NP č.474 > Téma číslaSexuální praktiky pozemšťanůRedakce

Zachrání sex deštné pralesy, kudy vedou křivolaké cesty současné pornografie a jak se do lidského sexuálního chování promítá technologie?

V první linii

Když v roce 2005 přišel na svět YouTube, nikdo nečekal, že se stane vlajkovou lodí sledování (třeba) hudebních videí. Jak nedávno prozradil jeho spoluzakladatel Steve Chen, původní záměr byl spíš internetová seznamka: uživatelé by na ni nahrávali svá videa a oslovovali tím vysněného partnera. Vývojáři míní, uživatelé mění. Ale již dlouho předtím, než jsme získali instantní přístup k novým klipům Chinaski, nabízel internet služby na stejném základu. Jako první vytvořila internetový streamovací systém v roce 1994 holandská firma Red Light District a její obsah byl – pornografický.

Pornografickému průmyslu bývá skutečně připisována řada výdobytků. Podle některých historiků to byla touha po sexuálně explicitních obrázcích, která z Gutenbergova knihtisku udělala mainstreamový nástroj a záliba konzumentů porna v soukromí později vedla k rozšíření videorekordérů (a úpadku veřejných biografů). Svlékání se před webkamerou bylo oblíbenou kratochvílí internetových komunit v devadesátých letech a nemuselo čekat na zpoplatněné weby pro dospělé, které jako první otestovaly online platební transakce. Konzumace i výroba pornografie zůstává dodnes terčem kritiky z nejrůznějších stran. Lze ale prohlásit průmysl, který každoročně vydělá miliardu dolarů, i za pionýra technologie?

 

Fuck for forest

Kam plynou obrovské sumy peněz, které generuje pornografický průmysl, lze většinou jen spekulovat. Málokdo by přitom asi pomyslel na ekologii. Právě na ochranu přírody se přitom rozhodlo střádat environmentální hnutí Fuck for forest, jehož členové provozují sex na veřejnosti a natáčí gonzo porno (filmový materiál pořizují samy aktéři jednotlivých scén). Získané peníze pak věnují na záchranu deštných pralesů a další ekologické aktivity.

Kořeny má skupina, jejíž jádro se nyní přesunulo z Berlína do Mexika, v Norsku, kde během prvních šesti měsíců existence získala na svou činnost dotaci od tamní vlády. Její neortodoxní přístup však později začaly provázet právní problémy, ale narážela i na nedůvěru obdarovávaných – mnoho ekologických organizací finanční dary ze strachu z kritiky veřejnosti či dosavadních dárců odmítlo. Jednou z mála evropských neziskovek, která peníze přijala, bylo slovenské Lesoochranárske zoskupenie VLK. Souvislost mezi ekologií a sexem je podle f ilozof ie skupiny zřejmá – sexualita je posledním zbytkem přírody v nás a jejím potlačováním ničíme to, co nás k přírodě ještě poutá. Naopak sexualita, kterou necháme volně plynout, je obrovskou pozitivní energií, díky které překonáme jakoukoliv krizi, ať už osobní či globální.

 

Lechtivý návyk

Doby, kdy lékaři varovali před masturbací jako spolehlivou cestou když ne k slepotě a šílenství, tak alespoň k neplodnosti, jsou sice ty tam a dnes se má ve vědeckých kruzích za to, že je dokonce zdraví prospěšná, současně však platí, že všeho moc škodí. Rozvoj vysokorychlostního internetu koncem devadesátých let minulého století totiž znamenal nejen doširoka otevřené brány ke studnici lidského vědění, ale také k záplavě lechtivého obsahu na všechny myslitelné i nemyslitelné způsoby.

Potíž je v tom, že porno má slušný potenciál k rozvoji závislosti a v mnoha ohledech působí na lidský mozek podobně jako kokain či jiné drogy. Podle dvou nedávných studií výzkumníků z Cambridge se u kompulzivních stahovačů internetové pornografie časem vyvíjí tolerance, která vede na cestě k uspokojení k nutnosti zvyšovat nejen dávky, ale rovněž „čistotu“ materiálu. Tam, kde dříve pro navození pocitu vzrušení stačilo chvíli sledovat kopulující dvojici, po čase dochází ke slábnutí reakce a potřebě se poohlédnout po něčem speciálnějším – od pterodaktylího porna po praktiky, které jsou společensky o poznání tabuizovanější. Fantazijní podlehnutí svodům dívky s penisem či pětice trpaslic pak může spolu s návaznými problémy v partnerském milostném životě snadno vést k pocitům studu, výčitkám svědomí a v delší perspektivě k rozvoji deprese.

