NP č.329 > Kultura | LiteraturaAutor a jeho slibTereza Marečková

Proslulý brněnský patriot slíbil napsat rekviem na dobu svého dětství, na padesátá léta. Vedlejšími postavami rozbíhavého děje jsou rozličné brněnské stavby a příběhy jejich architektů. V nich a vedle nich žijí nebo živoří postavy, skrze které vypráví autor o těchto krutých, ale v jeho podání často i groteskních časech.

 

ZMARNĚNÉ ZÁSTUPY DUŠÍ

Architektura Brna poloviny minulého století, ale vůbec architektura jako taková je bohatým zdrojem metafor a v pravém slova smyslu zhmotňuje stav společnosti, která si ji nechává stavět. I hlavní hybatel příběhu – Kamil Modráček – je architektem a prostory, které obývá, hrají kardinální roli v jeho slibu. „Dům na Běhounské 3/5 je standardní čtyřpatrový činžák, aspoň tou svou historizující eklektickou fasádou, zapadající do dlouhé nostalgické řady karnevalu architektonických slohů,… který dělá Brno Brnem. Ano, zvenčí to ještě jde, ale vejdete dovnitř a nepohodlné kamenné schodiště (viditelně ošlapané tím zmarněným zástupem duší, které zde odžily své nicotné životy)…, ošklivé zdi jak v nějaké vězeňské pevnosti, jak v ohavné citadele…“ Dům, který nám Kratochvil propůjčuje ze svých skutečných vzpomínek na to, jak ho z jednoho ze zdejších bytů posílali se džbánem pro pivo do protější hospody, aby byl ušetřen ponižujících scén při estébáckých prohlídkách.

Architektura románu tedy stojí na pevných základech první části – klasickém vyprávění, do kterého jen místy vstupuje zcizovací efekt autorovy přítomnosti jak v podobě malého Kratochvila, tak literárními vstupy vypravěče, který sám na sebe upozorní osobním názorem neb připomenutím nějaké budoucí či jiné souvislosti. Půdorys má ostré a pevné črty, nanesené jakoby lehkou rukou a s nadhledem. Žádné dušení se v kumbálech krutých emocí, které by samozřejmě dané události umožňovaly. Vidíme spíš průřez pomyslným domem, jehož obyvatele sledujeme paralelně při všemožných státotvorných i protistátních činnostech, vidíme jim do ložnic i kuchyní, a tato sestříhaná kapitolu za kapitolou vrstvená skutečnost jednoznačně pod autorovou taktovkou dynamicky spěje k nějakému napínavému finále, v němž by se mohly útržky životů propojit.

Častým motivem a třpytkou Kratochvilových textů bývá sex, labužnicky a s kultivovanou chlípností popisovaný. Novinkou v této autorově rubrice je přemýšlení o historických souvislostech, které ve zpodobované době nahlíží. „Dneska – posteskl si Luděk – je sex pro většinu lidí jen taková lechtivá hra, ach ta nesnesitelná lehkost šukání, kdežto tenkrát, na počátku padesátých let, kdy ještě fungovala stará náboženská tabu a zároveň taky nová, puritánská komunistická tabu, tenkrát byl sex ještě něco osudového. A pro většinu už naposledy v naší historii. Tabu totiž proměňovala sex ve žhavou sopečnou lávu pod povrchem a země se pod tou proudící lávou chvěla…“ 

SEKYRA SLIBU

Kamilu Modráčkovi ale sjede pod nohy nečekaně sekyra státní zlovůle, která zasáhne jeho nejdůležitější životní vazbu. Další část knihy pak plyne z plnění absurdního, ale vlastně logického slibu pomsty, který v sobě slavnostně učiní. Kolotoč děje se roztáčí stále rychleji, až nás centrifuga autorského vidění vyplivne v úplně jiném slohu a způsobu vyprávění. Při něm máme trochu pocit, že se při projektování budovy knihy pozapomnělo na obvyklé proporce a budova dostává nové patro jakoby v jiném stylu. Kamil Modráček se sám trochu vyšinuje z reality naplňováním vlastního obludného plánu a v tomto pocitu vyšinutí je chvíli příjemné pobývat i čtenáři.
Jenomže po prvním patře následuje ještě pokus o dostavbu několika dalších, která nejen že vytvářejí záměrné překážky dovršení prvotního tvaru, ale téměř odsuzují stavbu k pádu. Je zvláštní a provokující pozorovat takovou prudkou proměnu v rámci jednoho díla. Zároveň se ale čtenář musí ptát na důvody k této průběžné rekonstrukci, protože odpověď v ní organicky neleží. Abychom si vzali příběh padesátých let k tělu, nemusí nám jeho konec kostrbatě a bez obohacení vyprávět dvojice milenců v současném Brně. Ani zde nemusíme potkat stárnoucího sebeironicky shozeného autora, abychom si nedovedli z náznaků sestavit jeho postoj.

 

Jiří Kratochvil,
Slib Druhé město, 2009

 


autor / Tereza Marečková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pravidla chudoby / Alexandr Budka, Jakub Šlajs > NP č.329 > Téma čísla Krize sociálního státu prý vězí v jeho finanční náročnosti. Málokdo se přitom ptá, jestli se daří naplňovat jeho základní cíl, tedy odstraňovat nebo alespoň zmírňovat hudobu. jakoby nám stačilo, že u nás nikdo neumírá hlady.   číst dále Bludné kruhy cizokrajné samoty / Jitka Kolářová > NP č.329 > Ženská stránka Vietnamka ve večerce, uklízečka z ukrajiny, ruska na pokladně v hypermarketu. Žen cizinek je u nás stále víc a ne vždy se tu setkávají s otevřenou náručí. Kromě překážek, které jim staví do cesty zákony, jim život komplikuje jazyková bariéra i bariéry lidských předsudků. navíc řeší specifické problémy spojené s jejich ženskou rolí.   číst dále Paměť a rok svobody na jevišti / Andrea Novotná > NP č.329 > Kultura | Divadlo Český programátor, který se stal disidentem. Bělovlasý dredař, přítomný pouze skrze videozáznam, protože nemá občanství žádného státu. stárnoucí dvojčata, v šedesátých letech protagonistky proletářské i sexuální revoluce, nyní se bolestně smiřující se stárnutím. A především paměť. To jsou hlavní hrdinové hry všechno bude jinak.   číst dále Jak se máte, Gabčovi? / Tomáš Havlín > NP č.329 > Téma čísla Ekonomická krize nutí stále více lidí žít z ruky do úst. Za čerstvě propuštěnými zaměstnanci ale stojí šedá hradba těch, kteří žijí v chudobě už léta. utažený opasek pro ně není výjimka, ale norma.   číst dále
celý archiv