Americká kapela The Flaming Lips si za dvě dekády své existence získala pověst nepředvídatelných excentriků. Jejich euforické koncerty se nesou v duchu estetiky béčkových sci-fi filmů a posluchači se při nich mění v komparz fantastického rockového spektáklu.
Hymny Do You Realize? nebo The Yeah Yeah Yeah Song, které s nimi zpívá celý stadion, a žebříčkové úspěchy jejich posledních alb jsou ale jen jednou tváří kapely. Vždyť v začátcích hráli The Flaming Lips temný psychedelický rock a kompilace jejich ranných nahrávek nese přiléhavý název: Konečně pankáči, kteří berou LSD. Po čtvrtstoletí existence se jim konečně povedl průnik do rockového mainstreamu, Wayne Coyne a spol. se ale na svém nejnovějším dvojalbu Embryonic vrací k halucinogenním experimentálním kompozicím svých mladých let.
KULTOVNÍ MIMOZEMŠŤANI
Vloni si The Flaming Lips konečně splnili velký sen a po letech dokončili natáčení sci-fi filmu Vánoce na Marsu. Wayne Coyne se v rozhovorech přiznal, že chtěl stvořit svůj vlastní kultovní snímek ve stylu The Rocky Horror Picture Show, film ale nakonec spíše připomíná slavné neumětelské paskvily Ed Wooda Jr.
Když to ve filmu nevyšlo, zkusil Coyne investovat stejné ambice i do nové desky. Povedlo se, Embryonic je všechno, co film chtěl být a nestal se - originální sedmdesátiminutový psychedelický výlet, který by se mohl jednou stát kultovní deskou současné generace kosmického rocku.
Aby Lips zdůraznili ambice své nahrávky, vydávají ji na dvou discích. Při troše snahy by se vešla i na jeden, ale takhle by z toho nemohla být jejich odpověď na Bílé dvojalbum, Physical Graffiti nebo London Calling. Je to určitě nejambicióznější album The Flaming Lips od desky Zaireeka, která v roce 1997 vyšla na čtyřech discích určených k simultánnímu poslechu na čtyřech různých soupravách. Dvě následující nahrávky The Soft Bulletin a konceptuální deska Yoshimi Battles the Pink Robots pak Lips dostaly mezi absolutní elitu alternativního rocku. O to větší zklamání přišlo s At War with the Mystics z roku 2006, na kterém se zdálo, že i neúnavným experimentátorům začíná pomalu docházet dech.
PSYCHEDELICKÉ MANTRY
V rodné Oklahomě vloni vyhlásili Do You Realize? za oficiální rockovou skladbu státu a po Flaming Lips tam dokonce pojmenovali jednu ulici. Svědčí to o tom, že z kapely se stala instituce. Jak na to lépe zareagovat než vydáním paranoidního acid-rockového alba, které zcela postrádá chytlavé refrény?
Když se to tak vezme, refrény vlastně postrádá úplně. Místo průzračných melodií teď Lips servírují těžký funkový spodek, který jako kdyby vypadl z desky Bitches Brew Milese Davise a do něho Coyne vykřikuje paranoidní texty o mimozemských spiknutích a cestování časem. Další inspirace pochází z volnomyšlenkářského anti-rocku německý skupin 70. let.
Can či Faust jsou nejvíce slyšet v sedmiminutové Powerless, která se líně převaluje jako kdyby popírala čas. Na desce se podílela také zpěvačka newyorských Yeah Yeah Yeahs Karen O (dodala po telefonu zvířecí hlasy v hříčce I Can Be a Frog), dvojice MGMT a také německý vědec Thorsten Wörmann, který do abstraktních ambientních obrazců v Gemini Syringes vysvětluje svoji teorii matematické genealogie.
Nakonec to krásně zapadá do obrazu The Flaming Lips jako roztomilých podivínů, kteří se ve své pozici rockových dinosaurů nebojí dělat pořádně divné věci. Ostatně kapela už vyhlásila, že následující deska bude kompletní předělávka psychedelické klasiky Dark Side Of The Moon od Pink Floyd.
The Flaming Lips - Embryonic
(Warner Music, 2009)
