NP č.510 > Jiné čteníAutismus & IKEAMartin Selner

Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti.

Zároveň se jim ale snažím představit i chování běžné populace. Je čerstvě po Vánocích, a tak jsme se jako každý druhý vypravili do IKEA.


Děti se začnou rovnat do auta, které má naštěstí devět míst ve třech řadách. Některé děti musí zásadně sedět vpředu, jiné zase vzadu, některé chtějí sedět vedle sebe, jiné se zase moc nemusejí. Takže než se stihneme všichni poskládat, v IKEA už změní kolekci.


„Pro co vlastně jedem? Co potřebujem?" ozve se dětský hlas.
„Tohle je IKEA. Tady můžeš nakupovat, aniž bys něco potřeboval," prozradím jim tajemství.
Postupně procházíme jednotlivými odděleními. Některé děti si vezmu za ruku, jiným dám do ruky aspoň tu žlutou nákupní tašku, aby byly víc vidět. Samozřejmě se setkáváme s pohledy, ze kterých se dá vyčíst, že autismus a pohovka Friheten k sobě nepatří. Ale asi mi nezbývá nic jiného než sem autisty brát častěji.


Přijdeme do oddělení kuchyní a zanedlouho pozoruju jednoho z mých chlapců, jak narovnává prostírání na stole. „Měli to špatně," vysvětluje mi, protože vidí, že se trochu mračím. Vyděsila mě představa, že bychom tu teď měli všechno přestavovat. „Ale už je to dobrý, neboj," dodá. Bojím, protože vím, že tohle je jen začátek.
Za chvíli už vybíráme koš na prádlo. „Když se ušpiníte, dáte tam oblečení," vysvětluju postup. „A až to bude plný, zajdeme to vyprat. Chcete žlutej, nebo zelenej?" Děti jsou zaskočené. „Většinu oblečení stejně máte špinavou od kečupu, červená a zelená jdou k sobě líp," vyberu za ně.


Když přijdeme do oddělení dekorací, nechám děti, aby si vybraly nějaké rámečky na fotky, které pak přijdou k nim na pokoj. „Dáme do nich fotky rodičů," snažím se jim udělat radost. Některé se hned usmějí, na některých je ale vidět, že se jim při té vzpomínce začne trochu stýskat. Určitá míra stesku k životu patří, jen nesmí přejít v bolest.


Jak už jsem říkal, má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Takže odtud nemůžeme odejít bez svíčky. „Skočte vybrat nějakou svíčku," dostanou děti úkol. Jedno z nich se vrátí s kytkou. „Máš pravdu, sem chodíme nakupovat i věci, které nepotřebujeme."


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Low carb bezdomovectví / Martin Selner > NP č.533 > Jiné čtení Nedávno jsem potkal jednu známou, dali jsme se do hovoru. Dlouho jsme se neviděli. Dělá PR pro různé bohaté lidi, já zase pracuju s autisty a občas o tom píšu do Nového Prostoru. Časopisu, který prodávají většinou bezdomovci. Část zisku z prodeje jim jde do kapsy. číst dále Autismus & IKEA / Martin Selner > NP č.510 > Jiné čtení Má práce mimo jiné spočívá v co největším začlenění dětí do společnosti. Trpí autismem a my se společně učíme dovednostem, které jim usnadní život a přiblíží je k větší samostatnosti. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále
celý archiv