 

Nesvaté panny

Zapomeňte na 3D tiskárny či virtuální realitu, novým technologickým trendem pro sezónu 2016 jsou, jak to tak vypadá, ke všemu svolné mechanické panny (a panáci). Pousmání nad příslovečným neforemným kusem gumy zakoupeným za pár marek v zaplivaném berlínském sexshopu není na místě, dnešku vládnou hyperrealističtí sexuální roboti, kteří jen pasivně neleží s rukama v klíně, ale se svým majitelem budou brzy schopní interagovat fyzicky či se třeba zaplést do frivolní konverzace. Za cenu okolo sta tisíc korun je dnes možné online pořídit panenku, která si kvalitou zpracování příliš nezadá s voskovými figurínami celebrit, a za násobky této částky pak hračky s umělou inteligencí. Nový trh může zcela jistě otevřít nové možnosti pro mnoho osamělých lidi s fyzickým handicapem či specifickou sexuální deviací.

Ne každý je však z realistických mechanických milovníků nadšený. Nejde ani tak o Asimova a obavy z porušování jeho zákonů robotiky, jako spíše o nejistou a komplikovanou půdu vztahů mezi muži a ženami, na kterou podobné hračky vstupují. Bude mít už beztak odcizené lidstvo vůbec zájem navazovat intimní vztahy, když bude po ruce dokonalý milenec, který nemá problémy s vynášením odpadků a nikdy ho nebolí hlava?

 

Chlípníku, najdu tě!

V Evropě medializace vcelku ojedinělých sexuálních útoků na děti (nepočítaje ty nejčastější, k nimž dochází v rámci rodiny) pravidelně vyvolávají diskuse, zda už nenazrála doba na to, raději opatřit plošně všechny ratolesti GPS lokátory, aby je měli rodiče možnost nepřetržitě sledovat. Ve Spojených státech amerických na to ale jdou od lesa. Ve snaze neponechat nic náhodě zde registrují veškeré pachatele sexuálních deliktů, od těch nejbanálnějších (na 15 let) po ty opravdu závažné (doživotně), a informace o nich jsou všem dostupné online. Zajímá vás, zda váš soused náhodou nechodí za prostitutkami či se snad v pubertě neobnažoval na koupališti? Není nic jednoduššího, než si ho prostě vyhledat v seznamech. Pátrat můžete i na blind, jen podle místa bydliště, případně fotografie. Pachatelé závažnějšího sexuálního násilí (třeba na dětech) musejí navíc nosit doživotně GPS náramky, které umožňují jejich bedlivým sousedům nepřetržité sledování třeba prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu. Ne že by zavedení registrů počet sexuálních napadení v USA jakkoli snížilo, zdejší teenageři tak alespoň vědí, že hrát si příliš brzy s ohněm se nevyplácí. Stačí, když jsou odsouzeni třeba jako kdysi sedmnáctiletá Wendy Whitekerová za poskytnutí dobrovolného orálního sexu o dva roky mladšímu spolužákovi. Nejenže její podobizna visela dlouhá léta v registru a ona se musela opakovaně stěhovat, aby vyhověla nařízení zapovídajícímu „násilníkům“ na dětech bydlet tři sta metrů od školy či jiného místa, kde se děti shromažďují. Po třinácti letech byla navíc zadržena s hrozbou deseti let strávených za mřížemi, protože v třídenní lhůtě úřadům zapomněla nahlásit novou ze svých mnoha adres.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Proč může být rok 2019 fajn? / Redakce > NP č.530 > Téma čísla Česká společnost, která kdysi na chvíli uvěřila, že může být líp a že má na co být pyšná, zase propadá apatii, zase uvěřila tomu, že lhát a krást je nejen snazší, ale vlastně prospěšnější než se o něco snažit. A proto jsme se rozhodli pátrat po dobrých příkladech toho, že existuje i paralelní společnost, kreativní, sebevědomá, a hlavně aktivní. číst dále Dobrý psychopat / Redakce > NP č.494 > Téma čísla Když se řekne psychopat, vybavíme si někoho v lepším případě nesnesitelného, v horším případě okolí nebezpečného. Jsou ale vlastnosti, díky kterým lidé s psychopatickými rysy mohou hrát ve společnosti kladnou a zásadní úlohu. Psychopat díky absenci emocí a strachu může činem na hraně totálního rizika posunout lidstvo vpřed. Hledáme dobrého psychopata! číst dále Nový prostor: 15 let / Dagmar Kocmánková, Redakce > NP č.448 > Pošli to dál Street-papery po celém světě vznikají, aby upozornily na problém bezdomovství, pomohly lidem bez domova získat příjem a daly jim hlas. Nový Prostor se o to snaží již patnáct let. číst dále Strašidlo jménem sluníčkář / Redakce > NP č.479 > Téma čísla Českem obchází nové strašidlo, říká se mu sluníčkář. Jako první jej popsal už před třemi lety v sérii článků Jiří X. Doležal, v době migrační krize se ale zjevuje stále častěji. Jak jeho podobu popisují lidé, které vystraší? číst dále
celý archiv