NP č.533 > Prodejci NPŠkoda že se nevešlo všeJan Štěpánek

Mirka Zavřel Famfulíková uspořádala v rámci Malostranského literárního večera veřejné čtení textů našich prodejců v Divadle Na Prádle.

Jak jsi přišla na to, udělat literární večer s našimi prodejci?
Nápad na literární večer s Novým Prostorem přišel při četbě předloňského vánočního vydání, kde byly otištěné povídky prodejců.


Změnil ten večer nějak tvůj pohled na lidi bez domova a naše prodejce?
Nemyslím, že by se můj náhled na prodejce a lidi bez domova nějak dramaticky změnil. A pokud, tak k lepšímu. Spíš mě zaujala informace, že drtivá většina prodejců se na ulici ocitla kvůli dluhům. Nezaplatili pár tisíc, a během chvíle se jejich dluhy rozrostly do rozměrů, které už asi nikdy nesplatí. Myslím, že to je věc, která by si zasloužila víc pozornosti. U nás v republice, nebo minimálně v Praze, kde se pohybuji, má člověk bez domova celkem dost možností, kde najít pomoc, pokud se octne na ulici bez prostředků. Je to pomoc záslužná, ale řeší jen důsledky.

Důležitější je řešit, proč se lidé na ulici dostanou a jak tomu zabránit. Pokud se většina z nich stane lidmi bez domova kvůli dluhům, pak by bylo vhodné se tímto tématem zabývat a řešit ho.


Jaká jsi měla kritéra výběru textů?
No, nejraději bych udělala večer, kam by se vešly všechny zajímavé texty. Ale to by byl večer dlouhý až skoro do rána. Takže jsem se snažila udělat výběr co nejpestřejší. Texty jsem si rozdělila do několika kategorií (povídky, básně, rozhovory...) a z každé jsem vybírala ty, které mě nejvíc zaujaly. Také už jsem v době výběru znala jména čtenářů, takže jsem se snažila vybírat jim texty přímo na tělo.


Co tě na těch textech překvapilo nejvíc?
Mnohdy jejich literární úroveň a hloubka.


Spousta textů od prodejců, které jsme ti dali k výběru, byla zajímavá díky svému kontextu. Myslíš, že by něco z toho zasloužilo pozornost po literární stránce, i kdyby autor nebyl prodejcem NP?
To bylo to, co mě nejvíc překvapilo, u několika povídek a básní jsem si říkala, že by si zasloužily vydání.


Ty sama se věnuješ psaní?
Psaní mám ráda, i když to není asi věc, která by mi v životě šla nejlíp. Naposledy jsem stvořila text k nové písničce naší kapely Jazzevec, tam je prostor pro tvorbu neomezený. Taky se můžu spolehnout, že od spoluhráčů, obzvlášť od mého alter ega Alžběty, dostanu poctivou kritiku. Napsat dobrý český text k písničce mi přijde dost obtížné. Jinak jsem napsala dvě pohádkové knížky, nějaké povídky, básničky. Nejblíže vydání má v současnosti populárně naučná kniha Historický vývoj židovské hudby, která je rozvinutím mé závěrečné práce na konzervatoři.


Kdo byli lidé, kteří texty prodejců četli?
Všichni, kteří předčítali, už na některém z předchozích literárních večerů vystupovali. Většinou jsou to kamarádi a známí a nebylo zas tak těžké je ke čtení přesvědčit. Nejvíc to asi schytal můj táta Zbynďa, kterému jsem v předvečer vystoupení poslala SMS na dovolenou, kde tou dobou byl, ať se nachystá, že zítra čte. Jsem ráda, že mě neposlal do háje, oba rodiče i můj manžel MLV podporují. Vlastně bych všem předčítajícím a lidem, kteří jsou MLV nakloněni, chtěla tímto poděkovat. Bez jejich zapálení by to nešlo.


Podle jakého klíče se vybíralo, kdo bude co číst?
Původně jsem chtěla dát každému čtenáři na výběr, ale když jsem viděla, kolik materiálu se z redakce NP sešlo, brzy mě tato myšlenka přešla. Pročítala jsem už roztříděné texty a přemýšlela jsem, komu by co nejvíc sedlo. Aby návštěvník literárního večera vydržel a také chtěl sedět tři hodiny na místě a poslouchat, je potřeba, aby měla čtení spád a aby čtenář věděl, co čte a dokázal se s tím sžít. Což se myslím v mnoha případech povedlo.


Jak vznikl koncept literárních večerů a co všechno už máte za sebou?
Na vysoké jsem chodila do tanečních a po každé lekci jsme chodili s přáteli do kavárny na skleničku, a hlavně rakvičky se šlehačkou. Napadlo nás, že by bylo bezva se v nějaké kavárně sejít a přečíst si úryvky z našich oblíbených knížek. Tou dobou jsem také začala studovat na konzervatoři a přestěhovala se do roztomilého bytu na Kampě. Pár kroků od něj jsem jednou náhodou přišla do kavárny, která náleží k divadlu. Hned mi bylo jasné, že pokud chceme udělat literární večer, bude to tady. Bylo a je to Divadlo Na Prádle a tentokrát už se tady konal dvanáctý malostranský literární večer. V divadle samozřejmě netušili, do čeho jdou a myslím, že jsme to netušili ani my.

u několika povídek a básní vašich prodejců jsem si říkala, že by si zasloužily vydání

První literární večer byl přesně tak, jak jsme si naplánovali. Přišla kupa kamarádů, několik z nich přečetlo z knih a došlo i na autorská čtení. Už od prvního večera na MLV vystupují kromě čtenářů také muzikanti – od jednotlivců za piánem přes žesťový kvintet až po celý sbor.


Před druhým večerem dostala kamarádka Alenka, která také stála u zrodu literárních večerů, nápad věnovat další večer dětskému domovu. Nakonec jsme po druhém MLV odjížděly do Boskovic fabií narvanou dětskými knihami, které jsme tam předaly do dětského domova. Každý další MLV věnujeme nějaké jiné organizaci. S výběrem mi hodně pomáhá moje sestra Míša aka Gada, která se pohybuje v různých sociálních sférách. Měli jsme večer věnovaný sirotkům ze Zambie, přeživším holokaustu, o které se stará Živá paměť, chráněncům Klokánku, seniorům a společnosti Ruah, nevidomým dětem, Alzheimer nadačnímu fondu, Farní charitě Vlašim, dětské nemocnici Whisper v Ugandě, seniorům pod ochranou Charity ČR a nakonec Novému Prostoru. Ráda bych povědomí o Malostranských literárních večerech více rozšířila a pozvala všechny příznivce literatury, ať se někdy zastaví.


Pro mě osobně byl asi nejsilnější zážitek z literárního večera, který byl věnován Živé paměti. Do divadla jsem vezla několik babiček, které byly za druhé světové války nuceně nasazené v nacistických továrnách nebo byly uvězněny v koncentračních táborech. V Praze byla hrozná zácpa a už jsme jely pozdě a já byla docela nervózní. Ale když jsme přejížděly Jiráskův most šnečím tempem, povídá najednou jedna z nich, že tady na mostě, když začínala válka, viděla naposledy svého tátu, než další den nastoupil do transportu a ona s maminkou prchaly do Jugoslávie. Najednou mi došlo, že na tom, jestli dojedeme teď, nebo za deset minut, fakt nezáleží.


Na akci bylo dobovolné vstupné a výtěžek poputuje našim prodejcům na sbírkový účet – kolik se podařilo vybrat?
Bylo to 3837 korun.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv