Je o vás známo, že při práci na knize si ordinujete opravdu tvrdý a neměnný řád.
Je to tak. Jde o to nasadit špunty do uší a sedět u toho. Každý den tomu věnovat stejnou porci pozornosti. Ve stejnou dobu dělat stejnou věc. Ono je to do velký míry ulehčení věcí, když se člověk tak trochu sváže nějakým řádem. Zní to jako nesvoboda, ale na druhou stranu svoboda neznamená, že musíte pořád něco rozhodovat. Neřešíte, kdy budete jíst, kdy půjdete spát, kdy se půjdete projít nebo proběhnout. Tohle všechno máte díky pevnému řádu předem rozhodnutý a tu energii můžete věnovat textu. A tam je naopak těch rozhodnutí, jak slovo použít, jaký obrat, tam je třeba takových drobných rozhodnutí hodně.
Součástí těchto vašich rutin je i každodenní běh. Dokonce jste mi, když jsme domlouvali tenhle rozhovor, psal, že byste bez toho nemohl psát a vůbec fungovat.
Běh je skvělý začátek dne. Potřebuju mít důvod vylézt z postele, polehávání mě uvádí do deprese. Mně se na tom mém běhání líbí, že je v tom řád, že je to neproměnlivý, že je tam neustálá repetice. Jde o to, aby ta činnost byla kontinuální. Když běhám po Praze, tak běhám tam, kde se dá běžet bez zastavení. Když běžíte v Praze a zastavíte se na semaforech, nejenže vychladnete a ztuhnou vám svaly – i na té pracovní a myšlenkové úrovni je důležitý to, aby to trvalo, abyste se nezastavoval.
V jednu chvíli se pohyby zmechanizujou a myšlenky se tříbí...
Přesně tak. Člověk si často myslí, že dál už nemůže, že to nezvládá, ale je třeba vytrvat. V tom jsou oba ty systémy, jako je běh i psaní, podobné. Jde o to, umět pochopit, že když si říkám, že už nemůžu, tak to je blbost. Jde o to, učinit rozhodnutí a běžet. Stejně jako se rozepsat a psát. Běh je o tom, že se běží, ne o tom, že se člověk bude rozmýšlet, jestli udělá další krok. To je ta úplná esence běhu. To samé platí i pro psaní a vůbec jakoukoliv lidskou činnost, která má k něčemu vést. Mě třeba hrozně baví běh a nebo rychlá chůze v lesním terénu. To je o činění takových těch drobných rozhodnutí, jestli stoupnu na tenhle či onen kámen a rychlé činění takových rozhodnutí je podobné psaní. Při psaní jde o to, jak rychlou máte schopnost se rozhodovat. Psaní není o ničem jiném než o neustálém hledání toho dalšího slova.
