NP č. 481 | Sirény

Pošli to dál

Stud před make-upem / Rad Bandit Bydlí u mě pět Romáků. Nejmladšímu je pět let a nejstaršímu třicet pět. Je to skvělá rodina se třemi dětmi, z nichž ty dvě starší chodí spolu pěšky do školy do Táborské, po cestě si třeba koupí zmrzlinu a ruku za ruku překrosí křižovatku nad Synkáčem. Mám je rád, píšou mi: „Vážený pane, dnes jsme zaplatili nájemné." „Vážený pane, moc se nám tu libí." - „Vážený pane, utekla nám kočka, nevadí, když si pořídíme psa?" Nevadí. Nevadí mi vůbec nic až na vzpomínku, jak jsem rodinu Kočích poznal.   Nedůvěřuj, prověřuj, zabásni / Tomáš Malík Začátek července přinesl do české justice zdánlivě samozřejmý, pro některé soudce přesto překvapivý a snad i přelomový poznatek – lidé jsou si rovni. Ústavní soud totiž zrušil více než rok trvající klatbu nad Vítem Hassanem, příležitostným novinářem a všudybylem, jenž se sám rád označuje za kontroverzního člověka. Vrátil tím do hry dva roky starou kauzu s kafkovským motivem, jež na svém počátku vyslala poněkud děsivý signál – s chronickými potížisty a stěžovateli se mazat nebudeme, za katr s nimi.  

Uličníci

Chci tady být / Tomáš Havlín „Napište to vesele, ať to není smutný. Já mám srandu rád,“ přál si Zdeněk Šarady, prodejce Nového Prostoru v Praze na Hradčanské. „Legrace je to, co mi chybí,“ dodal.