NP č.442 > Pošli to dálSrdíčka útočí!Anna Hausnerová

Také jste si v uplynulých měsících všimli záplavy „cool" samolepek se srdíčkem, které zamořily Prahu? Kdosi hlásá, že miluje lokalitu, ve které bydlím. Sděluje nám to na lampách veřejného osvětlení, na odpadkových koších a jedna samolepka našla své místo i na plotě naší zahrady.

Také jste si v uplynulých měsících všimli záplavy „cool“ samolepek se srdíčkem, které zamořily Prahu? Kdosi hlásá, že miluje lokalitu, ve které bydlím. Sděluje nám to na lampách veřejného osvětlení, na odpadkových koších a jedna samolepka našla své místo i na plotě naší zahrady. Nejprve jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti, když jsem ale zjistila, že je nálepkami poseté celé město i jeho okolí (dotyčný stejně jako já miluje koupání v Berounce!), vzbudilo to moji zvídavost.

 

Guerillově vedená kampaň v pozitivním stylu a s jasným poselstvím: „vyčkej a dozvíš se víc“ jasně předpověděla nápadité rozuzlení. Obrázek srdíčka je nápadně podobný designu pražského metra s typickými barvami. To by chytrému mělo napovědět, mě však nakopl až billboard v pražském metru. „Bojovka je fajn na táborech – parkování před domem“. V ten moment bylo jasno. Žhavé letní počasí, dopravní výluky a vidina brzké dovolené nechaly zapomenout na podzimní komunální volby, díky kterým vyrážejí do boje vedle těch tradičních nové, neokoukané a svěží politické strany a hnutí.

 

Na stránkách Hnutí pro Prahu, které stojí za roztomilou srdíčkovou kampaní, jsem nalezla řadu cenných informací. Jde především o to, aby město, ve kterém žiji, bylo čisté. Tím však není myšleno jen zametené a prosté psích výkalů („Ulice bez psí stolice“), ale především bez účasti těch, kteří tento dojem svévolně a zákeřně narušují. „Tramvají bez plynové masky“ a „Stříkačky jen pro hasiče“ jsou slogany, které jasně říkají, které skupiny lidí je třeba uklidit.

 

O tom, kam odpad odvézt,
už se programové prohlášení nezmiňuje. Zcela jasně ale kampaň hovoří o tom, kdo by tento očistný proces měl realizovat. Úklidová služba v oranžových vestách tentokrát zůstane bez práce a jejich košťata nahradí pracovní pomůcky jiné veřejné služby. „Běh pro radost, ne o život – více strážníků do ulic“! Když
se ukáže na bezdomovce a drogově závislé, lidé rádi zapomenou, že v čele stojí
bratr známého developera Radima Passera, a celá akce tak především zavání pořádným střetem zájmů.
Navrhované „úklidové řešení“ narůstající chudoby přitom už v centu města zaznamenává první „úspěchy“. Desítky lidí obdržely za přestupek na městské části Praha 1 sankci zákazu pobytu a další šli za porušení tohoto zákazu do vězení. Maření úředního rozhodnutí má nejvyšší trestní sazbu tři roky nepodmíněně. Vedení Prahy 1 si tento trest velmi pochvaluje. Pokud setedy v nadcházejících komunálních volbách k moci dostanou srdíčkoví milovníci, dá se očekávat, že v ulicích Prahy budeme časem potkávat jen samé krásné a spokojené lidi s bílými zuby, podobné těm z kandidátky Hnutí pro Prahu. Brrr!

 


autor / Anna Hausnerová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Přizpůsobivý jsem až moc / Tomáš Havlín > NP č.442 > Uličníci S Jiřím Bandou jsme měli na rozhovor slabou půlhodinku. Pak už musel vyrazit do své druhé práce ve skladu na opačném konci Brna. číst dále Co tady děláte? / Redakce > NP č.442 > Téma čísla „Malebné!", „Krása!", „Ten klid!". Tak se často rozplývají lidé z měst, když vyrazí na pár dnů na ves. Poté, co se konečně vyspí, trochu oklepou z civilizačního stresu a juchání bez obecenstva se jim omrzí, napadne je většinou nevyslovená otázka: „Co tady dělají? A proč tu vlastně zůstávají?" číst dále Muslimové, jezinky a tupost / Andrea Novotná > NP č.442 > Pošli to dál O Polsku se někdy říká, že v něm bují „antisemitismus bez Židů". Velká část Židů, kteří přežili holocaust, totiž emigrovala během několika poválečných vln protižidovských vášní. Ani to ale nebrání různým polským pamfletistům pokládat Židy za hlavní hrozbu pro dnešní Polsko. číst dále Lidé jako my / Jan Stern > NP č.442 > Fejeton Naše společnost trpí mnoha problémy. K nejvážnějším patří xenofobie a netolerance k menšinám. Vím, o čem mluvím. Patřím k bojovníkům za práva menšin, a to především menšiny nejnenáviděnější, nejpronásledovanější a nejnepochopenější. Nebude jistě pro nikoho z vás velkým překvapením, když řeknu, že mluvím o Pražácích. číst dále