NP č.525 > HerbáriumMaceška, dáma s neobyčejnou pověstíJana Vlková

Viola × wittrockiana - Květina, kterou mnoho lidí spojuje výhradně se hřbitovní výsadbou, se prodrala do nejlepších hipsterských restaurací. Tak rozporuplnou rostlinu potkáte málokdy.

Violka zahradní alias maceška se latinsky jmenuje Viola × wittrockiana. Ano, i s tím křížkem, který značí, že se jedná o uměle vytvořený druh. Vznikl na počátku 18. století křížením violky trojbarevné s několika dalšími planě rostoucími druhy. Dnes má prakticky nekonečné množství barev, ale čím větší a jásavější, tím choulostivější. Tradičnější druhy s různou kombinací temně modré, bílé a žluté barvy se dají pěstovat poměrně snadno.

 

Co s ním v kuchyni
Maceškové květy slouží výhradně jako spektakulární dekorace. Stačí jediný květ a na talíři k sobě připoutá veškerou pozornost. Květy se dají jíst celé, včetně zeleného kalichu. Doporučuje se stříhat je nůžkami nejlépe ráno. Na uskladnění jsou choulostivé.


Chuťově jsou neutrální, a tudíž naprosto univerzální. Na jídlo se aranžují až těsně před podáváním. Zdobit mohou cokoli: saláty, moučníky, pudinky nebo tvarohové krémy pro děti, chlebíčky nebo obložené mísy pro vzácné hosty. Na podzim zkrášlí dýňové koláče.

 

Co se o ní povídá
Slovo maceška je v češtině odvozováno od zdrobněliny slova macecha. Název prý dostala podle toho, že připomíná nasupený obličej zlé ženy. Ve slovenštině na to jdou z druhé strany a nazývají květinu sirôtka, tedy podle dítka bez rodičů.

 

Zajímavou symbolickou roli má v Shakespearově Snu noci svatojánské, kde se kolem ní všechno točí. Je to květina příznivě působící na lásku, protože do jejího středu se jednou zabodl Kupidův šíp.


V novověku stojí za zmínku Napoleonova posedlost fialkami. S touto květinou jsou spojovány hlavní ženy jeho života. Joséphine de Beauharnais mu dala při jejich prvním setkání kytičku, která zdobila její šaty. (Pravděpodobně se jednalo zase o příbuzný druh violka vonná.) Císařovna byla violkami ve všech podobách prý naprosto posedlá. Potřebovala výšivky, dekorace i záhony, všechno plné violek. Praktický Napoleon použil violky i při namlouvání další dámy, když manželství s Joséphine začalo skřípat. Polské kněžně Marii Wallewské v roce 1807 psal: … přijmi tuto kytičku fialek, kéž by se stala naším čarovným spojením, tajným poutem… Co byla Bourbonům lilie, to byla Bonapartistům fialka.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příběhy exekucí / Jana Hessová > NP č.525 > Téma čísla Halina Mášová, odborná sociální poradkyně Člověka v tísni, nás nechala nahlédnout do případů, které ona a její kolegové řešili ve své praxi. Možná jde o nejdůležitější čtení celého tématu o exekucích. Je tu důvodná naděje, že aktivní přístup a dobré vedení sporu může člověka zbavit letitých břemen. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Jack staví dům / Jakub Yellen > NP č.525 > Kultura Od Larse von Triera nelze čekat nic standardního, jeho filmografie už nikoho nesplete. Když jsem viděl upoutávku na jeho nový film, začal jsem volat o pomoc. Tuhle recenzi jsem ale slíbil, a tak jsem si to celé vyžral do nejhlubšího dna. číst dále Jak přežít... EXEKUCI. DLUHY. KŘIVDU. TLAK. / Redakce > NP č.525 > Téma čísla Exekuce se stávají silným mediálním tématem, což naznačuje, že jde do tuhého. Je to takové globální oteplování po česku. Pustili jsme se do něj také už kvůli našim prodejcům. Přejeme si změny, aby se jim líp žilo. A každému desátému s nimi... číst dále
celý archiv