Severní Čechy padaly na oltář průmyslu celé 20. století, v devadesátých letech však byly konečně přijaty takové zákony, aby k dalšímu zakusování rypadel do krajiny i lidských obydlí už nedocházelo. Jak je u nás ale zvykem i v jiných oblastech, kdykoliv je možné podpořit podnikatelské zájmy na úkor zájmů lidí, překračují se jakékoliv limity s lehkostí. Majitelé Severočeské energetické Tykač a Dienstl si na ministrovi Mládkovi vydobyli precedens debat o prolomení údajně i ve jménu vytvoření nových pracovních míst v regionu ( jedná se o několik stovek pracovních pozic). A to navzdory tomu, že všechny studie ukazují, že uhlí nad limity není potřeba, že místa by to byla pouze na velmi krátký čas a že by – pochopitelně – došlo k odlivu původních obyvatel z kraje. Průmyslová řešení tohoto charakteru se zdála jednu dobu překonaná i u nás. Splynutím duší uhlobaronské lobby a Mládka se však znovu dostáváme do spirály populismu, neefektivnosti a neochoty nahlídnout dál, než jsou finanční zájmy úzké skupiny. A to i přes jasně dané skutečnosti, jako je vliv těžby uhlí na ovzduší nebo postupování globálního oteplování.
Prolomit své limity by měli především všichni, kteří si zatím neuvědomují, že jsou to právě systémové změny ve znamení rozvoje alternativních energetik ruku v ruce s přísným daněním těžařů, která můžou dlouhodobě zlepšovat nejen ekologii, ale především a právě sociální úroveň krajů i republiky.
