Helena Brychtová, která ve školách vede kurzy finanční gramotnosti, v jednom z článků o penězích říká: „Peníze jen reagují na to, jaký postoj máme my k nim a ten nám vracejí zpátky. Peníze nejsou ani dobré, ani špatné a nic si o nás nemyslí." Jan Bílý, učitel a facilitátor systemických konstelací, jde ještě o krok dál nebo možná o krok zpět, když říká, že samotné rozmnožování je do jisté míry aktem hojnosti. Z čehož vyplývá, že my všichni jsme výsledkem hojnosti našich rodičů. Hojnost je tedy naší prapodstatou, a abychom se v ní naučili žít, musíme podle Jana Bílého zažít přebytek. Přebytkem může být padesát milionů i padesát korun. „Zažít přebytek je léčivé. Po velmi krátké době zjistíte, že toho vlastně tolik nepotřebujete," říká Jan a dodává, že hojnost není nominální hodnota. Je to pocit.
Na opačném pólu hojnosti stojí skoro milion lidí v Česku, kteří mají exekuce. A protože se peníze stávají čím dál tím více virtuálními, se zmizením hotovosti by se velice přitížilo šedé ekonomice, která je podle sociálního antropologa Martina Tremčinského pro formální ekonomiku nevyhnutelná. Všichni tito lidé, z nichž mnozí mají obstavené účty, by pak měli obrovský problém. I z tohoto úhlu pohledu vypráví Martin na stranách 14–15 příběh nepolapitelného bitcoinu.
Téma peníze jsme schválně vzali od bitcoinu přes děti a sportovce až k Molièrovu Lakomci a zenovému mistru. Abyste si o nich s námi mohli číst a pak si o nich otevřeně povídat. Mezi sebou, s dětmi i sami se sebou. Dokud budou peníze tabu, bude tabu i naše hojnost.
