NP č.507 > Téma číslaSamotáři z povoláníLibor Hruška

Nedobrovolná samota jako trest, dobrovolná jako způsob obživy. S historikem Vítem Vlnasem jsme hovořili o různých podobách poustevnictví v českých zemích.

Švédský historik Peter Englund v eseji Dějiny samoty píše, že se na samotu dlouho pohlíželo jako na jakousi úchylku, nejhorší formu chudoby. Pro středověkého člověka byla důležitá příslušnost ke společenské skupině, bez ní ztrácel jeho život smysl. Souhlasíte?
Je to skutečně tak. Ve středověku a ještě i v raném novověku byla závislost člověka na komunitě mnohem větší než dnes.

 

Přesto se našli lidé, kteří odcházeli do ústraní dobrovolně.
To sice ano, ale západní Evropa byla oblastí, kde nad samotáři z přesvědčení převládali ti vyobcovaní ze společnosti pod nátlakem.

 

Poustevnictví jako středověká forma alternativního trestu?
Nevím, jak ve středověku, tím se nezabývám, ale z raného novověku takovéhle případy známe. Nedobrovolní poustevníci často v přírodě trpěli. Také tehdy samozřejmě existovali lidé, kteří se pohybovali mimo společnost – dezertéři, lapkové nebo cikáni –, ti ale většinou žili v tlupách. Paradoxně tak i oni mohli pohlížet na někoho, kdo žil zcela v ústraní, jako na naprostého vyvrhele.

 

Jak se tehdy k osamělé meditaci v lesích stavěla církev?
Západní křesťanství, do jehož okruhu jsme patřili i my, model poustevníka nijak nevypichuje, ideálem řeholnictví je naopak život v komunitě. Jsou sice řehole, v nichž se v některých fázích formace počítá s odloučením od společenství bratří, po něm ale následuje návrat. Také v západním křesťanství samozřejmě máme poustevníky – do asketické samoty se načas uchýlil i otec západního mnišství Benedikt z Nursie –, většinou ale za nimi přicházejí jejich následovníci a vzniká komunita.

 

Po třicetileté válce začíná v české krajině pousteven a poustevníků přibývat. Proč?
V 17. století se v souvislosti s nástupem katolicismu z poustevníků stává do jisté míry módní záležitost. Vrchnost při zakládání parků a vytváření komponované barokní krajiny nezapomíná ani na poustevny a jejich obyvatele. Známý je příklad skalního hradu Sloup. To, co dnes turisté obdivují jako pozůstatek středověkého hradu, zřejmě vybudovala až v novověku komunita tamních poustevníků. To už nebyli asketičtí řeholníci ani vyděděnci, ale profesionálové, vlastně vrchnostenští zaměstnanci.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále ... a pivo se zase točí / Libor Hruška > NP č.522 > Téma čísla Beranův hostinec se po zhruba sto letech znova probudil k životu. Zničené roubenky, která byla dříve klasickou vesnickou hospodou, se ujala parta mladých lidí, kteří hostinec rekonstruují do původní podoby. číst dále
celý archiv