NP č.499 > Téma číslaBěhám, jako píšuJan Štěpánek

Spisovatel David Zábranský právě dokončuje román. Měl by vyjít ještě letos, takže uzávěrka se rychle blíží. Jak mu běh pomáhá udržovat si nejen kondičku, ale i správné kreativní rozpoložení?

Je o vás známo, že při práci na knize si ordinujete opravdu tvrdý a neměnný řád.
Je to tak. Jde o to nasadit špunty do uší a sedět u toho. Každý den tomu věnovat stejnou porci pozornosti. Ve stejnou dobu dělat stejnou věc. Ono je to do velký míry ulehčení věcí, když se člověk tak trochu sváže nějakým řádem. Zní to jako nesvoboda, ale na druhou stranu svoboda neznamená, že musíte pořád něco rozhodovat. Neřešíte, kdy budete jíst, kdy půjdete spát, kdy se půjdete projít nebo proběhnout. Tohle všechno máte díky pevnému řádu předem rozhodnutý a tu energii můžete věnovat textu. A tam je naopak těch rozhodnutí, jak slovo použít, jaký obrat, tam je třeba takových drobných rozhodnutí hodně.


Součástí těchto vašich rutin je i každodenní běh. Dokonce jste mi, když jsme domlouvali tenhle rozhovor, psal, že byste bez toho nemohl psát a vůbec fungovat.
Běh je skvělý začátek dne. Potřebuju mít důvod vylézt z postele, polehávání mě uvádí do deprese. Mně se na tom mém běhání líbí, že je v tom řád, že je to neproměnlivý, že je tam neustálá repetice. Jde o to, aby ta činnost byla kontinuální. Když běhám po Praze, tak běhám tam, kde se dá běžet bez zastavení. Když běžíte v Praze a zastavíte se na semaforech, nejenže vychladnete a ztuhnou vám svaly – i na té pracovní a myšlenkové úrovni je důležitý to, aby to trvalo, abyste se nezastavoval.


V jednu chvíli se pohyby zmechanizujou a myšlenky se tříbí...
Přesně tak. Člověk si často myslí, že dál už nemůže, že to nezvládá, ale je třeba vytrvat. V tom jsou oba ty systémy, jako je běh i psaní, podobné. Jde o to, umět pochopit, že když si říkám, že už nemůžu, tak to je blbost. Jde o to, učinit rozhodnutí a běžet. Stejně jako se rozepsat a psát. Běh je o tom, že se běží, ne o tom, že se člověk bude rozmýšlet, jestli udělá další krok. To je ta úplná esence běhu. To samé platí i pro psaní a vůbec jakoukoliv lidskou činnost, která má k něčemu vést. Mě třeba hrozně baví běh a nebo rychlá chůze v lesním terénu. To je o činění takových těch drobných rozhodnutí, jestli stoupnu na tenhle či onen kámen a rychlé činění takových rozhodnutí je podobné psaní. Při psaní jde o to, jak rychlou máte schopnost se rozhodovat. Psaní není o ničem jiném než o neustálém hledání toho dalšího slova.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Tohle vůbec nebliká / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Příběh Vydat nové číslo časopisu Živel trvalo bezmála pět let. Jeho tvůrci, LP Fish a Michal Nanoru o tom, proč možná ani vyjít nemělo. číst dále Pes je zvíře. Nesmíme mu přičítat lidské emoce / Jan Štěpánek > NP č.527 > Téma čísla To, jak se pes chová a projevuje, je odrazem duševního stavu jeho majitele. S Kristýnou Sedlákovou (psikouc.cz) jsme si povídali o svébytné dynamice mezi člověkem a jeho psím kamarádem. Kristýna je psí psycholožka. „Občas si ale připadám víc jako psycholog lidí,“ říká. číst dále
celý archiv