NP č.513 > Jiné čteníMedvěd & vlakMartin Selner

„Tak vystupujem,“ řeknu dětem a zároveň jim otevřu dveře od auta. „Jsme tady!“ Auto necháme stát na parkovišti vedle zoo a vyrážíme na zvířata.

Celou zoologickou zahradu bychom asi nestihli projít, tak se pokouším zjistit, co by děti asi tak nejvíc zajímalo.
„Co chcete vidět nejdřív?"
„Jídlo."
Ignoruju poznámku o jídle a navrhuju cestu za ledními medvědy.
„Do kopce?!" podivuje se jedno z dětí, když mu ukazuju směr cesty.
„Vždyť víš, že lední medvěd žije na severu, logicky tedy musíme jít do kopce."
„To je blbost."
„Je, ale stejně tam jdeme," rozhodnu.
Děti si se zájmem prohlížejí medvědy. Přemýšlím, jestli jim někdy dochází, že se na ně okolí občas dívá stejně – jako na něco z jiného kontinentu. Když ale narazíme na něco či někoho, kdo je nám na kilometry vzdálený, vždycky budeme trochu civět. A je ve finále asi jedno, zda jde o ledního medvěda, nebo třeba autistu.
Ze všech dalších zvířat děti zaujaly až žirafy, a to z prostého důvodu. „To není fér, už i žirafy maj svačinu!" komentovaly majestátnost žiraf. Tak jsme vytáhli Brumíka a sledovali žirafy, jak se ládujou senem.
Posilnění cukrem (Brumík) a tekutým cukrem (Fanta) jsme opět začali stoupat do kopce. Člověk s handicapem má před sebou pořád nějaký kopec a mé děti si na to ne a ne zvyknout. Chtějí vzít aspoň za ruku. Díky Bohu! Pořád si umějí říct o pomoc. Protože bez ohledu na diagnózu, jakou vám někdo přidělil, pořád na tu pomoc máte nárok. A přijde mi moc fajn na to nezapomínat.
Na vrcholu nás čeká krásný výhled na Prahu. Dokonce tu stojí i rozhledna. Vlastně tu stojí zebry a rozhledna.
„Hele, támhle jede vlak!"
„A zebra tě jako nezajímá?" snažím se děti upozornit na to, že jsme pořád ještě v zoo.
Zbytek prohlídky probíhá hladce, protože už jdeme jenom z kopce. Narazíme na lachtany, tučňáky a občerstvení. Párek v rohlíku jim ze všech zvířat imponuje nejvíc.
Cestou na parkoviště se dětí ptám, co se jim líbilo.
„Vlak!" řekne jedno z nich.
„Ani opice tě nebavily?"
„Myslím, že to byl rychlík," dodá.
Do zoo se dá chodit za ledasčím a nemusí to být vlastně ani zvířata. Můžete se tam jít najíst, podívat se na vlak a mít vztek na žirafy, protože dostaly svačinu dřív než vy. A možná že to celé není o tom, na co se díváme, ale jak se díváme.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Bonbóny & únava / Martin Selner > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále Jogurt & cukr / Martin Selner > NP č.507 > Jiné čtení Je odpoledne, přicházím do práce. Podle podlahy v jídelně poznám, že k obědu byly těstoviny se špenátem. Děti mají ještě odpolední spánek, ale z jejich pokojů slyším, že některé jsou už vzhůru. Podle sprostých slov se dá dokonce rozeznat, kdo konkrétně. číst dále Nádraží & Tuc / Martin Selner > NP č.511 > Jiné čtení Jsem s dětmi na Masarykově nádraží. Mají autismus a mají rády vlaky. číst dále Sněhulák & průjem / Martin Selner > NP č.509 > Jiné čtení Bylo by naivní předstírat, že autisté nevnímají Vánoce. Přinejmenším alespoň mí autisté. číst dále
celý archiv