NP č. 459 | Násilí bez domova

Fejeton

My jsme všichni ho-ho / Jan Stern Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky.

Pošli to dál

Doma budeš! / Tomáš Malík Stalo se už pravidlem, že když dojde k nějaké nešťastné události, která vlivem soustrastných živých mediálních vstupů silně zasáhne celou společnost a nejen pozůstalé, začnou se po odeznění prvních emocí hledat skrytí viníci, kteří jsou za smrt a zkázu zodpovědní. Právě to se stalo po nedávném tragickém úmrtí mladé knihovnice v městečku Horní Bříza rukou psychotického pacienta propuštěného z psychiatrické léčebny. Tu jsou na vině lékaři, kteří nasadili špatnou medikaci, tu soudci, již nenařídili nucenou hospitalizaci. Kořeny nenávistI / Apolena Rychlíková Nebývalou odvahu nebýt dnešní projevila v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce Helena Langšádlová, když na adresu uprchlických kvót prohlásila: „Nemůžeme přijmout ten systém kvót, ale máme být i odvážní a říci, že když přijmeme uprchlíky, tak že chceme přijmout křesťany, kde je větší šance, že se budou integrovat do naší společnosti.“ Výrok, který prošuměl médii bez menšího pozdvižení, přesně ukazuje, jak dalece jsme dnes schopni zajít v touze ubránit naši civilizovanou Evropu před nájezdy novodobých barbarů, tedy muslimů. Ostrakizovat kohokoliv na základě jeho náboženského vyznání by měla být minimálně od druhé světové války, jejíž konec si v dnešních dnech pompézně připomínáme, naprosto překonaná, nemyslitelná věc. Přesto však je možné – soudě podle výroku paní Langšádlové – otevřeně dělit lidi skrz jejich vyznání a ještě se tvářit, že je to jediná správná cesta jak předejít zničení všeho evropského.