NP č.506 > Jiné čteníMy, děti apokalypsyStanislav Komárek

Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců.

Od očekávání katastrof nebývá nikdy daleko k jejich záměrnému plánování a uskutečňování, byť často ne zcela vědomému. Nacistické Německo je nejkrystaličtějším příkladem takového milenarismu, který očekával a záměrně přivozoval zánik starého a vznik nového světa – uskutečnit se podařilo jen první část, zato alespoň v rámci Německa roku 1945 téměř perfektně. Tento příklad je jistě nejkřiklavější, ale představa, že svět bude za lidské hříchy či lidmi zničen, se objevuje stále znovu a jaderné šílení dvacátého věku pro to mnohé udělalo.

 

Je nápadné, že k čínské a vůbec žlutoasijské tradici apokalyptika a stálé očekávání katastrof nepatří. Ne že by k Číně nepatřily katastrofy: velká zemětřesení či náhlé změny koryta Žluté řeky si mnohokrát vyžádaly statisíce obětí, i Maova vláda záměrně přivodila kdysi v podobě Velkého skoku a Kulturní revoluce společenské hrůzy nevídaného rozsahu, ale z nějakého důvodu se Dálný východ na zánik všehomíra netřese. Že srší optimismem dnes, jsem měl možnost řadukrát vidět, ale očití svědkové mi popisovali, že i v nejtěžších dobách šedesátých let dělala Čína vždy dojem, že to nejlepší bude teprve (a brzy) následovat. Řídí-li ostatně svět neosobní princip tao, není pádného důvodu k obavám: daremní vládcové podle něho sice nemusejí jednat a země pustne, ale svět jako celek je jaksi samoregulující a není třeba se o něj zásadnějším způsobem strachovat. Gándhí kdysi výstižně řekl, že jen jedna věc je horší než násilí: je to strach. Velká katastrofa přijde ze všeho nejspíše tehdy, budeme-li ji intenzivně volat a vlastně se na ni těšit – nastává-li „soumrak bohů", je už jedno, že děláme ubíjející a nesmyslnou práci, nikdo nás nemá rád a my také nikoho: v rudé záři nad zánikem civilizace se to zcela ztratí.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Mojí největší zbraní je oční kontakt - prodejce Leoš z metra Pankrác v Praze / Jakub Yellen > NP č.506 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezlidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Hurá! Mašina! / Redakce > NP č.506 > Téma čísla Kolem železnice se tetelí taková intenzivní, čímsi neodolatelná a neodbytná aura. Jako by nějakou magnetickou silou k sobě tato aura přitahovala vše, co se kolem ní mihne. číst dále Dýcháme za paní Jitku / Redakce > NP č.506 > Život prodejce Koncem září zkolabovala jedna z nejlepších prodejkyň Nového Prostoru paní Jitka. Pravidelně ji v posledních letech můžete vídat na zastávce tramvají na náměstí I. P. Pavlova. S naší facebookovou komunitou jsme dali dohromady unikátní happening na její podporu. číst dále
celý archiv