Což teprve drát se o pravdu v postpravdivé době. Ta doba, připomeňme si, byla ale postpravdivá vždy. Český národ získal své sebeuvědomění i díky podvrženým rukopisům Královédvorskému a Zelenohorskému. Veřejní činitelé se s krásně lživým mýtem o hrdinné minulosti Čechů nechtěli loučit, ani když se důkazy o podvrhu vršily jeden na druhý. F. L. Čelakovský si zase vymyslel „první českou spisovatelku" Žofii Jandovou, neb skutečných se nedostávalo.
Zatímco někteří sahali po mystifikacích, aby byli více čeští, jiní naopak v touze stát se světovými. Dekadentní spisovatel Arthur Breiský počátkem minulého století přeložil Stevensonovu sbírku Klub sebevrahů a promptně do ní vložil bez jakéhokoli upozornění dvě vlastní povídky. Podle recenzenta dokonce nejlepší z celé knihy.
Motiv podvržených státotvorných rukopisů se jako bumerang vrátil v podobě bájesloví fiktivního národa Krhútská kronika z pera Ervína Hrycha publikovaného v 60. letech 20. století. Vzápětí se ukázalo, že tato mystifikace je zároveň zčásti plagiátem vycházejícím ze starších textů podivínského poety T. R. Fielda. Sám Field měl pak k pravdě následující postoj:
Nechceš-li být terčem šikan / Zapři vše a lži jak cikán.
A vy chcete dnes vytahovat fake news jako nějakou novinku?
