Poslední únorový čtvrtek vpodvečer oživila pražskou stanici Budějovická další akce kolektivu Osvobozený biograf. Prostranství mezi obchodním domem a Českou spořitelnou zaplnilo několik desítek lidí, aby na jedné z přilehlých stěn spořitelny shlédli pouliční projekci. Ta byla tentokrát orámována otázkou Kdo rozdává karty? a pomocí několika krátkých filmů ukázala, jakou roli může v sociální sféře hrát stát, nadace i samotní jednotlivci. Zodpovězení otázky zůstalo na divácích. Happening proběhl ve spolupráci s Iniciativou Stop sociální reformě, Food not Bombs a sdružením Ramus, které zde rozdávalo čaj a kávu.
Byl jsem okraden na svém prodejním místě na Olšanském náměstí. Přišel ke mně takovej normální frajer, platil pětistovkou, kterou jsem schoval pod časopisy a hledal drobný na vrácení. Ale když jsem mu je dal, vytrhl mi i tu pětistovku a utekl s časopisem pryč. Prostě hrozný.
Alespoň se mi teď podařilo vybavit si na úřadu práce hmotku, měl bych dostat tři tisíce čtyři sta. Ale nebylo to jednoduchý. Moje sociální kurátorka mi nejdřív poradila, abych zažaloval svojí mámu o vyživovací povinnost. Starat se prý má nejprve rodina. I když s mámou se teď nestýkáme, samozřejmě, že mi bylo blbý to udělat. Ale jinak bych na ty dávky nedosáhl. Paradoxně, tatáž kurátorka mi po pár týdnech poradila, ať tu žalobu stáhnu. Zjistila totiž, že moje máma si mě v šesti měsících vzala z kojeňáku...
Podařilo se mi taky získat bydlení na azyláku v Radotíně. Úřad mi to proplácí, ale mrzí mě, že mi neuznali i jízdný. Není to málo. Jízdenky do Radotína a zpět vyjdou měsíčně na pět stovek. Mám sice opencard, ale znamená to, že ji musím držet pořád nabitou. Při mých příjmech to není legrace.
- Karel
