Exekutor, policista, patolog, telemarketér anebo mladý muž, který převáží v dodávce zvířata na lékařské pokusy. Potkali jsme se s lidmi, jejichž povolání vnímají lidé buď s nelibostí, nebo určitou kontroverzností.
Když upřímně nasloucháte sami sobě a jste schopni vnímat své vnitřní vyladění, pak je docela možné, že vás to instinktivně dovede k práci, která je třeba nepopulární, ale s vámi rezonuje. To z vás nedělá špatného člověka, naopak, dělá to z vás někoho opravdu zajímavého. Už jen proto, že jste schopni v určitém momentu vystoupit za hranice běžného, obecně akceptovaného. Takovéto vnitřní vyladění se v sobě má zakódovanou jakousi asymetrii, díky které vás naplňuje práce, která ostatním přijde něčím mimo představitelný standard.
Ještě než se pustíte do čtení jednotlivých rozhovorů (a bonusové povídky), nepřeskočte povídání s historikem Vítem Vlnasem o tom, jaká povolání se netěšila dobré pověsti v dřívějších dobách. Ukazuje se, že různé společnosti v různých fázích svého vývoje produkují trochu jiná stigmatizovaná povolání. A také se ukazuje, že s těmi stigmaty to není vždy až tak horké. Dříve lidé chodili do zapovězených katoven kupovat coby talismany oběšencovy provazy a kat byl také žádaným a zručným chirurgem. Mlynáři byli sice podivínští samotáři spojovaní s hastrmany, ale chléb vezdejší chtěli všichni. Dnes vám třeba exekutor pomůže vymoci dluh, policista pomůže při nehodě, telemarketér vám pomůže snížit náklady za plyn a díky někomu, kdo se stará o laboratorní potkany, se na trh dostane léčivo, které vám může prodloužit život.
Toto jsou zkrátka profese, které nám připomínají složitost a komplexnost světa bez snadných odpovědí. Snad proto je nikdo nemá rád?
