Roger Casement je reálná historická postava druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého, po desetiletí částečně tabuizovaná, jelikož problematická, nejednoznačná a – i přes svou podstatnou roli v boji proti bezpráví – těžko heroizovatelná, jistou měrou i kvůli své homosexuální orientaci a podezření z pedofilních sklonů. Mario Vargas Llosa zpracoval jeho příběh na základě Casementových deníků, dobových dokumentů a historických rešerší v podstatě jako beletristickou literaturu faktu. V loňském roce byl (za ni) oceněn Nobelovou cenu za literaturu.
ROZPORUPLNÉ DĚDICTVÍ ROGERA CASEMENTA
Roger Casement se narodil v roce 1864 v Dublinu. Když mu bylo devět let, zemřela mu matka, o tři roky později i otec. Fyzicky i mentálně silné dítě jako by po matčině smrti ztratilo řeč. Uzavřel se do sebe a zvážněl. V patnácti letech začal pracovat jako poslíček v dopravní společnosti v Liverpoolu. Toužil po dobrodružství. Třikrát cestoval na lodi Jihoafrické parolodní společnosti do Afriky, hrdý na to, že může národům uvězněným v kanibalismu dovážet skvělé výrobky britského impéria. Pak už v Africe zůstal a brzy zjistil, že to, čemu tak nadšeně věřil, byla propaganda.
Na řadě dobrodružných cest při „dobývání černého kontinentu“ na vlastní oči viděl, že evangelizace Afriky a otevírání obchodních cest se děje za cenu drancování vesnic, zabíjení, mrzačení a zotročování původních obyvatel. Zřejmě jeho hluboká vnitřní osamělost a uzavřenost způsobily, že se nepřizpůsobil jako naprostá většina jeho druhů, ale uchoval si vlastní vidění. V Africe zůstal, a když se později stal konzulem, začal pracovat na oficiální zprávě pro britskou vládu o realitě kolonizace v Kongu. Cestoval a ptal se domorodců, vše dokumentoval a snažil se podat Evropanům co nejkomplexnější zprávu o vykořisťování země, o kterém většina evropského kontinentu v té době nic netušila.
Jeho cesta se stala cestou peklem. Viděl běsy lidské lačnosti, viděl, s jakou krutostí civilizovaní Evropané vykořisťují Afriku, a vše detailně popsal. Dostal se do srdce temnoty, jak ho popsal jeho africký přítel Joseph Conrad.
Ve své době způsobila Casementova zpráva mezinárodní skandál, který vedl k alespoň částečné korekci kolonializačních praktik na území Afriky. O několik let později byl britskou vládou poslán s podobným úkolem do Amazonie. V době svého návratu byl Casement světově respektovanou osobností boje za rovnoprávnost, byl vyznamenám britskou vládou. Přesto se zapojil do irského povstání proti Anglii, kterou, jakkoli ho oslavovala a přiznávala mu všechny možné osobní pocty, Casement, jako Ir, vnímal vůči Irsku jako kolonizátora a uzurpátora irského národa.
Roger Casement, britská hvězda humanity, byl zadržen, souzen pro velezradu Británie a oběšen. W. B. Yeats, největší irský básník své doby, jeho smrt komentoval verši: „Roger Casement udělal, / co musel, to tvrdím já. / A na šibenici zemřel, / což není novina.“
BOJOVAL, KDYŽ VIDĚL ZLO
Llosa vypráví v detailech velmi pohnutý a hluboký příběh osamělého historického hrdiny, „vlkočlověka“, Kelta, procházejícího podsvětími lidství. „Jsou-li lidé stvořeni pro zlo a nesemeli ho s sebou v duši, proč bychom měli bojovat za nápravu něčeho, co je nenapravitelné?“ kontruje v diskuzi s Rogerem Casementem jedna z dalších postav románu. Roger Casement přesto bojoval, zejména tím, že neuhýbal při pohledu na to nejzvrhlejší, nejodpornější, čeho je člověk schopen. Zaznamenal peklo bez vlastních emocí a hledal, proč se stalo peklem.
Mnoho situací, mechanismů a schémat líčených Llosou vyznívá stále velmi aktuálně: provázanost politiky s obchodem a projevy chamtivosti, nikdy neukojitelného hladu v situaci, kdy je jeden člověk silnější než druhý, kdy chybí zákony. Llosa ukazuje na konkrétním historickém materiálu člověka jako zvíře, jako predátora a barbara. (Takové aspekty osobnosti vidí ale i u svého hrdiny Casementa.) Z toho líčení mrazí. Ale zároveň vidí i odvahu, víru a schopnost bojovat za svobodu a osobní stránku života obětovaného pro „lidství“. I z toho mrazí.
Mario Vargas Llosa, Keltův sen překlad: Jana Novotná Garamond, 2011
