Před časem jsme spolu vedli památný rozhovor. My dva spolu totiž vedeme jenom památné rozhovory. Přerušovány jsou hořkým rezignovaným a zraněným tichem. Pak mi raw girl odpustí, aby si vyčistila karmu, a znovu to se mnou zkusí, aby se ve mně (a ve světě) opět hořce zklamala a vše mohlo začít zase od začátku.
Vzpomínám si, že inkriminovaný rozhovor byl o školství. Bohužel už si nevybavuji, zda bylo waldorfské, steinerovské, montessoriovské, nebo jaké, nicméně vím, že „neubíjelo v dětech to podstatné", ačkoli si nepamatuji, co mělo tím podstatným být.
„Víš, v té škole nikoho k ničemu nenutí. Každý si sám zvolí, v čem chce být rozvíjen a co ho opravdu naplňuje," zářila a vibrovala.
„Já bych se v takový škole chtěl asi rozvíjet ve fotbálku. Možná bych si přibral nohejbálek," pravil jsem, zkažen konzumerismem, materialismem a egoismem.
„Jistě, takoví chlapci tam také jsou. Nikdo jim v tom nebrání!" přezářila mé hmotařství pročištěnou aurou.
„Takže se naučej akorát čutat," vmetl jsem úsměšek do tváře Lásky.
„Víš, oni když poznají, že ostatní se něco nového dozvěděli, tak pak sami přijdou a chtějí se také něco dozvědět. Aby se těm rozvinutějším vyrovnali. Příklad těch rozvinutějších je vede. Sami začnou prahnout po poznání!" pravila a prahla.
„Ty vole, Léňo, to přece nemůžeš myslet vážně. Viděla jsi někdy opravdovýho kluka? Z masa a kostí? Co cestou ze školy fluše z mostu? Já tě ujišťuju, že průměrnýmu chlapovi vystačí čutání do šedesáti. V lepším případě si přibere nohejbálek," vyškubl jsem andělovi trs běloskvoucích per z křídel.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
