NP č.527 > Téma číslaZvířecí králové lidíRedakce

Psi ovládli úplně všechno. I naši titulku a čtrnáct následujících stran.

O původu psa domácího se má za to, že jde o umělým výběrem změněného vlka obecného. Dříve než byl pes, byl tu tedy podle všeho vlk. A to, co pes udělal za pár tisíciletí s následnými statistikami, mluví za vše, protože dnes je na světě zhruba 200 tisíc vlků, ale až 500 milionů psů. Psi zkrátka vlky úplně převálcovali a s nimi postupně i všechna ostatní zvířata. Jestli je lev král zvířat, tak pes je král lidí.


V článku Jany Vlkové se na straně 18 třeba dočtete, že psi na trhu potravin pro domácí mazlíčky drží neuvěřitelných 95 % podílu. Ve zbývajících pěti procentech se krčí všechny ostatní zvířecí druhy dohromady. Psi mají své diety, hotely, sporty, v Americe mají speciální chody ke Dni díkůvzdání nebo k Valentýnu. Tomu, že mají i své pivo a zmrzlinu, se nám nechtělo věřit, ale museli jsme kapitulovat, je to tak.


Pokud jde o blaho jakéhokoli živého tvora, je každá naše snaha v pořádku. Byť se psí manikúra a psí kadeřník můžou zdát úletem znuděného lidstva, dělá-li psovi dobře, ať je taková služba klidně na každém rohu. Problém nastává ve chvíli, jak nám v článku Jana Štěpánka na stranách 14–15 říkala psí psycholožka Kristýna Sedláková, začneme-li psa polidšťovat, přičítat mu lidské emoce. Pak bude trpět. „Pes potřebuje tři základní věci: smysl pro co žít, důslednost, aby neměl v hlavě guláš, a pozornost," říkala nám Kristýna. Velice zajímavé bylo také její vyjádření, že šéf smečky není pro psa ten, kdo krmí. Pes prý nejraději uctívá asertivní a klidnou povahu. A tou je v domácnostech dost často kočka. Ano, čtete dobře, kočka, která se nám nakonec zcela podvratně nabourala do tématu Já a můj pes, a to v dost zásadním světle, nemyslíte?


S kolegyní Bárou Báštěckou jsme se podívali na psí hřbitovy a kremace. To, že jsou pohřební služby pro psy v lecčems v lepší kvalitě než pro lidi, asi ve světle řádků výše nepřekvapí. Ale tady už o nějakém psím týrání z nadbytečné péče nemůže být řeč vůbec a je vlastně fajn a docela zdravé učit se vyrovnávat se smrtí na obřadech našich psích kamarádů, byť může představa naaranžovaného a učesaného pejska ležícího ve světle svíček při hudbě v malé rakvičce vyvolávat spíše lehce zaražený úsměv.


Jedinečný vztah člověka a psa, který ve fotostory na stranách 18 a 19 ukázal v obrazech náš fotograf Čenda Folk, vystihl ve svých povídkových cyklech přesnými slovy sochař, malíř a spisovatel Dušan Topoľský, čímž vás srdečně zveme na následující stránky:


„Klidné štěstí návratů, kdy jsem vítán radostným šílením oddaného psa, mi bohatě vynahrazuje všechno pachtění uhoněného světa. Začínám si myslet, že to ne my se psy, ale psi si hrají s námi, aby jako bytosti nezatížené přetvářkou v nás ztišili bolest z našeho bytí i z rýsujících se výhledů na to, co jsme honbou za pažravým prospěchem způsobili."


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pes je zvíře. Nesmíme mu přičítat lidské emoce / Jan Štěpánek > NP č.527 > Téma čísla To, jak se pes chová a projevuje, je odrazem duševního stavu jeho majitele. S Kristýnou Sedlákovou (psikouc.cz) jsme si povídali o svébytné dynamice mezi člověkem a jeho psím kamarádem. Kristýna je psí psycholožka. „Občas si ale připadám víc jako psycholog lidí,“ říká. číst dále „Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále Skonání věku / Stanislav Komárek > NP č.527 > Jiné čtení Jako chiliasmus bývá zvykem označovat ten styl smýšlení či společenských hnutí, který očekává v bezprostřední budoucnosti katastrofy velkého rozsahu, ne-li přímo konec světa. číst dále Máme rádi dokumenty! / Jakub Yellen > NP č.527 > Kultura Jako příloha vánočního speciálu NP bude od 27. listopadu 2018 v prodeji filmové dvd, které jsme dali dohromady s pražskou FAMU. Vybrali jsme sedm dokumentárních filmů, jež více či méně korespondují s tématy, která jsou nám blízká. Oslovili a vyzpovídali jsme dva z režisérů, Lenku Benešovou a Matouše Bičáka. číst dále
celý archiv