Laskavý čtenář snad promine úvod poněkud osobní. Zmožena celodenní dřinou padla onehdá autorka tohoto textu do spravedlivého spánku. Morfeem byla bleskurychle unesena do snového obchodního domu. Spokojeně kladla do košíku vše, co jen potřebovala, když tu se ukázalo, že ruka svírající druhé madlo košíku vede k rameni, rameno ke krku a na něm je umístěna hlava Radka Johna. A ta hlava zacvičila obočím a s nezaměnitelnou dikcí pravila: „Občan může kvalitní zázvor sehnat jedině pod pultem“.
DÁLE OD MÉHO SPÁNKU, DÁLE
Jen bloud by se mohl domnívat, že sny takového ražení vyvolávají nadšení, jásot nebo snad změny politických preferencí. Naopak. Vedou spíše k obavám z totální ztráty rozumu, která by mohla znamenat vyhlídky na umístění v bezpečí nějakého uzavřeného oddělení. Bleskový průzkum v okolí ukázal, že s podobnou noční zkušeností nejsem zdaleka sama.
A tak se do mysli vkrádá také otázka: jak je to možné? Proč se prostorem tak speciálním a intimním prohánějí postavy, které by přes práh bytu člověk nevpustil či se o ně zcela záměrně nezajímá? Kde se tam vzaly a kdo je pozval? A kdyby se jen proháněly! Evidentně jsou v našich snech jako doma a prostě si dělají, co je napadne. Jako by snad nestačilo, s jakou frekvencí a intenzitou se s nimi potkáváme v bdělém stavu.
CO SE TO TU DĚJE
Sen jako zvláštní a těžko vysvětlitelný stav zajímal člověka od nepaměti. Vynechme představy primitivních kmenů, jejichž snící příslušníci se odebírali do říše mrtvých či komunikovali s božstvy. Miňme také temný středověk, kde se tematicky závadný a na nevhodném místě vyprávěný sen rovnal jasnému důkazu čarodějnictví, se všemi nepříjemnými důsledky. Objektem zkoumání vědeckého se spánková dobrodružství stávají až od devatenáctého století.
Jak by tedy v úvodu popsaný zážitek vysvětlili odborníci? Průkopníkem v této oblasti byl proslulý Vídeňák moravského původu Sigmund Freud. V jeho pojetí má sen funkci ochranitele spánku a zajišťuje jeho poklidný průběh. Z tohoto pohledu mohu být za obsazení a obsah výše zmiňovaného snu ráda. Kdo ví, z jaké horší situace jsem se mohla s křikem vytrhnout. Sen také plní přání, která jsou v realitě nevyslovitelná nebo neuskutečnitelná. Snad se tedy někdy v hlubinách mé duše krčí pikantní touha po společném nákupu s veřejně známou hlavou. Bylo by ale pošetilé považovat tímto přínos snu za vyčerpaný. Jak Freudova psychoanalýza, tak analytická psychologie Jungova považuje práci se snem za cestu k obsahům, které jsou člověku za normálních okolností nedostupné, protože jsou skryty v jeho vlastním, případně kolektivním nevědomí. Rozbor snového příběhu ze supermarketu a práce se symboly v něm obsaženými by pravděpodobně vedly k naprosto jiným závěrům. Jaké by byly, ze zřejmých důvodů nevím.
JEDNOU VE DNE, PODRUHÉ V NOCI
Pionýři dumání nad sny, stejně jako jejich moderní následovníci se shodují v označení nevyčerpatelných a neustále doplňovaných zdrojů snění. Tuto věčnou zásobárnu tvoří pozůstatky denních zážitků a událostí, včetně těch, které jsme minuli zdánlivě bez povšimnutí. Rozvinout strhující snový příběh mohou také impulsy, které dostává ve spánku naše tělo, ať již jde o vlivy zvenčí nebo o jeho vlastní vnitřní pochody. Současná doba vrcholící předvolební kampaně, která naštěstí končí právě tak, aby nekolidovala se startem neméně důležité akce upozorňující na blížící se svátky klidu, míru a Tesca, nabízí zážitků, které si nevědomky přivlečeme domů, přehršel.
