NP č.503 > Jiné čteníPtactvo jako fenoménStanislav Komárek

Kdybychom vedli šetření, o které skupině živočichů, snad s výjimkou lidoopů, vzniklo nejobsáhlejší písemnictví, a která má mezi lidmi nejvíce příznivců, byli by to rozhodně ptáci.

Přitom je jejich ekonomický význam dosti zanedbatelný, na každý pád by se lidské hospodářství, na rozdíl od savců či ryb, bez nich nezhroutilo. Zhroutilo by se možná něco jiného, jeden z našich základních pilířů vztahu k živému světu vůbec. Stejně jako člověk, mezi savci výjimka, jsou ptáci z největší části bytosti převážně optické, denní, až na výjimky se stejně mizerným čichem jako my sami. Mimo motýly stěží najdeme skupinu tak pestrou a z vnějšku krásně designovanou. Celá ta krása je ovšem jaksi křehká – je-li oholený tygr stále ještě tygrem, není oškubaný ara či výr v podstatě vůbec k poznání. Jako mýtický fénix se při každém přepeření opticky omladí a kromě nožek a zobáku na nich stěží najdeme něco, co by umožnilo určit jejich přesný věk. 

Celá ta ptačí krása je ovšem jaksi křehká – oškubaný ara nebo výr není v podstatě vůbec k poznání.

Ve stáří nešedivějí jako savci, nanejvýš trochu opelichají a ztratí lesk – Churchillova ararauna podnes opakuje protiněmecké kletby hlasem svého pána a nadává Hitlerovi. Jejich dětství je oproti celé životní dráze neobyčejně krátké – holub, doživší se řekněme třiceti let byl dorostlý v jednom měsíci a sociálně dospělý v šesti – člověk by analogicky dorůstal řekněme ve čtvrt roce a ženil se v roce a půl. Ptáci nemají obličejovou mimiku a jejich vyjadřovacími prostředky jsou pohyb a hlas – tokající samci rajek připomínají spíše technickou hračku než živou bytost. Také milostný život ptáků se značně liší od savčího – všechna energie se většinou napírá do tokacích ceremoniálů či zpěvu. I celé líhnutí z vajec je proces jaksi decentní, jakoby určený pro dívky z viktoriánského penzionátu – obvyklé savčí porodní drama s četnými sekrety typu potu, krve, plodové vody a mléka tu jaksi chybějí. A co teprve duševní svět ptáků, pokud do něj dokážeme vůbec proniknout! Je natolik bytostně jinaký, že z něj nevycházíme z údivu, a natolik podobný, že jej ještě při troše snahy pochopíme...


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv