Téma voda jsme pro srpnové týdny zvolili spíše jako oddychové. Bezprecedentní období sucha, které teď vysává Česko na ztvrdlou kost, se nám ale do té vodní pohody tak trochu bolestivě zakouslo a voda se jako zdroj života v našich rozhovorech propírá s obavami a existenciálními podtóny.
Doktor přírodních věd, pan Radek Mikuláš, byl v rozhovoru kolegyně Andrey Šlechtové k zásobám vody na našem území překvapivě pozitivní. Tvrdí, že máme nějakých dvacet let na to, abychom poštelovali systém, s nímž se staráme o vodu, a pokud to uděláme dobře, že bychom její poptávku měli uspokojit napříč společností, zemědělstvím i průmyslem. Jde především o nakládání s dešťovou vodou, kterou pohříchu necháváme bez užitku odtékat pryč.
S motivem povodně, kterou jsme si v reálném životě užili dosyta i s ječením sirén při tisícileté vodě, si pohrála Katka Papežová a tuhle měkkou, ale ohromnou sílu živlu vidí jako pozitivní, pokud v ní dokážeme vidět transformační a očistnou funkci, kdy staré odplouvá, aby udělalo místo novému. Zároveň se dá proudění vod v labyrintu Země, ať už povrchových nebo podzemních, přirovnat k proudění tekutin uvnitř lidského těla – krev, menstruační krev, plodová voda, slzy, lymfa i sperma – to vše v silném symbolickém proudu odkazuje na zázračný vznik života uprostřed vesmírných pustin a dálav.
V závěrečném textu tématu se Veronika Štefanová svěřuje, jak jí tříměsíční pobyt v indických horách, kdy si denně musela vystačit na praní i mytí jen s jedním kyblíkem vody, změnilo myšlení. Pokud je potřeba začít s vodou šetřit, nic vás neuklidní víc, než když si zkusíte, že to vlastně jde. Protože voda na stromech neroste. Bohužel.
