NP č.530 > FejetonSpasitelé, kde jste?Jan Stern

Novověk lze definovat různě. Já jsem vystudoval fakultu sociálních věd, a proto definuji novověk jako éru sociálních věd.

To voni vás tam takhle zpracujou. Ale víc mě ukovat nedokázali. Surovina byla moc surová. A surová je i moje teorie o sociálněvědní povaze novověku.


V podstatě je to tak, že každých padesát let přichází jedna sociální věda do veliké módy a zdá se, že něco vyřeší. Teda, nikdy nevyřeší nic, ale člověka to zahřeje, když se na něj pán s policí plnou knih za zády usměje.


Začalo to půlstoletím velké módy filozofie. To chodili po Evropě Voltairové a Smithové a věděli, co a jak. Když se na vás usměje filozof, začnou se dít věci. I hlavy můžou začít padat. Čím záhadnější úsměv vědoucího starce, s tím větší přesností je gilotina seštelována. I irský hladomor lze dobře seštelovat, aby vypadal jako přírodní zákon.


První půlka 19. století patřila historiografii. To byla doba, kdy každý potřeboval mít dějiny. Dějiny, to bylo tehdy něco jako dnes „digitalizace". Jak jste to neměli, nebo jste o tom aspoň nemluvili nahlas v salonu, byli jste nahraní. Rodily se tehdy neuvěřitelné novoty, říkáme jim většinou národy, a ty potřebovaly nezbytně nějakou prastarou historii, aby se necítily tak naze. Skutečné novoty často nechtějí být poznány jako nové, na rozdíl od přeleštěného starého harampádí, které je na trhu vždy „horkou novinkou".

V druhé půlce století páry nás přišla zachránit ekonomie. To byla doba, kdy Karel z Trevíru stavěl Hegely na nohy, a zdálo se, že když se dobře spočítá nadhodnota, máte klíč ke světu. No, neměli jste, to se ví, ale když vám přestěhují miliony lidí ke komínům, tak tomu rád věříte. Je to úlevné. A od toho sociální a humanitní vědy máme, aby nám ulevily. Aby nás pohladily a řekly: nic se neboj, apokalypsa už brzy skončí.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Nebýti cvrčkem / Jan Stern > NP č.464 > Fejeton O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury. číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále
celý archiv