Premiéra představení Goebbels / Baarová otevřela v Divadle Komedie Německou sezónu a byla jednou z očekávanějších pražských divadelních události tohoto podzimu. Režisér Dušan D. Pařízek se rozhodl adaptovat text Olivera Reesea Goebbels. Samomluva a doplnit jej o vyprávění Lídy Baarové, jehož scénář opřel o autobiografii herečky zapsanou Josefem Škvoreckým. Na jevišti tak vidíme dva monology, z nichž se dozvídáme o osudech proslulého páru. Samotní milenci se ovšem ani v jedné částí představení fyzicky nepotkávají.
ĎBLOVA CESTA
„Pakliže se člověk ptá, jak dogmatickému a sebepožíračnému nihilismu strany NSDAP mohly podlehnout masy, musí pátrat u samotných kořenů,“ čteme v úvaze Hermanna Seelera, která je připojená k programu představení.
Josef Goebbels nastupuje se svým vyprávěním jako první a jeho nesourodý monolog, přeplněný rozmanitými emocemi, pozůstane dominantou představení. Nahlížíme do neklidného vnitřního světa nevšedního muže - posedlého jednak ideologií, kterou spoluvytváří, jednak skrytými mindráky a (méně skrytými) touhami: po ženě, mužském potomku, moci či přízni Vůdce.
Ze začátku může lehce netradiční projev Martina Pechláta unavovat nebo dokonce i štvát, časem mu ovšem divák zcela podlehne. Pechlátovo herecké charisma nás vede znepokujícím příběhem vzestupu nacistického mistra propagandy, přičemž atmosféru doplňují zajímavé režisérské nápady jako například tvůrčí využití prostoru a netypická scénografie (tvoří ji platforma nakloněná šikmo směrem k divákům).
Nelineární stavba vyprávění, dynamika pohybu a rychlý, rázný projev herce koresponduje s nejistotou doby, o níž je řeč - zároveň v něčem navozuje asociace s expresionistickým proudem v německé kinematografii začátku 20. století.
LÍDA PIJE ŠAMPAŇSKÉ
Jestliže první polovinu představení sledujeme se zvědavosti a nadšením, druhá část inscenace, tedy monolog Lídy Baarové, působí na tomto pozadí poněkud bledě. Dynamickou hru mužského protagonisty vystřídá klidný a neúprosně statický projev ženské hrdinky, která u lahve šampaňského vypráví příběh svého osudového vztahu.
Nezajímavost této části představení není ani tak vinou Gabriely Míčové, které dobový kostým a role distingované filmové hvězdy nepochybně sluší. Spíš tu o sobě dává znát nenápaditost samotného scénáře, ze kterého hodně čiší, že vznikal na základě biografické předlohy.
Baarová věcně líčí události (začátky kariéry v Německu, setkání s Hitlerem, seznámení s Goebbelsem a následné dramatické osudy jejich vztahu) se zachováním chronologie a všech nezbytných detailů - trochu jako by seděla před kamerou filmového dokumentaristy. Z literárního hlediska těžko může tento koncept působit originálně či experimentálně, a tak je bohužel celý monolog i pro herce dost nevýživný.
Zklame i tématická kompozice příběhu. Navzdory snaze ukázat Baarovou jako nejednoznačnou postavu se složitým životním osudem, Pařízek se soustřeďuje jen na tu kapitolu ze života herečky, která je nejvíce vzrušující pro veřejnost. Samotná vyprávěčka zde působí jako znuděná (a také poněkud nudná) dáma z dávných dob.
Otázkou zůstává, zda rozpačitý výsledek zavinil nedostatek nápadů jak vhodně doplnit text o rekonstrukci události, nebo neochota najít cestu ke hrdince. Bohužel ovšem ona umělecká nerovnováha vytváří nepříjemnou disonanci a důsledně zchlazuje nadšení z velmi povedené první poloviny inscenace.
Oliver Reese Dušan D. Pařízek: Goebbels / Baarová
Česká premiéra 4. 9. 2009, Divadlo Komedie
