NP č.341 > Kultura | DivadloMonology historieMarta Harasimowicz

Propojení vášně a moci odjakživa patřilo mezi líbivá témata. Stačí ale pro hodnotný umělecký zážitek vzkřísit příběh kontroverzních milenců? 

 

Premiéra představení Goebbels / Baarová otevřela v Divadle Komedie Německou sezónu a byla jednou z očekávanějších pražských divadelních události tohoto podzimu. Režisér Dušan D. Pařízek se rozhodl adaptovat text Olivera Reesea Goebbels. Samomluva a doplnit jej o vyprávění Lídy Baarové, jehož scénář opřel o autobiografii herečky zapsanou Josefem Škvoreckým. Na jevišti tak vidíme dva monology, z nichž se dozvídáme o osudech proslulého páru. Samotní milenci se ovšem ani v jedné částí představení fyzicky nepotkávají.

 

ĎBLOVA CESTA 

„Pakliže se člověk ptá, jak dogmatickému a sebepožíračnému nihilismu strany NSDAP mohly podlehnout masy, musí pátrat u samotných kořenů,“ čteme v úvaze Hermanna Seelera, která je připojená k programu představení.

Josef Goebbels nastupuje se svým vyprávěním jako první a jeho nesourodý monolog, přeplněný rozmanitými emocemi, pozůstane dominantou představení. Nahlížíme do neklidného vnitřního světa nevšedního muže - posedlého jednak ideologií, kterou spoluvytváří, jednak skrytými mindráky a (méně skrytými) touhami: po ženě, mužském potomku, moci či přízni Vůdce.

Ze začátku může lehce netradiční projev Martina Pechláta unavovat nebo dokonce i štvát, časem mu ovšem divák zcela podlehne. Pechlátovo herecké charisma nás vede znepokujícím příběhem vzestupu nacistického mistra propagandy, přičemž atmosféru doplňují zajímavé režisérské nápady jako například tvůrčí využití prostoru a netypická scénografie (tvoří ji platforma nakloněná šikmo směrem k divákům).

Nelineární stavba vyprávění, dynamika pohybu a rychlý, rázný projev herce koresponduje s nejistotou doby, o níž je řeč - zároveň v něčem navozuje asociace s expresionistickým proudem v německé kinematografii začátku 20. století.

 

LÍDA PIJE ŠAMPAŇSKÉ

Jestliže první polovinu představení sledujeme se zvědavosti a nadšením, druhá část inscenace, tedy monolog Lídy Baarové, působí na tomto pozadí poněkud bledě. Dynamickou hru mužského protagonisty vystřídá klidný a neúprosně statický projev ženské hrdinky, která u lahve šampaňského vypráví příběh svého osudového vztahu.

Nezajímavost této části představení není ani tak vinou Gabriely Míčové, které dobový kostým a role distingované filmové hvězdy nepochybně sluší. Spíš tu o sobě dává znát nenápaditost samotného scénáře, ze kterého hodně čiší, že vznikal na základě biografické předlohy.

Baarová věcně líčí události (začátky kariéry v Německu, setkání s Hitlerem, seznámení s Goebbelsem a následné dramatické osudy jejich vztahu) se zachováním chronologie a všech nezbytných detailů - trochu jako by seděla před kamerou filmového dokumentaristy. Z literárního hlediska těžko může tento koncept působit originálně či experimentálně, a tak je bohužel celý monolog i pro herce dost nevýživný.

Zklame i tématická kompozice příběhu. Navzdory snaze ukázat Baarovou jako nejednoznačnou postavu se složitým životním osudem, Pařízek se soustřeďuje jen na tu kapitolu ze života herečky, která je nejvíce vzrušující pro veřejnost. Samotná vyprávěčka zde působí jako znuděná (a také poněkud nudná) dáma z dávných dob.

Otázkou zůstává, zda rozpačitý výsledek zavinil nedostatek nápadů jak vhodně doplnit text o rekonstrukci události, nebo neochota najít cestu ke hrdince. Bohužel ovšem ona umělecká nerovnováha vytváří nepříjemnou disonanci a důsledně zchlazuje nadšení z velmi povedené první poloviny inscenace.

 

Oliver Reese Dušan D. Pařízek: Goebbels / Baarová

Česká premiéra 4. 9. 2009, Divadlo Komedie

 


autor / Marta Harasimowicz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kladivo na pouliční umělce / Dalibor Zíta > NP č.341 > Reportáž Buskerská sezóna skončila. Praha ani zbytek země si toho téměř nevšimli. Hlavní město se sice rádo považuje za metropoli kultury, ale pokud je to alespoň částečně pravda, rozhodně mezi ní nepatří kultura provozovaná na ulici. číst dále Pravdař s kytarou / Alexandr Budka > NP č.341 > Rozhovor Vladimír Merta je renesanční osobností. Možná i proto nedávno nahrál balady Johna Dowlanda. Kromě vlastní všestranné tvorby se vždy silně společensky angažoval a vel¨mi přímočaře vyjadřoval ke světu okolo sebe.   číst dále Indický fašista mezi Hitlerem a Ghándím / Petr Beránek > NP č.341 > Referát Dnešní společnost ostře odsuzuje diktátorské "ismy" dvacáteého století. Asi největší odpor v každém z nás vyvolává slovo fašismus. Zřeteleným cejchem zla jsou označeni nejen jeho původci, ale i ti, kdo jim pomáhali nebo se přidali. Rozlišují se tak jen dvě kategorie: obránci svobody a fašističtí agresoři. V odlišném kulturním prostředí ale můžeme narazit na třetí, "šedou", stranu.      . číst dále Hlídat si svůj dvorek / Silvie Kratochvílová, Alexandr Budka > NP č.341 > Téma čísla Pokud nechcete, aby developeři zastavěli zdravé lesy, a připadá vám divné, že by kousek od historické památky měl stát nevzhledný Lidl, pak je namístě zajímat se o změnu územního plánu celé České republiky. Politika územního rozvoje má být přijata za dva roky.    číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů