NP č.525 > HerbáriumMaceška, dáma s neobyčejnou pověstíJana Vlková

Viola × wittrockiana - Květina, kterou mnoho lidí spojuje výhradně se hřbitovní výsadbou, se prodrala do nejlepších hipsterských restaurací. Tak rozporuplnou rostlinu potkáte málokdy.

Violka zahradní alias maceška se latinsky jmenuje Viola × wittrockiana. Ano, i s tím křížkem, který značí, že se jedná o uměle vytvořený druh. Vznikl na počátku 18. století křížením violky trojbarevné s několika dalšími planě rostoucími druhy. Dnes má prakticky nekonečné množství barev, ale čím větší a jásavější, tím choulostivější. Tradičnější druhy s různou kombinací temně modré, bílé a žluté barvy se dají pěstovat poměrně snadno.

 

Co s ním v kuchyni
Maceškové květy slouží výhradně jako spektakulární dekorace. Stačí jediný květ a na talíři k sobě připoutá veškerou pozornost. Květy se dají jíst celé, včetně zeleného kalichu. Doporučuje se stříhat je nůžkami nejlépe ráno. Na uskladnění jsou choulostivé.


Chuťově jsou neutrální, a tudíž naprosto univerzální. Na jídlo se aranžují až těsně před podáváním. Zdobit mohou cokoli: saláty, moučníky, pudinky nebo tvarohové krémy pro děti, chlebíčky nebo obložené mísy pro vzácné hosty. Na podzim zkrášlí dýňové koláče.

 

Co se o ní povídá
Slovo maceška je v češtině odvozováno od zdrobněliny slova macecha. Název prý dostala podle toho, že připomíná nasupený obličej zlé ženy. Ve slovenštině na to jdou z druhé strany a nazývají květinu sirôtka, tedy podle dítka bez rodičů.

 

Zajímavou symbolickou roli má v Shakespearově Snu noci svatojánské, kde se kolem ní všechno točí. Je to květina příznivě působící na lásku, protože do jejího středu se jednou zabodl Kupidův šíp.


V novověku stojí za zmínku Napoleonova posedlost fialkami. S touto květinou jsou spojovány hlavní ženy jeho života. Joséphine de Beauharnais mu dala při jejich prvním setkání kytičku, která zdobila její šaty. (Pravděpodobně se jednalo zase o příbuzný druh violka vonná.) Císařovna byla violkami ve všech podobách prý naprosto posedlá. Potřebovala výšivky, dekorace i záhony, všechno plné violek. Praktický Napoleon použil violky i při namlouvání další dámy, když manželství s Joséphine začalo skřípat. Polské kněžně Marii Wallewské v roce 1807 psal: … přijmi tuto kytičku fialek, kéž by se stala naším čarovným spojením, tajným poutem… Co byla Bourbonům lilie, to byla Bonapartistům fialka.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příběhy exekucí / Jana Hessová > NP č.525 > Téma čísla Halina Mášová, odborná sociální poradkyně Člověka v tísni, nás nechala nahlédnout do případů, které ona a její kolegové řešili ve své praxi. Možná jde o nejdůležitější čtení celého tématu o exekucích. Je tu důvodná naděje, že aktivní přístup a dobré vedení sporu může člověka zbavit letitých břemen. číst dále Tenhle film je jako atomová bomba / Jakub Yellen > NP č.525 > Kultura Režiséra nového filmu Jack staví dům Larse von Triera vyzpovídal filmový teoretik Peter Schepelern, jeden z největších odborníků na jeho filmové dílo a autor monografie Lars von Trier a jeho filmy. číst dále Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále
celý archiv