NP č.527 > HerbáriumKaštanovník jedlýJana Vlková

Castanea sativa - Může žít až tisíc let a jeho kmen může dosáhnout obvodu patnáct metrů.

Tentokrát bude řeč o stromu, protože v listopadu se už byliny stahují pod zem. Žádné už se sbírat nemají. Protřelý kytkožrout však klidně používá listy stromu. V Česku se mu daří pouze na teplých vápenatých podkladech, ale ani tak u nás plody nedozrají do konzumní velikosti. Areál jeho rozšíření se kryje s oblastmi pěstování vína. Původní domovinou je území kolem Středozemního moře, údajně Írán.

 

Co s ním v kuchyni
Jedlé kaštany jsou úžasné svou chutí, univerzální použitelností, trvanlivostí i dalšími vlastnostmi. Nejsou to jen kaštany prodávané na ulicích do kornoutu. Tady je několik příkladů, jak se s nimi zachází v místech, kde rostou hojně. Dávají se do polévky s luštěninami nebo místo nich. Ve Val d’Aosta se podávaly potřené pálenkou, sypané cukrem a flambované. Ve Ferraře se jedí kaštany na svatého Martina. V tomto kraji jej oslavovali i jako patrona ženatých mužů a jejich parohů. Používala se mouka do slaného i sladkého pečiva. Surovina, dříve považovaná za druhořadou náhražku obilí, dnes opět zdárně vyšplhala po žebříčku kulinární prestiže mezi extravagantní luxusní suroviny.


Zajímavé je použití listů v kuchyni. Listy jsou tuhé a pevné a zároveň dostatečně ohebné. V místech, kde se kaštanovníky hojně pěstují, se tento materiál historicky používal jako náhražka dnešního pečicího papíru, alobalu, sáčků a nejrůznějších dalších materiálů, v nichž se potraviny skladují a přepravují. Listy stačí na chvilku namočit a pak se dají použít k balení sýrů určených k zrání. Mohou se jimi vykládat misky nebo plechy, v nichž se pečou houby nebo různé buchtičky. Listy dodávají zajímavou kořeněnou příchuť.


Co se o něm povídá
Na úbočí Etny prý byl kaštanovník, pod jehož větve se schovala Jana Aragonská se stovkou vojáků, kteří ji doprovázeli. Byl to takový strom, jaký je popsán v úvodu. Strom v roce 1923 vyhořel, ale zdárně obrazil a dnes mají jeho čtyři nové výhony prý obvod padesát metrů.

 

Renesanční výklad účinků konzumace zajímavě osciluje mezi různými následky: „Kdo jich mnoho pojídá, tvoří si vši v hlavě… Proti těmto vším vezmi prášek z levandule.“ Pečené kaštany posypané pepřem a solí vzbuzují tělesnou pohlavní žádost. V Provence  je dávali mrtvým na polštář, aby je duchové netahali za nohy.


Činnosti spojené s kaštany jsou součástí různých obrazných rčení. V zemích, kde běžně rostou, je jich mnoho. U nás se říká už jen „tahat za někoho kaštany z ohně“, což znamená nechat někoho třetího, aby vyřizoval nepříjemnosti, které sám nezpůsobil.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv