NP č.499 > Téma číslaBěhám, jako píšuJan Štěpánek

Spisovatel David Zábranský právě dokončuje román. Měl by vyjít ještě letos, takže uzávěrka se rychle blíží. Jak mu běh pomáhá udržovat si nejen kondičku, ale i správné kreativní rozpoložení?

Je o vás známo, že při práci na knize si ordinujete opravdu tvrdý a neměnný řád.
Je to tak. Jde o to nasadit špunty do uší a sedět u toho. Každý den tomu věnovat stejnou porci pozornosti. Ve stejnou dobu dělat stejnou věc. Ono je to do velký míry ulehčení věcí, když se člověk tak trochu sváže nějakým řádem. Zní to jako nesvoboda, ale na druhou stranu svoboda neznamená, že musíte pořád něco rozhodovat. Neřešíte, kdy budete jíst, kdy půjdete spát, kdy se půjdete projít nebo proběhnout. Tohle všechno máte díky pevnému řádu předem rozhodnutý a tu energii můžete věnovat textu. A tam je naopak těch rozhodnutí, jak slovo použít, jaký obrat, tam je třeba takových drobných rozhodnutí hodně.


Součástí těchto vašich rutin je i každodenní běh. Dokonce jste mi, když jsme domlouvali tenhle rozhovor, psal, že byste bez toho nemohl psát a vůbec fungovat.
Běh je skvělý začátek dne. Potřebuju mít důvod vylézt z postele, polehávání mě uvádí do deprese. Mně se na tom mém běhání líbí, že je v tom řád, že je to neproměnlivý, že je tam neustálá repetice. Jde o to, aby ta činnost byla kontinuální. Když běhám po Praze, tak běhám tam, kde se dá běžet bez zastavení. Když běžíte v Praze a zastavíte se na semaforech, nejenže vychladnete a ztuhnou vám svaly – i na té pracovní a myšlenkové úrovni je důležitý to, aby to trvalo, abyste se nezastavoval.


V jednu chvíli se pohyby zmechanizujou a myšlenky se tříbí...
Přesně tak. Člověk si často myslí, že dál už nemůže, že to nezvládá, ale je třeba vytrvat. V tom jsou oba ty systémy, jako je běh i psaní, podobné. Jde o to, umět pochopit, že když si říkám, že už nemůžu, tak to je blbost. Jde o to, učinit rozhodnutí a běžet. Stejně jako se rozepsat a psát. Běh je o tom, že se běží, ne o tom, že se člověk bude rozmýšlet, jestli udělá další krok. To je ta úplná esence běhu. To samé platí i pro psaní a vůbec jakoukoliv lidskou činnost, která má k něčemu vést. Mě třeba hrozně baví běh a nebo rychlá chůze v lesním terénu. To je o činění takových těch drobných rozhodnutí, jestli stoupnu na tenhle či onen kámen a rychlé činění takových rozhodnutí je podobné psaní. Při psaní jde o to, jak rychlou máte schopnost se rozhodovat. Psaní není o ničem jiném než o neustálém hledání toho dalšího slova.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zazpíváme si? Prodejkyně Angelika versus Emma Smetana. / prodejkyně Angelika > NP č.499 > VIP Rozhovor Prodejkyně Angelika je náturou spíše introvertní a plachá. Emma Smetana zase překypuje energií a kamkoliv přijde, upoutá pozornost. Výsledkem je rozhovor, kde se role tázající Angeliky a dotazované moderátorky Emmy pomaličku, polehoučku přelévají, až se zcela otočí. I proto tyhle VIP rozhovory stojí za to. číst dále Díky běhu jsem začal mít rád lidi / Michaela Rozšafná > NP č.499 > Téma čísla Ultramaratonec a zakladatel běžecké školy Miloš Škorpil má naběháno tolik, co celá naše redakce za celé své životy. A možná ještě víc. Vyprávěl nám nejen o tom, jak správně běhat, co se techniky týče, ale také o samotné filosofii běhu. Běh v jeho podání není nutně o trhání rekordů. Je to cesta ke šťastnějšímu životu. číst dále Saturejk / Jan Stern > NP č.499 > Fejeton Ne, v titulku není překlep či „nedoklep“. Opravdu tam nemá být saturejka. Je to saturejk. Vymyslel jsem totiž (další) novotvar. Ale nikoli proto, že bych byl schizofrenikem, u nichž je to důležitý diagnostický znak, ale protože mi to tak myslí. Až tak, že se mi myšlenky do dosud existujících slov nevejdou. číst dále Praha z rychlíku / Libor Hruška > NP č.499 > Téma čísla Otec Radima Prahla Roman je předním českým kunsthistorikem. I Prahl mladší dějiny umění studoval, přednáší o nich ale v úplně jiných kulisách – za běhu v terénu, zpoceným posluchačům v běžeckých botách. Před čtyřmi lety si začal přivydělávat jako běžecký průvodce Prahou. číst dále

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Všichni jsme na jedné lodi / Jan Štěpánek > NP č.501 > Téma čísla Koncept kolektivních domů počítá s tím, že v jednom domě žijí stovky i tisíce lidí. Byty často nemají plnohodnotné kuchyně, o chod domu a vašeho života se stará personál. Součástí domu je jídelna, školka i prádelna. V Československu vzniklo od konce 40. let několik desítek takových koldomů. Jak se v nich žilo? Vyzpovídali jsme mgr Huberta Guzika, Ph.D., z Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT. číst dále
celý archiv