NP č.505 > FejetonFriťák, domov můjJan Stern

Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal.

Ve skutečnosti národ neprokouknete díky hercynskému vrásnění či acidofilním bučinám. Poznáte ho podle toho, co má na talíři.


Za časů Jana Nerudy byl nejčeštějším jídlem ovocný knedlík. A jaký byl ovocný knedlík, takový byl tehdy i národ. Na povrchu trochu oslizlý, ale uvnitř byla nečekaně dobrá náplň. Jinak řečeno, politické kecy vedly se tenkrát povětšinou staromódní a vcelku zbytečně, ale pod nimi šlapal solidní průmyslový stroj. Strávit jahodový knédl je trochu těžší, takže dostat český národ na nějakou tu barikádu bylo poněkud obtížné, ale takový knedlík, když to nepřeženete s těstem, je vcelku zdravý a energie, zdá se, dodával sdostatek. Ano, i kultura byla trochu knedlíková, chuti snad až moc sladké, ale došla-li patřičného zjemnění tvarohovým sypáním, tak si nakonec pan Vorel nakouřil pěnovku celkem slušně.


Dnes je všechno jinak. Čas knedlíkových šišek pominul. Kdo by se s nimi patlal, že jo. Zaručeně nejčeštější z českých gastronomických jevů, ba vynálezů, dnes je – smažený sýr. Takřečený smažák. S tatarkou, pochopitelně.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Singl drama / Jan Stern > NP č.456 > Fejeton Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků, co jsou singl, budu mít jednou týdně sloupek v New York Times, za který si po třech letech pořídím vilu v Malibu. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále
celý archiv