NP č.507 > Téma číslaSamotáři z povoláníLibor Hruška

Nedobrovolná samota jako trest, dobrovolná jako způsob obživy. S historikem Vítem Vlnasem jsme hovořili o různých podobách poustevnictví v českých zemích.

Švédský historik Peter Englund v eseji Dějiny samoty píše, že se na samotu dlouho pohlíželo jako na jakousi úchylku, nejhorší formu chudoby. Pro středověkého člověka byla důležitá příslušnost ke společenské skupině, bez ní ztrácel jeho život smysl. Souhlasíte?
Je to skutečně tak. Ve středověku a ještě i v raném novověku byla závislost člověka na komunitě mnohem větší než dnes.

 

Přesto se našli lidé, kteří odcházeli do ústraní dobrovolně.
To sice ano, ale západní Evropa byla oblastí, kde nad samotáři z přesvědčení převládali ti vyobcovaní ze společnosti pod nátlakem.

 

Poustevnictví jako středověká forma alternativního trestu?
Nevím, jak ve středověku, tím se nezabývám, ale z raného novověku takovéhle případy známe. Nedobrovolní poustevníci často v přírodě trpěli. Také tehdy samozřejmě existovali lidé, kteří se pohybovali mimo společnost – dezertéři, lapkové nebo cikáni –, ti ale většinou žili v tlupách. Paradoxně tak i oni mohli pohlížet na někoho, kdo žil zcela v ústraní, jako na naprostého vyvrhele.

 

Jak se tehdy k osamělé meditaci v lesích stavěla církev?
Západní křesťanství, do jehož okruhu jsme patřili i my, model poustevníka nijak nevypichuje, ideálem řeholnictví je naopak život v komunitě. Jsou sice řehole, v nichž se v některých fázích formace počítá s odloučením od společenství bratří, po něm ale následuje návrat. Také v západním křesťanství samozřejmě máme poustevníky – do asketické samoty se načas uchýlil i otec západního mnišství Benedikt z Nursie –, většinou ale za nimi přicházejí jejich následovníci a vzniká komunita.

 

Po třicetileté válce začíná v české krajině pousteven a poustevníků přibývat. Proč?
V 17. století se v souvislosti s nástupem katolicismu z poustevníků stává do jisté míry módní záležitost. Vrchnost při zakládání parků a vytváření komponované barokní krajiny nezapomíná ani na poustevny a jejich obyvatele. Známý je příklad skalního hradu Sloup. To, co dnes turisté obdivují jako pozůstatek středověkého hradu, zřejmě vybudovala až v novověku komunita tamních poustevníků. To už nebyli asketičtí řeholníci ani vyděděnci, ale profesionálové, vlastně vrchnostenští zaměstnanci.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Ti za plotem / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla „Uzavřený rezidenční areál bude přístupný jen vám, kteří v něm budete doma. Samozřejmostí je recepce, která se postará o vaši poštu i vzkazy, a reprezentativní lobby pro přijímání návštěv i setkávání rezidentů. Společná místa pro obyvatele viladomů se stanou oázou plnou zeleně.“ číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Ultimátní ghetto / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Ještě koncem raného novověku mrtví běžně sdíleli prostor se živými – bezprostředně po smrti byla těla vystavována v domech a i ve městech se pohřbívalo kolem kostelů nebo přímo v nich. číst dále V malování hledáme ztišení / Libor Hruška > NP č.493 > Rozhovor V pražské Bolzanově ulici, kde dnes sídlí denní centrum Naděje, malíř Michal Singer dříve pracoval. Bylo to na začátku 90. let, kdy jako grafik dával tvář týdeníku Respekt. Dnes uznávaný český autodidakt na stejné adrese vede kurzy malby pro lidi bez domova. „Pro klienty je to azyl, forma vnitřní emigrace,“ říká. číst dále
celý archiv