NP č.527 > Jiné čteníSkonání věkuStanislav Komárek

Jako chiliasmus bývá zvykem označovat ten styl smýšlení či společenských hnutí, který očekává v bezprostřední budoucnosti katastrofy velkého rozsahu, ne-li přímo konec světa.

Název se odvozuje od řeckého výrazu pro číslovku tisíc, protože právě v roce 1000 byl zánik hříšného světa vlnou Božího hněvu očekáván s největší intenzitou a v tehdejších „médiích" také nejvíce diskutován. Skryté přání katastrof, které se ovšem proplétá i s obavami, aby nenastaly, spí kdesi hluboko v lidských srdcích a tisíce natočených katastrofických filmů s miliony svých nadšených diváků mluví samy za sebe. Kolikrát se jen řítil a planul New York pod činy teroristů či jiných zloduchů na obrazovkách, než se to stalo doopravdy? Kdo se na okraji propasti neopájel představou, jaké by bylo tam skočit či v horším případě někoho jiného svrhnout? Zatímco v minulosti trestal za lidská pochybení křesťanský Bůh či jiní bozi, dnes je na tomto místě Příroda, poškozovaná naší činností. Prozíravost civilizovaných dob by se však měla opírat o něco jiného nežli o vzájemné strašení přízraky. Už sám princip společnosti, túrující všechny zdroje až na doraz, by měl být předmětem vážného zamyšlení jaksi předem. Často vzpomínám i na nejrůznější mylné prognózy slavných západních politologů, sovětologů a kremlinologů, které jsem v osmdesátých letech se svými spoluemigranty se zájmem hltal – prognostik, na rozdíl třeba od stavitele, není vázán žádnou odpovědností. Je smutnou skutečností, že po dvou stech letech meteorologického a hydrologického výzkumu v české kotlině není nikdo schopen s jistotou říci, o kolik stoupne hladina Vltavy, padá-li určité množství srážek, jak se ukázalo při záplavách roku 2002. To není nasazování psí hlavy na příslušné pracovníky, spíše povzdech nad komplexností problému. Některé otázky možná nejsou až tak pro klimatologa, jako spíš pro psychologa či religionistu. Většina náboženství nabádala vždy k bdělosti. Ta se může hodit i v přítomné době – skutečný průšvih totiž přichází nepozorován, v tom je ostatně jeho nejvlastnější podstata.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Mobil pro nevidomé / Barbora Báštěcká > NP č.527 > Startér Během posledních několika let se dotykové telefony staly téměř nevyhnutelnou součástí našich životů, někteří ale stále touží po tlačítkách. Například nevidomí. Firma BlindShell vytváří alternativy ke standardním telefonům, které mají zrakově postiženým pomoci vypořádat se s technologickým pokrokem. číst dále Pes je zvíře. Nesmíme mu přičítat lidské emoce / Jan Štěpánek > NP č.527 > Téma čísla To, jak se pes chová a projevuje, je odrazem duševního stavu jeho majitele. S Kristýnou Sedlákovou (psikouc.cz) jsme si povídali o svébytné dynamice mezi člověkem a jeho psím kamarádem. Kristýna je psí psycholožka. „Občas si ale připadám víc jako psycholog lidí,“ říká. číst dále Animal Collective: Radost a bolest. Dva odstíny svobody. / Benjamin Slavík > NP č.527 > Kultura V roce 2009 neexistoval žádný hipster, který by na Animal Collective nepřísahal. V roce 2018 jako by neexistoval žádný hipster, který by si na ně nevzpomněl. Následující esej se pokusí nahlédnout to, co se stalo v mezičase. číst dále „Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále
celý archiv