NP č.527 > Jiné čteníSkonání věkuStanislav Komárek

Název se odvozuje od řeckého výrazu pro číslovku tisíc, protože právě v roce 1000 byl zánik hříšného světa vlnou Božího hněvu očekáván s největší intenzitou a v tehdejších „médiích" také nejvíce diskutován. Skryté přání katastrof, které se ovšem proplétá i s obavami, aby nenastaly, spí kdesi hluboko v lidských srdcích a tisíce natočených katastrofických filmů s miliony svých nadšených diváků mluví samy za sebe. Kolikrát se jen řítil a planul New York pod činy teroristů či jiných zloduchů na obrazovkách, než se to stalo doopravdy? Kdo se na okraji propasti neopájel představou, jaké by bylo tam skočit či v horším případě někoho jiného svrhnout? Zatímco v minulosti trestal za lidská pochybení křesťanský Bůh či jiní bozi, dnes je na tomto místě Příroda, poškozovaná naší činností. Prozíravost civilizovaných dob by se však měla opírat o něco jiného nežli o vzájemné strašení přízraky. Už sám princip společnosti, túrující všechny zdroje až na doraz, by měl být předmětem vážného zamyšlení jaksi předem. Často vzpomínám i na nejrůznější mylné prognózy slavných západních politologů, sovětologů a kremlinologů, které jsem v osmdesátých letech se svými spoluemigranty se zájmem hltal – prognostik, na rozdíl třeba od stavitele, není vázán žádnou odpovědností. Je smutnou skutečností, že po dvou stech letech meteorologického a hydrologického výzkumu v české kotlině není nikdo schopen s jistotou říci, o kolik stoupne hladina Vltavy, padá-li určité množství srážek, jak se ukázalo při záplavách roku 2002. To není nasazování psí hlavy na příslušné pracovníky, spíše povzdech nad komplexností problému. Některé otázky možná nejsou až tak pro klimatologa, jako spíš pro psychologa či religionistu. Většina náboženství nabádala vždy k bdělosti. Ta se může hodit i v přítomné době – skutečný průšvih totiž přichází nepozorován, v tom je ostatně jeho nejvlastnější podstata.