NP č.506 > Jiné čteníMy, děti apokalypsyStanislav Komárek

Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců.

Od očekávání katastrof nebývá nikdy daleko k jejich záměrnému plánování a uskutečňování, byť často ne zcela vědomému. Nacistické Německo je nejkrystaličtějším příkladem takového milenarismu, který očekával a záměrně přivozoval zánik starého a vznik nového světa – uskutečnit se podařilo jen první část, zato alespoň v rámci Německa roku 1945 téměř perfektně. Tento příklad je jistě nejkřiklavější, ale představa, že svět bude za lidské hříchy či lidmi zničen, se objevuje stále znovu a jaderné šílení dvacátého věku pro to mnohé udělalo.

 

Je nápadné, že k čínské a vůbec žlutoasijské tradici apokalyptika a stálé očekávání katastrof nepatří. Ne že by k Číně nepatřily katastrofy: velká zemětřesení či náhlé změny koryta Žluté řeky si mnohokrát vyžádaly statisíce obětí, i Maova vláda záměrně přivodila kdysi v podobě Velkého skoku a Kulturní revoluce společenské hrůzy nevídaného rozsahu, ale z nějakého důvodu se Dálný východ na zánik všehomíra netřese. Že srší optimismem dnes, jsem měl možnost řadukrát vidět, ale očití svědkové mi popisovali, že i v nejtěžších dobách šedesátých let dělala Čína vždy dojem, že to nejlepší bude teprve (a brzy) následovat. Řídí-li ostatně svět neosobní princip tao, není pádného důvodu k obavám: daremní vládcové podle něho sice nemusejí jednat a země pustne, ale svět jako celek je jaksi samoregulující a není třeba se o něj zásadnějším způsobem strachovat. Gándhí kdysi výstižně řekl, že jen jedna věc je horší než násilí: je to strach. Velká katastrofa přijde ze všeho nejspíše tehdy, budeme-li ji intenzivně volat a vlastně se na ni těšit – nastává-li „soumrak bohů", je už jedno, že děláme ubíjející a nesmyslnou práci, nikdo nás nemá rád a my také nikoho: v rudé záři nad zánikem civilizace se to zcela ztratí.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jen se tak pojistit... / Stanislav Komárek > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Spatřit sebe sama / Stanislav Komárek > NP č.502 > Jiné čtení Roku 1921 předložil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach učenému světu test, který se používá k mapování duševního světa jednotlivců s úspěchem do dneška. číst dále Ptactvo jako fenomén / Stanislav Komárek > NP č.503 > Jiné čtení Kdybychom vedli šetření, o které skupině živočichů, snad s výjimkou lidoopů, vzniklo nejobsáhlejší písemnictví, a která má mezi lidmi nejvíce příznivců, byli by to rozhodně ptáci. číst dále Rezervace / Stanislav Komárek > NP č.504 > Jiné čtení Představme si krásnou velikou louku, porostlou celou řadou zajímavých rostlin, z části velmi vzácných či esteticky nádherných. Leč intenzivně se na ní pasou kozy. číst dále Neprůchodnost / Stanislav Komárek > NP č.507 > Jiné čtení Kdyby se konec minulého režimu u nás dal stručně charakterizovat dvěma hesly, pak by kromě zcela prvořadého „Vše je pod kontrolou!“ následovalo hned na druhém místě zvolání „Nic nejde!“. číst dále Velké činy / Stanislav Komárek > NP č.505 > Jiné čtení „Vstávejte, hrabě, čekají vás velké činy!“ říkal každé ráno francouzskému utopickému socialistovi Claude Henrymu de Saint-Simonovi jeho komorník dle předem zadaných propozic a jemně ho budil ze sna. číst dále Rajch v nás / Stanislav Komárek > NP č.508 > Jiné čtení Dvaasedmdesát let po konci války je v německy mluvících zemích i u nás už jen velice málo těch, kdo ji pamatují – naopak, v populaci naprosto převládají ti, kdo se narodili až po pádu Berlína. číst dále
celý archiv