Zkusmá cesta z Václavského náměstí na Můstek provede poutníka lesem vyplňovačů nejrůznějších dotazníků, kteří všichni skromně vyžadují jen pár vteřinek času, následně se proplete skandující skupinou a pod koněm se v poslední chvíli vyhne mlčenlivému muži vyzbrojenému cedulí se soupisem všemožných příkoří. V moment, kdy si chce ulehčeně vydechnout, vrhne se na pocestného dynamicky vyhlížející mladík s nabídkou skvělého stavebního spoření, a tak nezbude, než se pokusit zmizet v davu pod pódiem, na němž hřímá budoucí nebo současný primátor. Z posledních sil vleče se chodec dál a zvažuje vskočit do vestibulu metra Můstek nefalšovanou robinsonádou. Těsně před odrazem trajektorii jeho skoku přehradí oranžová růže podávaná uvědoměle (usměvavou) optimistickou? hosteskou. Mezi spolucestujícími ve vagoně pak tu a tam usměvavě vykoukne plakátová hlava a nevtíravě poukáže na novou školku, seniorské centrum nebo slíbí brzo zasadit les. Nepomohou ani dveře vlastního příbytku razantně zabouchnuté těsně před kravatou mladíka nabízejícího spásu díky jednoduché volbě toho pravého zastupitele či správné víry. Zážitky, informace a nabídky se valí dál z televizních a rozhlasových přijímačů, vypadávají z internetu, hrnou se z úst našich blízkých. Není divu, že vyčerpán tím vším poutník nakonec usne. Tělo odpočívá, mysl je stále aktivní a snaží se kupy sebraných událostí zlehka potřídit. Jak prokázaly výzkumy, snové obrazy se k sobě neřadí chronologicky nebo snad podle podobného smyslu. Klíčem, jež naše psýcha pro sestavení snového scénáře využívá, je podobný emoční náboj jednotlivých výjevů. Není pak divu, když je výsledkem freak show zasazená do výpravy pohádky o Šípkové Růžence a zakončená dělostřeleckou salvou.
MLÁDENCE NA JEDNÉ NOZE VIDĚTI – KOHOUT VEJCE SNESE
Jak už bylo řečeno, tendence dumat nad tím, co sen znamenal, je oblíbená lidská kratochvíle. Kromě přirozené zvědavosti ji posiluje také fakt, že emoční prožitky spojené se sny mají stejnou intenzitu, jako ty, jimž čelíme ve dne. Probereme-li se ze sna s úsměvem spokojeného idiota či naopak máme dojem, že jsme spasili svůj život v poslední vteřině, chceme pochopitelně vědět, co to znamená a zda podobné události čekat i ve skutečném životě.
Vedle zmiňovaných odborníků ohánějících se složitě vědeckým přístupem se vyvinul i laický způsob výkladu snů. Sestavování seznamu symbolů, které se ve snech objevují a seskupování jejich významů do snářů se začali věnovat již Řekové potulující se po agoře. Arabové dokonce hledali způsoby jak sny oživit a vrátit se do jejich příběhu. První český snář pak vznikl ve čtrnáctém století. Dlužno podotknout, že práce se snářem rozhodně neznamená jen jednoduché vyhledání jednoho ze symbolů a přečtení jeho významu vytrženého z kontextu. Takový přístup vede jen k nic neříkající větě, kterou lze použít maximálně jako neotřelý facebookový status.
SNÍT NEBO NESNÍT?
Vida všechny snové souvislosti takhle po kupě může jednoho dovést k rozhodnutí, že je snad lepší nesnít. Vyhnout se zmatkům a emočním výkyvům, díky nimž čerstvě probuzený spáč vypadá jako po třídenním flámu. Latentně také hrozí nebezpečí, že všichni kandidáti na cokoli se jednoho dne rozhodnou využít zanedbávané reklamní plochy ve snech svých potenciálních voličů. Ač nemám představu, jak přesně by toho dosáhli, preferuji vlastním mozkem nachystanou noční cestu panoptikem před dodávanou skrumáží agitačních obrazů. Navíc podle neurologů a psychologů není možné snění jen tak svévolně vypnout, pokud chceme mozek dále zachovat funkční.
Jedinou obranou tedy zůstává nebrat sebe a své sny příliš vážně, spíše se k nim chovat jako k možná nevycválanému a nepříliš bystrému, ale přesto našemu dítku. Pro manažersky či organizačně zdatné jedince s chutí kontrolovat a řídit na závěr jeden tip: zkuste lucidní či denní snění. V prvním z nich si je spící osoba svého snění vědoma a může je ovlivňovat. Druhý typ je prostě ono hloubání, kterému jsme se všichni věnovali v dospívání, nejčastěji zírajíc s otevřenými ústy nepřesně vymezeným směrem. A když tehdy šlo za jedno odpoledne zachránit vesmír, vyhrát Wimbledon a před večeří převzít Nobelovu cenu, byl by v tom čert, aby se teď zázvor i před pultem nenašel.
Autorka studuje FF UK, je zakládající členkou umělecké skupiny KZL.
