i když brzy utlumenou) společenskou diskusi o roli ženy v šedesátých letech, či řadu nástrojů, které měly sejmout z žen břímě péče o domácnost a rodinu (např. hustá síť jeslí a školek). Wágnerová zde také trefně poznamenává, že v rámci socialistické rovnoprávnosti pohlaví nebyla ženská těla veřejným sexuálním objektem a majetkem. To se s příchodem kapitalismu změnilo. Autorka tak poukazuje na ambivalenci minulého režimu: byť zde existovaly silně autoritativní a patriarchální struktury moci, zespolečenštění výrobních prostředků znamenalo pohyb ke zrovnoprávnění mužů a žen. Příchod kapitalismu a soukromého vlastnictví výrazně zesílil mužskou dominanci a přinesl i konzervativní obrat na počátku 90. let navrhující „návrat“ žen zpět do rodin a domácností.
DVA KROKY VPŘED, JEDEN KROK VZAD
Další příspěvky ukazují proměnu ve smýšlení a prezentaci genderových témat, stejně jako koloběh přibližování a opětovného vzdalování české společnosti k „genderové demokracii“. Michaela Appeltová, autorka jednoho z textů, říká: „O tématech souvisejících s genderovými vztahy můžeme mluvit, můžeme zakládat sdružení a psát otevřené dopisy. Ale genderová demokracie ve smyslu naplňování práv a rovnosti to není.“ Zdá se, jakoby společnou charakteristikou pro všechny oblasti byla jakási ambivalence ne vždy důsledných změn.
V oblasti trhu práce dnes běžně používáme slovo diskriminace, a snad mu i rozumíme. Přesto to neznamená, že se v zaměstnání nediskriminuje, že neexistuje nerovné odměňování a že rodiče malých dětí nemají problémy najít a udržet si práci.
Kotrmelci prošlo rovněž téma sexuálního obtěžování. Od raných 90. let, kdy se především působením Josefa Škvoreckého stalo z obtěžování zlehčované „harašení“, se postupně stává tématem, které začínají brát vážně zaměstnavatelé i média.
Stať o domácím násilí ukazuje, jak se tento problém, v socialismu neviditelný a nepojmenovaný, postupně a díky dlouholeté intenzivní práci neziskových organizací etabloval jako téma veřejné diskuse a jak se postupně měnila legislativa související se sexuálním a domácím násilím. „Naopak hodně málo se toho změnilo v tématu znásilnění, tomu se tady téměř nikdo nevěnuje,“ upozorňuje Sokačová.
Zajímavá je část, která se věnuje politické participaci žen. Autorky ukazují, že ačkoliv veřejné mínění je v drtivě většině nakloněno vstupu žen do politiky a média se v průběhu let také začala stavět spíše na stranu podpory žen, politické strany se v této otázce příliš neangažují. Na volebních listinách se ženy ocitají nízko, na nevolitelných místech, a do vlády se jich dostane jen velice málo.
NENÍ SVOBODA BEZ SVOBODY POHLAVÍ?
Poněkud jinou perspektivu, než především na situaci žen zaměřené předchozí příspěvky, nabízí poslední statě – jedna o reprodukčních a sexuálních právech a druhá o neziskových organizacích a feministickém aktivismu. Zde se totiž objevuje i agenda mužů a dalších lidí, kteří se nevejdou do poněkud omezené dvojice kategorií ženy – muži. A také tady můžeme sledovat výrazný rozvoj. Třeba pojímání LGBT lidí (leseb, gayů, bisexuálů a transgenderů) se podle textu hodně posunulo – z medicínského, sexuologického tématu se stal spíše fenomén společenský, kdy ve veřejném prostoru dostávají slovo sami zástupci a zástupkyně této komunity, a nikoliv pouze lékaři a psychologové.
Publikace Gender a demokracie: 1989-2009 je ojedinělým uceleným přehledem polistopadového vývoje genderově zabarvených témat. Při jejím čtení se jen opakovaně vtírá otázka, zda je v situaci, kdy neexistuje rovnost pohlaví či lidí různých sexuálních identit vlastně možné mluvit o demokracii.
