NP č.501 > Téma číslaPanelstory s dobrým koncemRedakce

Začíná se proslýchat, že sídliště jsou vlastně fajn. Paneláky jsou dnes vesměs zateplené, odhlučněné, bytová jádra zrekonstruovaná. Že přibývá zajímavých podniků, dětských hřišť a vzrostlých parků. Tak jak to s těmi sídlišti doopravdy je?

Scéna z filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, kdy za mladou maminkou přijde do nového bytu její kamarádka, podívá se z okna a řekne: „Ty jsi tady vlastně jako ve věži, viď? Nepřipadáš si někdy jako princezna?" je esencí toho, co nový typ bydlení z prefabrikovaných panelů přinesl na zelené, nikdy neobývané louky za městy a městečky. Lidé se sem stěhovali z venkova, od těžké dřiny, nepohodlí a absence kultury, a také z center historických měst, kde se ze špinavých sklepů muselo v zimě tahat uhlí, kde původní funkce domů ustupovaly potřebám rozvíjejícího se průmyslu a obchodu a bydlení se na původně dobrých adresách stávalo noční můrou. Vždyť tam to bude celé nové, moderní, udělané přímo na míru dnešního člověka, říkali si lidé, kteří o byt na sídlištích tenkrát žádali. Jak tragikomicky to tam v prvních měsících, možná letech po výstavbě vypadalo, mapuje téměř dokumentárně i zmíněný film Věry Chytilové.


A jsme u klíčové otázky. Jak se žije potomkům z Panelstory dnes? Do roku 1991 bylo postaveno osmdesát tisíc panelových domů, ve kterých žily až tři miliony obyvatel, takže i naše redakce má zástupce, kteří na nějakém tom sídlišti vyrostli. A ti tomu zbytku tvrdili, že dnešní sídliště jsou v pohodě a že přetrvávající negativní konotace už jsou jen předsudky. Takže jsme se zvedli a hromadně vyrazili na Jižní Město. První, co vás upoutá, je množství vzrostlé zeleně, ve které paneláky doslova tonou. Navíc v neuvěřitelně pestré skladbě rostlin. A stejně tak pestrá je i skladba gastronomických zařízení, která nás zajímala nejvíc, jejíž škála se v posledních letech rozšiřuje tak překotně, že už ani nemáte důvod odjíždět za jídlem a pitím do centra. A když se místních zeptáte na divoké období výstavby, kdy problém byl úplně všechno, jenom mávnou rukou. „To už je dávno pryč," říkají.


Na sídliště jsme se podívali také pod nevšedním literárním úhlem. Libor Hruška vyzpovídal kulturologa Jana Lukavce, který dlouhodobě sbírá literární a filmové inspirace nejen Jižního Města. Ten dokonale prokletí i požehnání paneláků vystihl, když řekl, že postavit úplně nové město na zelené louce je skoro mýtotvorný akt, v němž chaosu nastolujeme civilizační řád, což v sobě má cosi násilného i duchovního zároveň...


A mimochodem, opravdu velký román o Jižním Městě ještě nikdo nenapsal. To je výzva, ne?


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv