Nepřeplácejí ho, přesto skoro nikdy není nemocný, nevadí mu delší směny, když je třeba, a hlavně je na něj spoleh. Pan X je také rád. Má stabilní příjem a zaměstnavatelé se k němu chovají celkem slušně. I když je krize, podnik má stále zakázky a nemusí propouštět. Pan X stejně ale v práci nedobrovolně končí. Je totiž cizinec a musel si jako každý rok zažádat o prodloužení pracovního povolení. Na úřadě práce mu ho ale nedali, plní pokyn, aby se přednostně zaměstnávali Češi nebo občané EU, což pan X není. Majitelé firmy jsou nešťastní, vědí dobře, že šití koberečků do aut Čechy nezláká a když, že bude trvat dlouho, než se zapracují. Navíc podle jejich zkušeností i tak nevydrží déle než pár měsíců. Chtěli by apelovat na úřad práce, ale bojí se, neboť pro ně pracují ještě dvě desítky krajanů pana X a nechtějí o ně přijít. Samotný pan X je ze dne na den nejen bez práce, ale i bez papírů. Je z něj nelegál. Roky mu ze mzdy bylo strháváno zdravotní i sociální pojištění. Teď ale nedostane žádnou podporu, naopak má okamžitě odjet. V Česku je takových lidí kolem sto padesáti tisíc. Díky zásahům státních institucí přicházejí buď o možnost pracovat či si při ztrátě zaměstnání najít nové nebo si udržet legální status. Mnozí z nich sem přijeli na vyslovené pozvání zástupců českých ministerstev. Obvykle dělali potřebnou, i když neatraktivní práci. Platili daně a další odvody. Často si přivezli rodiny. Učili se česky. Líbilo se jim tu a chtěli tu žít. Byli méně viditelnou, ale zato značnou hnací silou českého ekonomického boomu v posledních letech. Neřeklo se to nahlas, avšak nyní mají kvůli politickému či spíše populistickému rozhodnutí zase někam zmizet. Alespoň tomu nasvědčují aktivity státních úřadů. Šestého června před skoro pět seti lety bylo založeno Švédsko, před padesáti čtyřmi lety začalo vylodění v Normandii, letos šestého června se v Praze a dalších městech uskuteční první Pochod za práva migrantů. Pan X už se ho nezúčastní, vy ale můžete.
