NP č.507 > Jiné čteníJogurt & cukrMartin Selner

Je odpoledne, přicházím do práce. Podle podlahy v jídelně poznám, že k obědu byly těstoviny se špenátem. Děti mají ještě odpolední spánek, ale z jejich pokojů slyším, že některé jsou už vzhůru. Podle sprostých slov se dá dokonce rozeznat, kdo konkrétně.

„Já tě slyším!"
„Do prdele!" ozve se z pokoje.
Když už jsou všichni vzhůru, snažíme se společně ustlat. V praxi to vypadá tak, že stelu jen já. Děti většinou pak narovnají třeba polštář nebo si pod něj uklidí pyžamo. I tak jim to ale udělá radost, mají pocit užitečnosti. Kromě jiného jsem se v práci naučil, že ustlaná postel ani pocit užitečnosti nejsou samozřejmostí.
Čeká nás teď svačina, pak půjdeme ven. K svačině máme bílý jogurt.
„Máme do něj nějakou příchuť?" zeptá se jedno z dětí.
„Jakou máš na mysli?"
„Třeba cukr."
„Ne, dnešní svačina je bez chuti," odpovím.
Po svačině pošlu zhruba polovinu dětí do koupelny, protože mají jogurt i ve vlasech. Už takhle přitahují pozornost. Je lidskou přirozeností všímat si věcí, které jsou nějak odlišné. Tohle jsem neměl nikomu za zlé. Ale mnohdy se už nemůžu dočkat, až společnost mé děti přestane vidět jako cizí věci a začne na ně nahlížet jako na lidi, protože to nás spojuje.
Poprosím děti, aby si před odchodem došly na záchod. Žádné z nich samozřejmě teď nepotřebuje.
„Pokud si teď nedojdete, neberu ven žádné jídlo!"
„A vezmeš s sebou už něco s příchutí?"
„Ano," slíbím po pravdě. Následně se předbíhají, kdo obsadí záchod dřív.
Postupně se oblékáme. Děti, na rozdíl ode mě, mají u věšáku svoji fotografii, aby věděly, který je jejich. Polovina to nedodržuje, ale stejně si myslím, že je to k něčemu dobré. Vždycky se nám vrací lépe někam, kde vidí svoje fotografie. Žijí v týdenním stacionáři a nikdy jsem po nich nechtěl, aby tomu říkaly domov. Ale už mockrát jsem si přál, aby se tak cítily.
Jsme připraveni k odchodu. Na některých dětech je vidět ostych, přesto jedno z nich to téma otevře:
„A jakou to bude mít příchuť?"
„Banánovou."
„Banány v čokoládě?" je zvědavé.
„Ne, banány ve slupce."


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Bonbóny & únava / Martin Selner > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále
celý archiv