NP č.527 > Téma čísla„Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“Libor Hruška

První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu.

Paleolitičtí lovci, nebo až pozdější zemědělci? V tom, kdo a kdy se jako první rozhodl ochočit vlka obecného, nemá věda dodnes jasno. Jisté naopak je, že pionýři domestikace si zvířata pořizovali ze zcela jiných pohnutek než dnešní chovatelé ze Žižkova nebo Letné. Fenomén městského pejskaření, tedy chovu psů – použijme dobovou terminologii – luxusních, nepřinášejících žádný hospodářský užitek se zrodil až s průmyslovou revolucí. Jak ve své studii Vždy s oddaností tklivou a nezištnou upozorňuje historička Milena Lenderová, rozdělila v 19. století urbanizace a procesy, které s ní souvisely, obyvatelům měst život na sféru veřejnou a dřívějším generacím zcela neznámou sféru privátní. Do intimního prostoru rodiny se spolu s lidmi stěhovala také zvířata chovaná nyní primárně pro radost, která v rychle bobtnajících odosobnělých městských aglomeracích začala fungovat i jako symbolické terapeutické pouto mezi jejich obyvateli a stále se vzdalující přírodou. Pes se stával členem rodiny, často se zcela výsadním postavením, a oproti minulosti získával také vlastní identitu. Právě ve století páry započala rychlá cesta k polidštění, až zbožštění psa.


Psi pracovní versus luxusní
Teze Mileny Lenderové však zdaleka nepasují na všechny psy chované v tehdejších městech. Ještě za první republiky tu vedle privilegovaných psů luxusních žila také masa psího plebsu – zvířata užitková, hlídající domy a tovární areály, sloužící v kasárnách nebo zapřažená do pekařských a mlékařských vozíků. V Praze byl vzájemný poměr zhruba jedna ku jedné. Psi se na dvě odlišné kasty dělili i podle dobové legislativy, zhmotněním této nerovnosti byly odlišné barvy známek. Psům luxusním, s nimiž paničky korzovaly v městských parcích, po Příkopech nebo Ferdinandově třídě, se na krku houpaly známky žluté, psům pracovním bílé. Druhé z nich čistě teoreticky neměly být v pražských ulicích téměř k vidění. „Tito psi nesmí pobíhati po ulici mimo své určení, jinak budou pohodnými chyceni, i když by je majitel s sebou vedl, protože budou poznáni podle odchylné známky," píše se ve Věstníku obecního královského hlavního města Prahy pro rok 1914, úřady však zároveň vybízely pohodné, aby byli shovívaví v případech, kdy je pes pouze vyveden na ulici za účelem vykonání rychlé tělesné potřeby.

K utracení byli prý odnášeni psi, kteří se bez košíku vyhřívali na zápraží nebo jen svému pánovi na chvíli seskočili z jedoucího vozu na dlažbu

Hlavním důvodem, proč si lidé pořizovali bílou známku, byla její nižší cena. Ve vnitřní Praze byl dlouho roční poplatek za hlídacího psa čtyři rakousko-uherské koruny, zatímco za psy luxusní se platil dvojnásobek. Na předměstích byl tento rozdíl ještě markantnější, na Smíchově se platil trojnásobek, v Karlíně a na Královských Vinohradech byla daň za zbytečný pejskařský luxus dokonce čtyřikrát vyšší. Těsně před první světovou válkou zdražily žluté známky na čtyřnásobek ceny bílých také v Praze. Není divu, že mnoho lidí přicházelo za takto nastavených podmínek s extenzivním výkladem slova „hlídací": Dejte mi bílou známku, pes mi hlídá byt! Každý takový vykuk ale riskoval, že bude muset v případě kontroly při procházce na ulici rozdíl v dani doplatit.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pes je zvíře. Nesmíme mu přičítat lidské emoce / Jan Štěpánek > NP č.527 > Téma čísla To, jak se pes chová a projevuje, je odrazem duševního stavu jeho majitele. S Kristýnou Sedlákovou (psikouc.cz) jsme si povídali o svébytné dynamice mezi člověkem a jeho psím kamarádem. Kristýna je psí psycholožka. „Občas si ale připadám víc jako psycholog lidí,“ říká. číst dále Mobil pro nevidomé / Barbora Báštěcká > NP č.527 > Startér Během posledních několika let se dotykové telefony staly téměř nevyhnutelnou součástí našich životů, někteří ale stále touží po tlačítkách. Například nevidomí. Firma BlindShell vytváří alternativy ke standardním telefonům, které mají zrakově postiženým pomoci vypořádat se s technologickým pokrokem. číst dále Na stupně vítězů chodí psi fakt hrdě! / Štěpán Materna > NP č.527 > Téma čísla Co jsme našim psům vymysleli za sporty? Baví je? Ultimate frisbee, mushing nebo sportovní pasení ovcí – ne, to není legrace a Lucka Schönová se vám to pokusí vysvětlit. číst dále Máme rádi dokumenty! / Jakub Yellen > NP č.527 > Kultura Jako příloha vánočního speciálu NP bude od 27. listopadu 2018 v prodeji filmové dvd, které jsme dali dohromady s pražskou FAMU. Vybrali jsme sedm dokumentárních filmů, jež více či méně korespondují s tématy, která jsou nám blízká. Oslovili a vyzpovídali jsme dva z režisérů, Lenku Benešovou a Matouše Bičáka. číst dále

Nejčtenější články autora

Krvavý Vilém a Franz Josef aneb Loutky na frontě / Libor Hruška > NP č.531 > Téma čísla Za americkými vojáky přijela do Koreje Marilyn Monroe, hrdinové první světové války museli být rádi i za Kašpárka se Škrholou. Na frontě, v zajateckých táborech i v lazaretech, tam všude zvedali morálku mužstva čeští loutkáři. Působili na obou stranách barikády – v rakousko-uherské armádě i v řadách československých legionářů. O tom, jak bylo pro vojáky divadlo důležité, jsme si povídali s Richardem Matulou, autorem výstavy Loutky na frontě, která je nyní k vidění v Chrudimi. číst dále Zvířata bez domova / Jak to vidí prodejce / Libor Hruška > NP č.494 > Život prodejce Osmiměsíční Blondie a dvouletá Elsa dělají společnost Vladimírovi v obytné buňce, kterou má pronajatou od radnice Prahy 9. „Mám se o koho starat, komu se svěřit a mám pocit, že nejsem sám. To je jedna věc, zároveň mě ale taky má kdo chránit, nemusím shánět paralyzér, nůž nebo jinou zbraň. Když lidi uvidí velkého psa, dostanou strach. Mnoho lidí z řad bezdomovců bylo zabitejch a já si myslím, že kdyby měli pejska, tak by bylo těch životů zmařenejch mnohem míň. Pes na nebezpečí opravdu dokáže dobře upozornit,“ říká Vladimír, ale dodává, že pes musí být dobře vycvičený a živený. číst dále Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Příliš směšné na středověk / Libor Hruška > NP č.529 > Téma čísla Dvojice mladých historiků Vojtěch Bažant a Martin Šorm boří stereotypy o zamračené středověké Evropě. Slovní hříčky, absurdní humor, ironie, satira i nadsázka, to vše existovalo už tehdy. A k tomu nádavkem prdící mniši, hroziví hlemýždi a zajíci zabijáci. číst dále
celý archiv