Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
NP č.489 > FejetonÚvod do sociologieJan Stern
Sociologie bývala nudnou vědou. Ale nudit už si dnes nemůže dovolit ani ona. Jeden z nejslavnějších sociologů našich časů naše časy kupříkladu popisuje tak, že v nich všichni sloužíme bůžkovi pohybu a že jsme se za tím účelem všichni proměnili v a) zevlouny, b) tuláky, c) turisty a d) hráče.
Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Nejčtenější články z tohoto čísla
Oprava / Redakce
> NP č.489 > Novinky z ulice
Prodejce Radek Tamók nebyl spokojen s tím, jak vyšel jeho neautoriovaný rozhovor v minulém čísle. Sepsali jsme s společně dlouhé prohlášení všech omylů a nepřesností, které v rozhovoru zazněly, ale protože samotný seznam je příliš dlouhý a život příliš krátký a NP nemá dost stran, publikujeme tímto Radkovi jménem redakce velkou omluvu a celý text omluvy a oprav jeho rozhovoru zveřejňujeme na Facebookových stránkách Nového Prostoru.
číst dále
Smrt v obalu / Jan Kalous
> NP č.489 > Téma čísla
Pokud člověk nepřistoupí k radikálnímu
řešení a kupříkladu se nevrhne
do jícnu sopky, jak to měl udělat antický
filosof Empedoklés z Akragantu,
musí počítat s tím, že s nějakým
obalem přijde do kontaktu i po smrti.
Jsou samozřejmě i kultury, kde to jde
bezobalově, předpokládejme ale, že
naprostou většinu z nás čeká nudná
kremace či pohřeb do země vycházející
z naší legislativy.
číst dále
Antropolog odpadu / Libor Hruška
> NP č.489 > Téma čísla
Antropolog Daniel Sosna ze Západočeské univerzity
v Plzni se posledních pět let věnuje garbologii,
společenskovědní disciplíně zabývající se studiem
odpadu. Analýza odpadu může prozradit mnohé
o stavu současné společnosti, zároveň ale Sosna
objevil a začal zkoumat i fascinující svět ohroženého
„kmene“ zaměstnanců skládek.
číst dále
Anděl bez slabého místa / Jan Kalous
> NP č.489 > Film
„V Praze bývalo 81 kin a já chodil snad do všech,“ vzpomíná pan Bohumil,
který prodává Nový Prostor na metru Vysočanská a kterého jsme pro toto
číslo využili jako našeho nového filmového zpravodaje. Kdybyste se u tohoto
nenápadného prodejce zastavili na kus řeči o filmu, budete asi překvapeni jeho
encyklopedickými znalostmi. Nás tentokrát zajímalo, jak se mu líbil film Anděl
páně 2. Byl na něm už dvakrát a chystá se jít potřetí.
číst dále
Nejčtenější články autora
Mudro / Jan Stern
> NP č.496 > Fejeton
Dnes vás musím varovat hned na začátku. Dnes budu mudrovat o životě. Tak vám to na mě přišlo.
číst dále
Simonina éra / Jan Stern
> NP č.461 > Fejeton
Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně
třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě,
v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou.
Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové,
z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak
mi vlítla do denního snění Alice na laně.
Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od
Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji
tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové
v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie.
Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční
krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy
Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově
Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla
zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla
Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční
stíny.
číst dále
Pasivista / Jan Stern
> NP č.498 > Fejeton
Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista.
číst dále
Peklie, peklíčko / Jan Stern
> NP č.458 > Fejeton
Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán.
Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen
zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když
chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj
pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč
občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného,
občas mineme tak epochální civilizační
milník, že mi to nedá a začnu se hnípat
v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě
ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že
do našeho světa sestoupilo takřečené selfie,
neboli selfíčko.
číst dále
