NP č.507 > Téma číslaSamotáři z povoláníLibor Hruška

Nedobrovolná samota jako trest, dobrovolná jako způsob obživy. S historikem Vítem Vlnasem jsme hovořili o různých podobách poustevnictví v českých zemích.

Švédský historik Peter Englund v eseji Dějiny samoty píše, že se na samotu dlouho pohlíželo jako na jakousi úchylku, nejhorší formu chudoby. Pro středověkého člověka byla důležitá příslušnost ke společenské skupině, bez ní ztrácel jeho život smysl. Souhlasíte?
Je to skutečně tak. Ve středověku a ještě i v raném novověku byla závislost člověka na komunitě mnohem větší než dnes.

 

Přesto se našli lidé, kteří odcházeli do ústraní dobrovolně.
To sice ano, ale západní Evropa byla oblastí, kde nad samotáři z přesvědčení převládali ti vyobcovaní ze společnosti pod nátlakem.

 

Poustevnictví jako středověká forma alternativního trestu?
Nevím, jak ve středověku, tím se nezabývám, ale z raného novověku takovéhle případy známe. Nedobrovolní poustevníci často v přírodě trpěli. Také tehdy samozřejmě existovali lidé, kteří se pohybovali mimo společnost – dezertéři, lapkové nebo cikáni –, ti ale většinou žili v tlupách. Paradoxně tak i oni mohli pohlížet na někoho, kdo žil zcela v ústraní, jako na naprostého vyvrhele.

 

Jak se tehdy k osamělé meditaci v lesích stavěla církev?
Západní křesťanství, do jehož okruhu jsme patřili i my, model poustevníka nijak nevypichuje, ideálem řeholnictví je naopak život v komunitě. Jsou sice řehole, v nichž se v některých fázích formace počítá s odloučením od společenství bratří, po něm ale následuje návrat. Také v západním křesťanství samozřejmě máme poustevníky – do asketické samoty se načas uchýlil i otec západního mnišství Benedikt z Nursie –, většinou ale za nimi přicházejí jejich následovníci a vzniká komunita.

 

Po třicetileté válce začíná v české krajině pousteven a poustevníků přibývat. Proč?
V 17. století se v souvislosti s nástupem katolicismu z poustevníků stává do jisté míry módní záležitost. Vrchnost při zakládání parků a vytváření komponované barokní krajiny nezapomíná ani na poustevny a jejich obyvatele. Známý je příklad skalního hradu Sloup. To, co dnes turisté obdivují jako pozůstatek středověkého hradu, zřejmě vybudovala až v novověku komunita tamních poustevníků. To už nebyli asketičtí řeholníci ani vyděděnci, ale profesionálové, vlastně vrchnostenští zaměstnanci.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Atlas ledů / Libor Hruška > NP č.511 > Téma čísla Fascinovaným pozorovatelem zamrzlých hladin řek a rybníků, tak sám sebe nazývá Radek Mikuláš, geolog a dálkový bruslař. Z ledových koláčů a temných hvězd, na které narážel při svých bruslařských výpravách, poskládal první český atlas ledů. číst dále Komín vždycky přežije / Libor Hruška > NP č.520 > Téma čísla Se stavebním inženýrem a historikem Martinem Vonkou jsme se sešli u paty přes sto třicet let starého čtyřiapadesátimetrového komínu bývalého cukrovaru v pražských Modřanech. číst dále Zabijácké výtahy, archy Noemovy a chodovské UFO / Libor Hruška > NP č.501 > Téma čísla Jižák, Jižák je město snů. Největší české sídliště neinspirovalo jenom PSH, ale za čtyřicet let, co stojí, i desítky spisovatelů a filmařů. Jak se v literatuře a filmu pohled na Jižní Město proměňoval, na to jsme se zeptali jihoměstského patriota, kulturologa Jana Lukavce. číst dále Sudetské skalky / Libor Hruška > NP č.518 > Téma čísla Botanik Jan Albert Šturma je rodilý Pražák, dnes ale většinu času tráví v pohraničí. Věnuje se rekultivaci důlních brownfieldů, zkoumá opuštěné německé vesnice a do Sudet se sám přestěhoval. Koho jiného se zeptat na specifika sudetské flóry, na to, jakou vazbu má na pravlast prvních německých kolonistů a jak se proměnila před sedmdesáti lety po odsunu jejich potomků? číst dále
celý archiv