NP č.341 > Pošli to dálZázračné kousky Nicolase SarkozyhoTomáš Havlín

Když se 9. listopadu před dvaceti lety bortila Berlínská zeď, Francouzi netleskali. Jacques Chirac tehdy nepřesvědčivě podotkl, že „znovusjednocení Německa je nevyhnutelné, žádoucí – a vůbec z něj nemá strach,“ a prezident Francois Mitterand, jenž pamatoval východní Německo jen z válečného zajetí, rovnou odjel přesvědčovat tamního ministerského předsedu Hanse Modrowa, aby udržel samostatnost.

Při letošním výročí to nevypadalo jinak. Na oslavě za bezmála milion eu r se na pařížském náměstí Concorde sešlo v chladném počasí jen málo lidí a prominenti rozesazení v nevytopeném stanu na plastovém nábytku zmizeli ve svých limuzínách, jakmile dohrála Beethovenova Devátá. Někdo by řekl propadák, pro prezidenta Nicolase Sarkozyho to ale byla příležitost. Muž, který se během francouzského předsednictví EU proslavil hyperaktivitou, nyní zaujal schopností teleportace. Na svém Facebooku totiž uveřejnil fotku, na níž cupuje cepínem Berlínskou zeď. A k tomu dodává: byl jsem tam přímo 9. listopadu, spolu s Alainem Juppém. O tom, že je fotka z Berlína, není pochyb. Datum jejího původu ale vyvolalo v médiích řadu podezření. Konzervativní list Le Figaro tvrdí, že Sarkozy si nejspíš vymýšlí, protože pozdější premier Juppé byl v ten den na cestách po Francii. Vzácně se v tom shoduje s levicovým Libération. Prezidentskou verzi naopak potvrzuje další muž, který je se Sarkozym na fotce. A Juppé, který by vše mohl rozlousknout, kromobyčejně mlží. V jeho biografii se píše, že do Berlína přijel až 16. listopadu, v aktuálním rozhovoru ale mluví o 10. nebo 11., na svém blogu píše o 9. a jeho mluvčí se omezuje na tvrzení, že „šlo o některý z těchto dnů.“ Nejde zde o pravdu, ale o pozornost. Sarkozy s až klausovskou ješitností inscenuje sebe sama ve významných a ještě významnějších polohách, nezávisle na skutečnosti a s vědomím, že se mu to vyplatí. Dva dny po zveřejnění nasbíral k fotce na Facebooku 1120 komentářů a 3647 „zdvižených palců“. Až bude příště kandidovat, může se nechat vyfotit na Korsice a prohlásit se za potomka dynastie Bonapartů. Věřit mu nebude nikdo, ale kliknout na to půjde.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Životopis konzervy / Jaroslav Fiala > NP č.341 > Dějiny přítomnosti Na první pohled se může zdát, že konzervování potravin patří k výdobytkům moderní doby. Potřeba zásobovat rostoucí populaci koncentrovanou ve velkoměstech však nebyla jeho hlavním důvodem. Lidstvo uchovávalo potraviny od úsvitu civilizace kvůli přežití v nepříznivých podmínkách. Dlouhodobou tradici má například sušení, mražení a kvašení.      číst dále Vyváženost musí bejt vy kluci pitomí! / Jan Stern > NP č.341 > Fejeton Milí švejkologové, jistě jste pochopili, kterýže citát ze slavného románu jsem to parafrázoval v titulku tohoto fejetonu a jistě jste si to užili. Vy, kteří neznáte Švejka nazpaměť a jste zmateni, jste vše zajisté pochopili z kontextu. Ale možná zatím nechápete, proč mluvím tentokrát zrovna o vyváženosti.   číst dále Listopad 2009: Svoboda odmítnout / Jaroslav Fiala > NP č.341 > Pošli to dál Publicista Ferdinand Peroutka si zhruba před osmdesáti lety položil otázku „jací jsme“ a svou odpověď shrnul do stejnojmenné knihy. Kritizuje v ní některé obecné rysy Čechů. Ačkoli prý mají porozumění pro jiné kultury, dělá jim potíže žít vlastní ukotvený život. Jenže co dnes znamená ukotvenost?   číst dále Bez protestů na nádraží / Martina Křížková > NP č.341 > Pošli to dál Bylo po půlnoci a pěkná zima. Panice jsem začala propadat po deseti minutách. Na nádraží se nešlo dostat. Všechny dveře byly zamčené. Věděla jsem, že vlak do Berlína jet musí. Měla jsem na něj lístek.   číst dále