Zdá se to neuvěřitelné, v kořenech nové vlny rozkvětu Západu stálo zpočátku jen několik málo vyvolených. Včas rozpoznali, kudy se západní svět ubírá, a nezištně přicházeli z východu zvěstovat slova pravdy. Zpočátku se setkávali s nedůvěrou, ba posměchem. Jen málo osvícených bylo ochotno jim naslouchat a postavit jim ve svém obývacím pokoji malý oltář či meditovat nad jejich fotografií. Přitom nenabízeli nic jiného, než možnost nebývalého rozvoje schopností jednotlivce, oproštěného od závislosti na hmotných statcích.
Přestože evropští jogíni šrí Maharišiho transcendentálně meditovali s velkým vypětím duší, zatím se v rámci dosažení schopnosti levitace zmohli pouze na poskakování v lotosovém sedu na pružných žíněnkách. I když učedníci šríly Prabhupády odříkávali mahámantru šestnáctkrát denně s růžencem o sto osmi kuličkách, svět zůstával stejný. Ačkoli Velká matka šrí Matadží Nirmala Déví otevřela svou sahasrára čakru a zpřístupnila ji všem lidem, hedonistický a egoistický Západ nadále zůstával uvězněný v jáství a otroctví nevědomé reinkarnace.
Velký hněv
Teprve od roku 2008, v době příchodu velkého Šivova hněvu, kterému se říkalo hospodářská krize a který způsobily zásadní karmické deficity celých států, dochází postupně k přehodnocení zvrhlého materialismu.
Zpočátku se činily krůčky spíše nepatrné. Například české ministerstvo průmyslu a obchodu začalo vydávat knihy velkého lámy buddhismu diamantové cesty, Oleho Nydahla, který usiloval, aby plodem jeho učení byli zodpovědní lidé, kteří bezúčelně nepostávají na ulicích s cedulí „Konec světa se blíží“, ale cílevědomě budují svou profesní kariéru. Více vydělaných peněz jim pak umožnilo pracovat ve volném čase pro dobro všech a zušlechťovat vnitřní svět svůj i těch, kteří na své osvícení teprve čekali. Velkou popularitu si tato forma buddhismu získala na začátku nového věku zejména skutečností, že striktně netrvala na vegetariánství svých vyznavačů. Skrze pojídání masa se zabitému zvířeti mohlo dokonce prospět tím, že se před jeho snědením řekla nějaká mantra a na maso se fouklo. Buddhismus diamantové cesty si tak získal popularitu zejména v prostředí vyšších středních vrstev, které si postupem času stále ještě mohly maso dopřát.
Děti Višnua a Šivy
Roku 2015 přichází zlom. Šrí Benedikt XIV. se otevřeně přiklonil k východnímu učení. Prohlásil se za Velkého otce, také celému světu otevřel sahasrára čakru a za svou duchovní choť pojal Velkou matku šrí Matadží Nirmalu Déví. „My katolíci jsme děti Višnua, Šivy a Kršny oplodňujícími jako horský pramen mohutně se převalující řeku lůna bohyně Kálí,“ řekl tisícovkám poutníků na Svatopetrském náměstí v Římě. Duchovnímu obrození Západu už nestálo nic v cestě.
Servisní střední třída byla vcelku uspokojena duchovními impulsy buddhismu diamantové cesty a jogínských duchovních praktik uzpůsobených mentalitě západního člověka, v rámci níž si každý za své štěstí a neštěstí, a tedy za svou karmu, může sám. Modifikace byly spjaty zejména s možností bezhotovostního převodu plateb za jednotlivé meditace a příplatku za osvícení. V Česku se ovšem za dosažení vyšších stupňů zasvěcení ujaly i platby v hotovosti, předávané nejčastěji v krabicích od vína. Ty totiž ztratily svůj původní účel – pro duchovní rozkvět lidstva a splynutí s brahma byly jakékoli návykové látky nadále nepotřebné.
Rozkvět prožívaly tradiční východní meditační techniky zejména v prostředí managementu. Korporace se pak duchovním vůdcům zavázaly, že pro jejich zaměstnance po pracovní době duchovní život zdaleka nekončí a že budou jejich práci na otevírání čaker a dodržování čistoty aury a karmy bedlivě sledovat také v dobu mimopracovní.
Odhalení Párjů
K největší revoluci ovšem došlo zejména v oblasti méně kvalifikované práce, zhruba od lékařů a učitelů níže. V procesu očišťování duše od nadbytečných vazeb na hmotnou existenci nižším vrstvám prospělo vstávat ve čtyři ráno. Pracovní doba se jim prodloužila zhruba na šestnáct hodin, aby mohli na začátku každé z nich pronášet k nebesům povznášející Mahámantru „Haré Kršna, Haré Ráma“. Připomínala jim, že co činí, činí především pro sebe samé, pro své vykoupení se ze strastného koloběhu znovuzrození.
Nebývalou proměnu si ovšem prožil i nadbytečný systém sociálního zabezpečí. Po aplikaci striktního kastovního rozvržení společnosti na 894 hladin došlo také k uplatnění hinduistického modelu roztřídění života jednotlivce na čtyři fáze. Jako nejefektivnější se projevily zejména poslední dvě, v rámci nichž lidé na konci produktivního věku darovali svůj majetek duchovním vůdcům a odcházeli jako poustevníci nazí do lesů hledat osvícení a splynout s brahmou. Sociálnímu systému také výrazně ulehčilo, když se prokázalo, že se zhruba polovina společnosti ocitla zcela mimo kastovní systém, neboť náleží k nedotknutelným párjům. A o těch je známo, že se od nich může duchovní člověk ušpinit už jen tím, když na něj dopadne jejich stín.
Na toto uspořádání respektující zákonitosti božského brahma pak od časů duchovního rozkvětu dohlíží nejvyšší kasta bráhmanů pečující o blaho lidu. Jsou nezpochybnitelnými prostředníky, což dokazuje i jeden z největších chrámů zasvěcených Šivovi ve střední Evropě, vystavěný šrí Janem Kellnerem mladším na pražské Letné.
Autor je dramatik.
