V Argentině a Kostarice známý novinář, Daniel Zovatto, zdůvodňuje tento názor na základě odhadu Hospodářské komise (ECLAC/CEPAL) OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik. Region totiž podle ní má letos vykázat ekonomický růst, jenž přesáhne pět procent (a předežene tak i USA). Prezident Meziamerické rozvojové banky, Luis Alberto Moreno, dokonce tvrdí, že nadcházející období bude nazýváno „dekádou Latinské Ameriky“.
Optimismus je však na místě přinejmenším mírný, uvážíme-li, že deset z patnácti zemí světa, které jsou postiženy největšími sociálními nerovnostmi, se nachází právě zde (Latinská Amerika v tom hravě předežene i Afriku). K tomu připočtěme nefunkční sociální stát v mnoha z nich, neodmyslitelné porušování lidských práv – a to zdaleka nejen v tolikrát připomínané Kubě (podle výroční zprávy Amnesty International se vážné námitky týkají i Mexika, Hondurasu, Brazílie, Chile, Venezuely či Nikaraguy …) – , rostoucí napětí na hranicích mezi Kolumbií a Venezuelou, bujení byznysu s drogami, který má odbytiště v USA i Evropě, a vyvstává tu před námi mnohem pochmurnější skutečnost. To vše by sice nemělo brát lidem naději, neboť v mnoha latinskoamerických zemích chudoby ubývá, jenže je jasné, že očekávání nemohou být přehnaná. A navíc jsou tu i další znepokojující ukazatele.
Jedním z nich je nová studie amerických vědců z univerzity v Princetonu, podle níž globální změna klimatu přispěje k zvýšené migraci lidí z „měkkého podbřišku“ USA. Konkrétní dopady byly spočítány v případě Mexika, kde má pokles úrody v důsledku sucha vyhánět čím dál víc obyvatel. Podle BBC půjde v průběhu následujících desetiletí o miliony lidí. Dekáda Latinské Ameriky? Jak v čem a jak pro koho.
